Preludium

 

Ve jménu Boha Otce i Syna i ducha svatého. Amen

 

Introit: Žalm 138,1-2

Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.

 

Pozdrav: milí bratři a sestry, dnes je masopustní neděle, všechny vás vítám při těchto bohoslužbách a zdravím vás pozdravem: Milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přichází.

 

P: 443 Pane, dnešek je den chvály

 

 

Modlitba

Pane Bože, ty jsi láska. Ty sis nás zamiloval dřív, než jsme o tobě slyšeli, dřív než jsme uvěřili, dřív, než jsme přišli na tento svět. Ty nás miluješ a my pro to nemusíme vůbec nic dělat. Vstáváme i usínáme, spíme a ty nás máš rád. Tvá láska přikrývá i to, že často nejsme dobří.

Odpusť, když tvou lásku zpochybňujeme. Když se jí bráníme. Když jsme fascinováni vlastním hříchem víc než tvou láskou.

Pane Bože, ty jsi láska. A my z tvé lásky žijeme. Z tvé lásky milujeme své bližní, tento sbor i svět. Z tvé lásky věříme v Ježíše Krista a jeho moc. Z tvé lásky doufáme, když se potácíme v pochybnostech. Děkujeme ti za lidi, se kterými žijeme. Díky, když si dokážeme být nablízku. Děkujeme za toto společenství víry, naděje a lásky.

Prosíme, ztiš si nás a zastav, ať tě zaslechneme. Zbav nás všeho, co nám brání se ti oddat. Otevři naše srdce a mysl a proměň je svým svatým Duchem. Uschopni nás k lásce. Otevři naše ústa, ať tě dokážeme chválit.

Buď tu s námi a buď se všemi, kdo dnes slaví bohoslužby. Amen.

 

Zpěv dětí – Sv 199 Jako zrnko hořčičné

 

 

Čtení: 1Kor 13,1-13

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. 9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. 11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

 

P: 678 Jeden Pán, jedna víra

 

 

Kázání: 1 Kor 13,13

A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z té trojice je láska.

 

Milí přátelé v Kristu,

„Kdybych neměl lásku, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych neměl lásku, nic nejsem. Bez lásky je všechno ostatní mi je k ničemu.“ říká Pavel.

O jaké lásce mluví? Nemá na mysli lásku mezi mužem a ženou. Ani mezi přáteli. Ani lásku k Bohu. Tedy lásku, která vychází z nás směrem k někomu. Pavel mluví o Agapé. O lásce jakožto životní síle, která námi hýbe. Tato láska není z nás, je darem Ducha svatého. Je to nejvyšší kvalita života, bytí. Prostupuje námi a ovlivňuje, určuje a proměňuje naše činy, slova. Naše vztahy k partnerovi, rodině, sboru, světu, k Bohu. Ovlivňuje ale taky třeba umění, politiku. – Je základem všeho smysluplného, dobrého. Kde slova, činy, díla nevychází z lásky, jsou prázdné, bezcenné.

Platí to i v duchovním životě. Dostáváme různé duchovní dary. Můžeme být Bohem mimořádně obdarováni. Můžeme být superkřesťani. Můžeme skvěle vykládat Bibli do současnosti a oslovovat lidi, mít prorockého ducha. Můžeme být úžasně vzdělaní a mít opravdu pádné argumenty na všechno – na „jedinečnost“ křesťanství oproti jiným náboženstvím; na to, kdo bude spasen a kdo nebude; na „pravdu“ Bible proti vědě; na „to správné“ pojetí křtu a večeře Páně; na uznání nebo neuznání vztahů homosexuálů. Můžeme! My taky můžeme svůj život obětovat Bohu a druhým lidem. Vzdát se všech svých zálib a radostí, svých potřeb a jenom sloužit, až nás samotné to spálí. Můžeme! Můžeme mít dokonce velikánskou víru, která se nepohne za žádných okolností: nezapláčeme, nepostěžujeme si, nevykřikneme nikdy „Bože Proč?“, všechno v pokoře přijmeme jako Boží vůli. Můžeme! Můžeme být dokonale zbožní, mystičtí a navíc morálně bezúhonní…

Ale! Když za tím vším nebude láska, je to k ničemu. Pokud naše víra, zbožnost, služba, práce budou bez lásky, nic z toho nemá žádný smysl. Je to bezcenné.

Jak poznáme, že jde opravdu o lásku, která námi hýbe? Mám zkušenost, že je to s láskou docela ošemetné. Snad nejvíc právě mezi křesťany, kde je láska největším tématem. Jakmile se začne o lásce mluvit, spekulovat, porovnávat různá osobní pojetí, nastane problém.

Někdy plýtváme slovy o lásce, až druhého zahltíme a on si toho neváží. Jsme nevěrohodní. Jindy mlčíme, dokonce i ve vlastních rodinách, a přitom by bylo tak hezké a užitečné, kdybychom druhému uměli říct, že ho máme rádi.

