Žalm 68, 5-6: Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.

Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.

Bratři a sestry, ve čtvrtek byl svátek nanebevstoupení pána Ježíše, na sociálních sítích starokatolické církve jsem zaregistroval vtip o tom, že to je svátek, kdy církev slaví Ježíšův odchod do home office. Nanebevstoupení pojímají, jak jsme ostatně slyšeli už před týdnem evangelisté rozličně. A co my? O Bohu vyznáváme, že je obhájcem vdov ve svém svatém obydlí. Ale kde hledat to obydlí? I o tom můžeme dnes společně uvažovat.

Kolekta:

Bože slávy,
tvůj Syn Ježíš Kristus za nás trpěl
a vystoupil do Tvé blízkosti.

Sjednoť nás s Kristem, ale i jednoho s druhým
sjednoť nás v utrpení i v radosti,
aby mohl být celý svět tažen do tvé štědré přítomnosti
skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele a Pána,
kterého s tebou a Duchem Svatým chválíme a ctíme
jako jediného Boha nyní i navěky.
Amen.

 

Jan 17, 1-11: Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.

Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím.

Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.

 

Skutky 1, 6-14: Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

 

Nanebevstoupení. Zvláštní svátek. Vlastně, pro mnoho z nás, evangelíků, je to takový svátek, nesvátek. Můžeme si, trochu dělat legraci, že církev slaví Ježíšův návrat do home office, tedy do kanceláře doma. To by sedělo k tomu, co někteří z nás a našich známých prožívali poslední měsíce, když pracujeme z home office. Můžeme také skepticky říct, že evangelista Jan o nanebevstoupení nepíše téměř nic.

Jenomže, kam se to vlastně Ježíš vrací, a proč? Na nebesa, říká se. Co ale víme o nebesích? Z geografie a astronomie víme, že když bychom se vydali kolmo nahoru, do nebeských výšin, prošli bychom postupně přes troposféru, stratosféru, mezosféru, termosféru a kdybychom měli s sebou dost zásob kyslíku, podívali bychom se do meziplanetárního prostoru, mezihvězdného prostoru, mezigalaktického prostoru… Tam se ale momentálně díváme jenom pomocí teleskopů a družic a to, co tam vidíme, je nám mnohdy zastřeno tajemstvím, víme, že se stále máme co učit. Od apoštola Pavla zas čteme, že na nebesích je připraveno pro ty, kteří milují Boha to, „co oko nevídalo a ucho neslýchalo“.

Přesto, že v je to všechno obestřeno tajemstvím, očekáváme z nebes pomoc, nebesa jsou pro nás víc, než jen předmět zkoumání, jsou také metaforou pro místo, kde přebývá Bůh. Snad proto často stojíme, a „hledíme do nebe“. Není to nic nového. Nakonec, Bůh také vyzval Abrahama, aby sečetl, kolik je hvězd na nebi. Poté ale hned směřoval jeho pohled zpět na zemi, když mu řekl, že tak moc rozmnoží i jeho potomstvo. A my víme, že to nepřišlo hned. Jistě bychom našli ještě spoustu jiných textů v bibli, kde se lidé dovolávají nebes, na které Ježíš podle církevní tradice i některých evangelistů vystoupil, nebo kde právě zastřeni mrakem na vysoké hoře potkávají Boha.

Věříme, že když Ježíš vystoupil na nebesa, vystoupil tam jako náš přímluvce, jako ten, kdo se přimlouvá za nás před Otcem, čteme to v listu římským v osmé kapitole od 31. verše. V apoštolském vyznání zas vyznáváme, že se tam „sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“ a že se odtud jednou vrátí, aby „soudil živé i mrtvé.“ To všechno je našim vyznáním, vyznáním naší naděje a víry. I když nebesa, místo, kde přebývá Bůh neumíme popsat.

Přesto však i nám, když přemýšlíme o tom, jak to na nebesích vlastně je, podobně, jako učedníkům zní slova andělů: „co tu stojíte a hledíte k nebi?“ Není to kritika směřovaná k těm, které zajímá meteorologie či astronomie. Vlastně to není ani kritika apoštolů v pravém smyslu slova. Je to spíš výzva. Výzva k tomu, aby ti, kdo nechápavě hledí do nebe a uvažují, kam to Ježíš vlastně odchází a co tam bude dělat, tedy, aby Ti, kdo se snaží pochopit to, co rozum stejně nepobere, věnovali svou energii a svůj čas něčemu smysluplnějšímu. Vždyť „tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde tak, jste ho viděli odcházet“.

Apoštolové by samozřejmé mohli namítat, říct, že je andělé nemají rušit, když zrovna prožívají tak mystický zážitek víry, když zrovna chvíli mohli nahlédnout za onu pomyslnou nebeskou oponu. Já tedy přiznávám, že tento typ mystických zážitků nemám, Bůh zřejmě dobře ví, že ke mně stačí mluvit tak nějak „konzervativnějšími“ způsoby, nikomu je ale neberu, nicméně je fakt, že mystické zážitky jednotlivců a malých skupin můžou být zajímavé pro ně samotné, ale pro svět a jejich okolí je to jenom sci-fi, které může vyvolat údiv, nebo také úsměv.

