f. Aleš Wrana

Čtení: Mt 4,5-8

Text: Iz 2,4-5 Choďme v Hospodinově světle

Hospodin bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé.

I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože.

Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.

Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!

 

Přátelé v Kristu,

připomínáme si tady dnes některé historické události z nedávných dějin. Některé z těchto událostí byly spojeny s velkou bolestí a nespravedlností. My tady dnes chceme být jako sestry a bratři v Kristu. To však neznamená, že nezáleží na tom, co se stalo. Že přestaneme rozlišovat mezi dobrem a zlem. Protože mnohé špatné věci se staly, mnohým lidem bylo ublíženo a někteří z nich nosí bolest dodnes ve svém srdci a své mysli. Mnohé věci však neumíme posoudit spravedlivě a nestranně. Až jednou – Hospodin bude soudit pronárody, on  dokonce ztrestá národy mnohé. My dobře soudit neumíme, pravdu poznáme až na soudu Božím. Proto také říká apoštol (Ř 12,19): Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud.

         Když se tady však mluví o Božím soudu, měli bychom vědět, že hlavním významem slova „soud“ v Bibli není „trest, potrestání“, jak to dnes cítíme my, nýbrž „náprava“. Soud má být především napravení stavu, obnova řádu věcí, jak mají být. A to je v dnešním textu popsáno krásnými slovy: I překují lidé své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Zbraně už budou zbytečné, a tak se překují v nástroje pro užitečnou práci – v radlice na orání, aby mohla být poorána půda a aby vydala úrodu, nezbytnou pro uživení člověka; a pak také budou kopí překuty na vinařské nože – aby se mohlo pěstovat víno, jedna z věcí, která není nezbytná, ale je pro radost lidskému srdci.
         Lidé překují své meče na radlice,- tak to předpovídá prorok. Mluví o budoucnosti, zdá se nám. Kdybychom však znali hebrejštinu, ve které je ta předpověď napsána, viděli bychom, že v tomto starém posvátném jazyku je pojetí času odlišné od našeho. Je vhodnější pro popis věcí Božích. Hebrejština nemá jako čeština a němčina tři časy, že je něco minulost, něco přítomnost a potom přijde budoucnost. Hebrejština má jen vidy. Něco se děje, je to ještě nedokončené, nedokonalé, a proto to hebrejština popisuje imperfektem. Tento vid se hodí pro popisování dějů, příběhů. Anebo druhý vid: Něco se stalo kdysi dávno, je to uzavřené, a pro tuto situaci má hebrejština perfektum. Ale teď přichází překvapení a velká odlišnost vůči našemu chápání: také prorocké předpovědi jsou psány perfektem! Vždyť jde o věci, které řekl a slíbil Bůh. Když to řekl Bůh, tak je to přece hotová věc. V Boží vůli už je to dokonáno a rozhodnuto. A tak je to skutečnost jistá, dokonce jistější než to, co my běžně žijeme. – A když se my v našich životech snažíme o různé kroky smíření, když toužíme po zachování míru, můžeme my křesťané vědět, že to nejsou jen lidské nápady, jen nedokonalé lidské snahy, ale rozpomenutí, že to takto chce Bůh, a předjímka toho, co chce Bůh. Toho, co má u Boha budoucnost. Vzpomínám si, jak jsem slyšel vyprávět jednoho starého člověka, dalo by se říct, jednoho z otců zakladatelů Evropské unie. Tehdy po druhé světové válce lidé z různých zemí, z velké části věřící křesťané, spolu přemýšleli, jak to udělat, aby v Evropě už žádná další válka nemusela být. Že to byly v těch citlivých prvních letech po válce rozhovory často v slzách a s modlitbou.

A přece jen, to co říká prorok, je i pro nás dnes stále ještě spíše jako sen:: Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Ještě to ve světě není skutečnost. Kolik bychom i dnes napočítali válečných konfliktů, které se ve světě odehrávají. Kolik nespravedlnosti a bolesti se i dnes ve světě hromadí. A i kdyby všechny války třeba dnes skončily, tak jejich důsledky budou trvat ještě mnoho generací. A také u nás v Evropě stále hrozí, že nám cosi zatemní zrak, zatemní mysl, nějaké pokušení moci nebo slávy nebo majetku. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že my Evropané jsme dnes už tak osvícení, že nemůžeme nějakou válku zavinit.

Proto nás prorok nakonec povzbuzuje: choďme v Hospodinově světle! Nikdy na sebe nenechme padnout temnotu. Bůh nás chce vést ke své budoucnosti a ke svému pokoji. Nenechme si zatemnit mysl žádnými myšlenkami jen lidskými, že nějaké násilí je oprávněné, že máme právo na něco, co patří jiným, že existuje spravedlivý hněv, že je třeba konečně nastolit ve světě spravedlnost – a že my víme jak. Choďte v Hospodinově světle, říká prorok.