Pavel tohle věděl. Znal dobře život ve společenství. Věděl, co obnáší mezilidské vztahy. Zdůrazňuje, že je láska darem Ducha svatého. Mluví o několika vlastnostech lásky Agapé. Tyto vlastnosti se na nás projeví, když se nás Duch svatý zmocní a uschopní nás k lásce.

První vlastnost. Láska je trpělivá. Shovívavá. Ten, kdo miluje, umí čekat. Ví, že nemůže mít všechno hned. Má trpělivost sám se sebou, když se věci nedaří. Má trpělivost s druhým člověkem, i když není takový, jakého by jej chtěl mít. Láska je trpělivá, shovívavá s druhým člověkem, který je tak jiný a rozdílný než já.

Slovo trpělivá můžeme doslovně přeložit jako dlouhodechá. Láska má dlouhý dech. Vystačí s dechem i v nepříjemných, těžkých situacích, v krizích. Někdy to i říkáme: tohle musím rozdýchat. Láska dává sílu zvládat těžké věci, nedovolí nám rezignovat a vzdát se.

Ještě mě napadá: někdy říkáme, že bychom za druhého dýchali. V životě se nám stane, že nám tzv. dojde dech. Dojdou síly, radost, jsme vyčerpaní. Je úžasné, když je tu někdo, kdo dýchá za nás. S námi. Kdo umí pomoci, být nablízku.

Další vlastnost. Láska je laskavá. Nebo lépe dobrotivá, dobrosrdečná. Láska způsobuje, že má člověk dobré srdce. Že o druhých lidech smýšlí v dobrém. Přistupuje k nim s důvěrou. Nepodezírá je. Láska otevírá člověku srdce doširoka. Aby v něm bylo místo pro druhé. I pro ty, kteří jsou tak jiní, zvláštní. Pro ty, se kterými to v životě máme někdy těžké. Dobrosrdečnost taky znamená umět druhým lidem přát dobro, navzdory tomu, že nás někdy štvou.

Opakem dobrého srdce, otevřeného, je srdce zavřené, úzké. Tam není místo pro nikoho než pro mě samotnou. Ale nemusí se v žádném případě jednat o lásku. Člověk se zavřeným srdcem často nemá rád vůbec, ani sám sebe. Má v srdci jen sám sebe, ale nemiluje se. A samozřejmě nemiluje ani nikoho jiného. Úzké srdce je plné strachu. A ze strachu pak roste závist. Potřeba na sebe pořád upozorňovat, vychloubat se. Každého podezírat, že jde proti mně. Tak se stane, že rychle vzplaneme a zaútočíme. Zavřené srdce musí pořád dokola druhým vyčítat, jak mu ublížili, neumí odpouštět. Je škodolibé a pro svůj zisk mu nevadí podrazit přátele.

Tohle nemá s láskou nic společného, píše Pavel: láska nezávidí, nevychloubá se, není domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Pavlova slova mě nutí ptát se sama sebe: Umím být trpělivá a laskavá? Umím se radovat z pravdy? A nutí mě si přiznat, že někdy něco závidím. Po stopadesáté vyčítám staré rány. Jsem ráda středem pozornosti. A nafoukanost mi taky není cizí… Jak to máte vy?

Pavel o lásce říká, že „ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ Láska nám vytváří pocit bezpečí. A taky je ochranou a oporou v nepřízních života. Právě, když se o nás pokouší závist, sebestřednost, hněv, záludnost, jedině láska, dar Ducha svatého, nás dokáže proměnit, otevřít srdce. Být trpělivý a dobrosrdečný, milovat, nemůže být výkon, na sílu. Agapé se smíme vystavit a nechat ji k sobě přijít, obdarovat se jí Láska taky dokáže uzdravit. Nemocné vztahy, bolavou duši.

A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. Láska je největší ze všech darů, které od Boha dostáváme. Je základem víry a naděje. Díky lásce můžeme věřit a doufat uprostřed pochybností a bolestí. Víra a naděje taky směřují k lásce, láska je jejich cílem a naplněním.

Láska je největší, zůstává a nikdy nezanikne. Rozumím tomu na dvou rovinách. Jednak to platí pro přítomnost – pro náš život na zemi. Cokoli si vzájemně s druhými dáme v lásce, to má hodnotu. A ta laská zůstává, i kdybychom žili každý na druhém konci světa a už se po zbytek života neviděli. A pak to platí to taky pro budoucnost Pro Boží království. Pro skutečnost, která nás čeká po smrti, na konci času. Láska je silnější než smrt a zůstává i po smrti. Všechny naše dary pominou, dokonce i víra a naděje. Zůstane jenom láska. A my v ní budeme přebývat.

Teď jsme ale tady. Žijme láskou. Nechme se jí obnovovat a posilovat. Nic většího a silnějšího v životě nemáme. Bůh po nás chce život v lásce. A on sám mezi námi jako láska žije. A bude žít.

My se dnes loučíme. Ale cokoli jsme si dali v lásce, to zůstává i nadále. Přeju vám, abyste jako sbor i ve svém soukromí rostli v lásce.