Ježíš i andělé neustále obrací zraky i mysle učedníků zpět směrem „na zemi“ tedy, trochu víc do horizontální roviny. Proč? To je jednoduché, právě, když se rozhlédnou horizontálně kolem sebe, právě, když svou mysl obrátí k lidem ve svém okolí, pochopí, že mají kolem sebe hodně „práce“, že je zde stále dost lidí, kteří je potřebují a to ne na to, aby je moralizovali, ale právě na to, aby jim dosvědčovali Ježíšovu blízkost. „Dostanete sílu Ducha svatého … Budete mi svědky v Jeruzalémě, po celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Říká Ježíš vystupující na nebesa. To podstatné se děje kolem Vás, ještě stále máte co dělat, připomíná učedníkům a také nám. 

Hledět k nebi a oslavovat nanebevstoupení může působit jako záslužná a dobrá věc, ze které by se v zásadě měl Pán Bůh těšit. Ale je zde něco důležitější, totiž uvědomit si, že Ježíš, byť vystoupil na nebesa, chce stále zůstat lidem na blízku. Ne sice přímo, ale skrze své učedníky, skrze nás, mě a Tebe. Ježíš nakonec nejen vystoupil na nebesa, to podstatnější se mi zdá být v tom, že předtím sestoupil na zemi. Ježíš nebyl jediný, kdo byl vzat na nebesa, i Eliáš byl „vzat“, ale Ježíš, na rozdíl od něj, také prošel branami smrti a vstal z mrtvých. Ne bezúčelně, ale proto, aby byl lidem na blízku i v jejich radosti a utrpení, nejen v mystických zážitcích.

Svědčit o Ježíšovi, být jakousi metaforou, připodobněním Boží přítomnosti na zemi je nejdůležitější úkol pro učedníky. Znamená to stát na straně těch, kterým jsou odepřená práva, prokazovat pozornost těm, na které svět hledí přes prsty, pečovat o vdovy a sirotky, navštěvovat osamělé. Je to velký úkol, který nám byl dán.

Je v tom ale také dobrá zpráva. Víme přece, že ani nám, kteří věříme, nepadají pečení holubi přímo do pusy, i na nás mnohdy hledí lidé přes prsty, cítíme se leckdy osaměle a všelijak neschopně. Být pak tím, přes koho lidé poznají Boží blízkost, to se jeví jako nemožné. Naštěstí ale, jak už jsme to četli, platí také pro nás nejen úkol, být Ježíšovým svědkem až po okraj země, ale také zaslíbení, že dostaneme sílu Ducha Svatého. Ale to už bychom se dostali k tématu příští – Svatodušní neděle. Říkám si ale, že kázání na pokračování jsem ještě nezkoušel a třeba přišel ten správný čas.

Ježíšovo nanebevstoupení, když o něm uvažuji, musím si říct, že je to z mého pohledu Boží provokace – v dobrém smyslu slova. Ježíš vystoupil na nebesa a odevzdal pomyslnou štafetu učedníkům, jako by říkal, teď je řada na vás, budete mi svědky až po okraj země. Je na nás, zda se rozhodneme „běžet“ tuto štafetu, zda se rozhodneme svědčit světu o Ježíši, který znovu přijde, stejně, jako byl vzat. Mám za to, že zahodit tento štafetový kolík, nenechat se Ježíšem vyprovokovat k jednání by byla veliká škoda pro nás i pro svět.

Amen

 

 

Přímluvy:

S celým Božím lidem v Kristu Ježíši se modleme za církev, všechny potřebné a celé Boží stvoření.

  • Nechávej svoji církev kráčet dále ve světle Ježíšova vzkříšení, dej, aby zůstávala bdící a odporovala zlu. Dej pastýřům církve a vedoucím společenství příklady takového dobrého bdění a dávej jim také radost z jejich služby.
  • Posiluj společenství, která modlitbou i skutkem usilují o jednotu v Kristu, a uzdrav zaslepenost sborů, které jsou chyceny do pasti svých předsudků a soběstřednosti.
  • Ustanovuj naším zemím řádnou vládu a čestně zvolené představitele pro dobro tvého lidu a pokoj tvé církve.
  • Zahrň do svého uzdravujícího dotyku a soucitného obětí všechny nemocné. Posilni všechny, jejichž víra zeslábla; upevni ty, jejichž pozemský život se chýlí ke konci.

Pane, náš Bože, ty jsi vnesl mezi nás dobrou zprávu o Ježíši Kristu skrze své Duchem naplněné služebníky. Svým Duchem pohni i nás, abychom tuto dobrou zprávu nesli těm, se kterými žijeme. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, tvého Syna, který žije a vládne s tebou a Duchem svatým jako jeden Bůh nyní i navěky.

 

Petrův 5, 6-7: Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

 

Jakub Pavlús, farář sboru