• První čtení: Matouš 11,28-30
  • Kázání: Žalm 4,9 a Žalm 127,2
  • Šumperk 30. června 2013

 

 

Ž 4,9: Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Ž 127,2: Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.

 

Milí přátelé v Kristu,

Dětem začaly prázdniny. Dospělým čas dovolených, častých grilování na zahradě, dlouhých večerů s přáteli. Celá společnost o prázdninách přechází na volnější režim. V řadě zaměstnání nastává tzv. okurková sezóna. Tyhle dva měsíce máme více než kterékoli jiné období v roce spojené s odpočinkem. Všichni se na to těšíme. Potřebujeme odpočinek, potřebujeme „vypnout“.

Často odpočíváme, až už nemůžeme.  Až už jsme opravdu vyčerpaní. Až už nás tělo dál nepustí a samo si o odpočinek řekne.

Bible mluví o nutnosti a potřebě odpočinku. Nejdřív nás asi napadne den odpočinku – sedmý den stvoření. Bůh v šesti dnech stvořil nebe a zemi a sedmý den přestal pracovat a odpočinul. Bůh tento den posvětil a požehnal. To znamená, že jej oddělil od ostatních dní jako den jiný, výjimečný. Stále však tento „jiný, oddělený“ den patří ke stvoření. Tvoří s šesti pracovními dny jeden celek. Odpočinek je součástí díla Stvoření.

V našem životním rytmu by měl mít odpočinek své pevné, pravidelné místo. Tedy: ne, až už to nepůjde jinak.

Odpočinek v Bibli je chápán jako chvíle, kdy je člověk blízko Bohu. Sedmý den v týdnu nemáme jen nepracovat, ale taky se věnovat Bohu. Jít do kostela. Nechat se občerstvit Božím slovem.

Odpočinek a Boží blízkost patří k sobě. O téhle vazbě mluví Bible nejen v souvislosti s odpočinkem, ale přímo se spánkem. Bůh je s námi samozřejmě stále. V naší práci. V našich problémech, bolestech, v umírání. Přece jenom je Boží blízkost ve spánku trochu jiná. Nebo spíš naše blízkost Bohu je ve spánku jiná…

V Žalmu 4 autor vyznává: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.“ Žalmista přirovnává spánek k bezpečnému domu, kde nám Bůh dává bydlet. Když spíme, jsme v bezpečí Božího domu. V bezpečí – to znamená bez péče. Bez naší péče. Bez starostí. Náš bdělý život je skoro pořád o nějaké péči a starostech. Ale když spíme, nevíme o sobě. O nic se nestaráme, nic neřešíme, nepečujeme o sebe svými silami.

Pokojně spím, neboť ty sám Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. Ve spánku o nás pečuje sám Hospodin. Ve spánku jsme Bohu naprosto odevzdaní. V bdělém stavu se takhle Bohu odevzdat nedokážeme. Pořád do věcí zasahujeme, řešíme je. Ve spánku jsme vydaní Bohu. Jsme mu vlastně nejblíž. Jsme v bezpečí, bez naší péče, avšak v péči Boží.

Někdy se spánek používá jako příměr pro smrt. Když člověk zemře, říká se: usnul navěky. Pokud bychom na smrt vztáhli i tenhle žalm, pak se nemusíme smrti tolik bát. Umřeme, pokojně ulehneme, už nebudeme ve své péči ani v péči druhých, už budeme jen v péči samotného Boha. V Boží lásce.

Ale pojďme zpátky ke spánku pozemskému.

V žalmu 127,2 se zase píše: „Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“ Líbí se mi jeden překlad tohoto žalmu, který zní: …Hospodin svým miláčkům dává pravý chléb ve spánku.

Chléb je symbol pro potravu, kterou k životu nezbytně potřebujeme. V bdělém stavu se pachtíme, ale často pouze za chlebem trápení. Zatímco skutečný chléb dostáváme ve spánku. Žalmista tím myslí chléb pro duši. My umíme dobře poznat, když hladoví naše tělo. A děláme hodně věcí, abychom je nasytili. Ale ona často hladoví taky naše duše. Dost možná je to tak, že hlad těla (materiální hlad) je akorát převlečený hlad duše.