Pane, přijď do našich srdcí a otevři je. Proměň nás svou láskou, ať milujeme. Amen
P: 635 Tvá, Pane, láska

 

 

Poděkování za čas strávený v Šumperku

Milí přátelé,

mezi faráři se říká, že první sbor je pro faráře něco jako první láska. Že tak, jako z nás první láska udělá muže nebo ženu, tak z člověka první sbor udělá faráře. Právě proto má první láska své výjimečné místo v životě člověka. I když přijdou jiné lásky, jiné vztahy, tak na tu první člověk nedá dopustit. Platí to i pro první sbor.

 

Vy jste ze mě udělali farářku. Já jsem jí nebyla a díky vám jsem se jí stala. Moc vám děkuji za důvěru, kterou jste mi svěřili tím, že jste mě zvolili do tohoto sboru. Jste trpěliví. Děkuji za trpělivost, kterou jste se mnou měli jakožto se začátečnicí. Ale taky trpělivost prostě se mnou. Přijímali jste mě takovou, jaká jsem. Jste dobrosrdeční. Máte otevřená srdce, udělali jste v nich pro mě místo. Děkuji za podporu a povzbuzení v mé práci, za modlitby.

Velice si vážím toho, že jsme spolu dokázali spolupracovat. Možná nám někdy trvalo, než jsme našli společnou řeč. O to více si toho vážím.

Pro mě byla práce v Šumperku, v Rýmařově, Hanušovicích i Starém Městě radostí. Těšila mě setkávání s vámi – ať to byly bohoslužby, biblické, osobní rozhovory. Těšil mě také život v tomto městě, jsem ráda, že se dařila spolupráce s vedením města.

Děkuji za všechno, co jsme spolu mohli prožít. Odcházím odsud obohacena a obdarována.

 

Samozřejmě, něco tady zanechávám po sobě i já. Hodnocení mé práce nechávám a vás a na Pánu Bohu. Jen jedno chci říct. Vím, že jsem nebyla ukázkovou farářkou. Řadu věcí jsem mohla a měla udělat jinak – lépe, spoustu věcí jsem nedotáhla do konce, některé jsem ani nezačala. Některé si uvědomuju, některé ne – a oboje mě mrzí. Prosím vás tímto o prominutí. Doufám, že mé nedostatky nezpůsobily nějaký zásadní šrám na životě, životnosti sboru.

 

Jste krásným sborem. Otevřeným, radostným, máte smysl pro humor a jste pracovití. Vytváříte příjemnou atmosféru. Přeju vám, aby tomu tak bylo i nadále.

Věřím, že brzy najdete vhodného kandidáta na nového faráře. Všem tento sbor můžu jen doporučit a přát. A vám přeju, aby vám s novým farářem bylo dobře a abyste se měli rádi.

 

Já teď odcházím ze sborové práce z rodinných důvodů. Až nazraje čas, tak se k práci zase vrátím. I když jsou to dnes moje oficiálně poslední bohoslužby, tak vlastně nejsou. Věřím, že se nevidíme naposledy. Ještě jsem přislíbila výpomoc při bohoslužbách v příštích měsících, taky tu budu oddávat. A rádi sem přijedeme jen tak na návštěvu. Kdykoli budete mít cestu do Prahy, neváhejte se ozvat. Budu ráda, když se potkáme.

 

Jste mou první láskou. Udělali jste ze mě farářku. Já na vás nedám dopustit. Ještě jednou vám za všechno moc děkuju a slovy sestry kurátorky „buďte s Bohem“ a mějte se rádi.

 

Zpěv mládeže – Sv. 489 Věčně krásný Stvořiteli moří

 

 

Přímluvy: Pane, smiluj se nad námi

Pane, ty jsi láska a ty nás i tento svět svou láskou sytíš a proměňuješ. V této důvěře tě prosíme za tento svět, který je v tolika ohledech bez lásky. Je místem zla, násilí a lži. Prosíme, způsob mocí své lásky, ať ustanou. Prosíme za oběti lidské zloby. Stůj při nich. A nám pomoz ke zlu a nenávisti nemlčet, ukaž nám, jak můžeme pomoci….

Prodchni svou láskou ty, kterým je svěřena politická moc. Mnozí se lásce vysmívají a pohrdají jí, vysmívají se taky pravdě. Prosím, dávej světu politiky, kteří dokáží jednak taky ve jménu lásky a vlastního svědomí….

Prosíme za církev, aby byla prostorem otevřených srdcí, prostorem, kde nebudeme soudit, odsuzovat, ale v lásce přijímat. Uč nás vidět rozdíly na druhých, pojmenovávat je, ale uč nás se v rozdílech respektovat a mít se rádi….

Prosíme za naše vztahy v rodinách, mezi partnery, rodiči i dětmi, vstupuj do našich všedních konfliktů a hádek. Uzdravuj láskou naše vztahy….

Každý ti v tichosti předkládáme, co nám leží na srdci….

Otče náš….

 

 

Poslání: 1 Janova 4, 1-12

V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

 

 

Požehnání:

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.

Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.

Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

 

P: 606 Ať zazní chvála