Jak duši nasytit? Žalmista zakusil a věří, že potravu pro duši dostává tehdy, když se o to nijak nesnaží. Když nevyvíjí žádné úsilí. Když je zcela odevzdán Bohu. Když spí. Bůh nás sytí ve spánku, když jsme mu odevzdaní. Posiluje nás láskou a svými dary. Dává nám moudrost pro nový den a pro zvládnutí různých těžkostí nebo úkolů. Znáte to: „ráno je moudřejší večera“. Někdy si s věcmi vůbec nevíme rady, lámeme si hlavu, jak co vyřešit. Ve spánku se nám problém jakoby „rozleží“ v hlavě a ráno jsme o něco moudřejší, jistější, víme jak na to. Bůh nám ve spánku dal svůj chléb …

Dneska je nějak moderní nespat. Spousta lidí se chlubí, že málo spí a o to víc toho zvládnou. Všude je spousta přípravků proti únavě, pro zvýšení bdělosti a lepšího výkonu. Při tom se tím ochuzujeme o spánek. O pravý chléb od Boha.

Mniši ve čtvrtém století se hodně zabývali uměním žít, uměním dobře naplnit život a kvalitně strávit čas, který k životu dostáváme. Tvrdili, že člověk by měl den rozložit takto: osm hodin pracovat; osm hodit se věnovat rodině, přátelům a svým zálibám; a osm hodin spát. Má se realizovat, vydělávat, stejným dílem se má starat o vztahy a o sebe a stejným dílem má spát. Všecky věci během dne by měly být v rovnováze. Člověk tím pak může získat i celkovou životní rovnováhu. Spokojenost. Správné rozložení aktivit a odpočinku má prostě vliv na to celkový stav člověka, na naše vztahy a dokonce na naše zdraví. Moudrost starých mnichů dnes inspiruje řadu lidí i odborníků.

Osm hodin pracovat, osm hodin být s rodinou a dělat to, co mě baví, osm hodin spánek. Zajímalo by mě, kdo z nás se této rovnováze aspoň trochu přibližuje.

Hodně lidí je dnes spíše přepracovaných. Nároky na pracovní výkon se pořád zvyšují. Spousta lidí tvrdě pracuje v práci a pak si ještě práci nesou domů. Všechno nestihli, hoří termíny. Nebo si tu práci domů nesou „v hlavě“. Neustále myslíme na to, co bylo v práci, co se na nás ještě valí. Nedokážeme se odstřihnout od práce. Takže těch dalších osm hodin, co bychom se měli věnovat rodině a koníčkům stejně propracujeme. Ze samého stresu v práci jsme nepříjemní na své milé. Vznikají nepříjemná napětí.  Se spánkem je to podobné. Dobrý osmihodinový spánek jako by byl luxus. Práce a starosti nás straší natolik, že kvůli nim nemůžeme kloudně spát.

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dát odpočinout… U mě naleznete odpočinutí duší.“ Pán Ježíš ví o naší potřebě odpočinku. Ví o naší námaze a našich břemenech. Pro někoho je námahou a břemenem práce. Pro někoho je to nemoc, pro někoho samota, pro někoho to, že by rád odpočíval a spal, ale starostí je moc a nejde to….

„Pojďte ke mně“ zve všechny životem unavené Ježíš. Z tohoto pozvání je jasné, že vyčerpaný člověk potřebuje setkání. Blízkost někoho, kdo nás bezpodmínečně miluje, kdo nás přijímá i s tou vyčerpaností a nechce po něm jen samé výkony. Životem unavený člověk se potřebuje setkat s člověkem Ježíšem, ve kterém se nám dává poznat sám Bůh.

Pojďte ke mně všichni, kdo jste vyčerpaní, kdo už nemůžete utáhnout náklad, který vám život naložil. Pojďte ke mně všichni, kdo toužíte utišit hlad duše. U mě můžete svůj náklad složit. Já vás obejmu. U mě jste v bezpečí. Já vám dám odpočinutí, pokoj, novou radost, já občerstvím vaši duši… Já jsem chléb života….

Přeji nám, abychom si v létě odpočali. Abychom dospali spánkový deficit. A abychom se učili odpočívat a spát. Přeji nám, abychom získali odstup od svých starostí a načerpali novou sílu. Přeji nám, abychom při odpočinku a spánku zakusili Boží péči a lásku.

Pane Ježíši, pomoz nám, ať umíme dobře nakládat s časem, který jsi pro každého z nás připravil.  Prosíme, ať umíme pracovat, pečovat o vztahy s lidmi a ať umíme také odpočívat. Prosíme, uč nás všechno odevzdávat do tvých rukou. Amen