Bohoslužby 7. 3. 2021

Žalm 19, 8-9:   Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.  9  Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

 

Kolekta:
Milosrdný Bože, ty hledíš na všechny,
kdo jsou sehnuti pod tíží viny a utrpení:
Naslouchej našemu volání,
rozprostři své mocné ruce nad námi
a ochraňuj nás pře zlem.
Skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna,
který s tebou a Duchem svatým
žije a život udržuje na věky.

 

Exodus 20, 1-17:

1  Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: 2  „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.  3  Nebudeš mít jiného boha mimo mne.  4  Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5  Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, 6  ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.  7  Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.  8  Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9  Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10  Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11  V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.  12  Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.  13  Nezabiješ.  14  Nesesmilníš.  15  Nepokradeš.  16  Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.  17  Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

 

Jan 2, 13-22:

Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. 14  V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. 15  Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel 16  a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ 17  Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘  18  Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ 19  Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ 20  Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ 21  On však mluvil o chrámu svého těla. 22  Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

 

 

Téměř vždy, když vejdete do chrámu otevřeného i během všedních dnů, třeba pro turisty, tak první co vidíte, jsou veliké cedule, které návštěvníky žádají o to, aby nedělali zbytečný rámus. Ve všední dny tak chrámy tak bývají jakousi oázou uprostřed hlučících měst. V neděli se, popravdě situace trochu mění, protože ráno, když většina lidí spí, se křesťané schází k Bohoslužbě a tak nejdřív před kostelem a pak i v něm hlučí přiměřeně své tradici.

Dnes nás Jan v druhé kapitole svého podání evangelia vede do chrámu v Jeruzalémě. Pokud si zavřeme oči, můžeme si představovat krásný, veliký, starověký chrám. Je protikladem klidných kostelů, na které jsme zvyklí, a dnes je zde hlučněji, než obvykle. Blíží se totiž velikonoce. A Jeruzalémský chrám je jediným místem, ve kterém je možné složit břímě svých přešlapů, neúspěchů, tedy, všech těch situací kdy člověk nedodržel zákon, některé z přikázání, které jsme slyšeli v prvním čtení. Jen zde mohl věřící žid přinést prostřednictvím kněze nějaké zadostučinění, smířit se se svým Stvořitelem.

Obětují se zde většinou zvířata, Ovce, telata, ale i holubice, každý si zde mohl zakoupit co potřeboval. Nebo vyměnit nečisté peníze, na kterých je zobrazen císař za jinou v chrámu akceptovanou měnu. Ptáte se, proč se zde zvířata dají zakoupit? No, když to máte do chrámu daleko, třeba několik dnů cesty, tak povedete obětní zvíře s sebou? Takovou cestu by nemuselo zvládnout. A tak se zde zvířata dají koupit, je to velice praktické. Akorát že to s sebou přináší na chrámové nádvoří také hrozný rámus.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Ježíš, který si uplete bič z provázků, vyhání zvířata a převrací stoly protestuje hlavně proti tomuto hluku. Ostatně, to se tak stává, že hluk v chrámu lidem vadí, protože je, pochopitelně, ruší u modlitby. Jenomže, typický obraz modlícího se žida je  člověk, který se modlí se zakrytou hlavou a nahlas, trochu se u toho pokyvuje, nemyslím si, že by jej většina po klidu bažících křesťanů snesla. A navíc, říct jen, že Ježíš zde protestuje proti hluku by bylo povrchné.

Co jej tedy tak moc rozčílilo? Proč ten jinak v nejhorším případě trochu cynický, ale jinak spíš velice empatický Ježíš, vtělené slovo Boží, přinášející dobrou zprávu všem, najednou tropí takový skandál v chrámu? Evangelista nám to přímo neodhalí, sdělí nám jedinou citaci Ježíše: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště

No a možná nám trochu pomůže, když si řekneme, kde se to tržiště v chrámu přesně nachází: Jeruzalémští jej umístili na nádvoří pohanů. Tedy na jediné místo v chrámu, kam měli přístup i nežidé, nevěřící. Ale nebylo to někde venku i nádvoří pohanů bylo součástí chrámu. Jenomže věřící k němu přistupovali tak, jakoby toto nádvoří k chrámu ani nepatřilo, jakoby na pohanech nezáleželo. Vždyť co tam potom, že zrovna pohané nebudou mít možnost přicházet k Bohu, vždyť je to náš chrám, náš zákon, naše oběti a naše tradice, naši otcové jej stavěli víc, než čtyřicet let, tak jakýpak copak. Trh s obětními zvířaty a penězoměnci potřebujeme a na nádvoří pohanů překáží ze všeho nejmíň.

Představuji si Ježíše, který prožívá deziluzi. Přišel do chrámu, ale první s čím se setká je tržiště. Jen kupujte, kupujte hříšníci, kupujte oběti Hospodinu! Ale ne abyste platili římskou měnou, my vám tady zaměníme cokoliv za Týrské šekely!

Zkrátka a dobře, je jedno, jestli hlučně, nebo v tichosti, Jeruzalémský chrám postrádá svůj smysl, to je to, na co Ježíš reaguje tak ostentativně. S vírou ani se zákonem se nekupčí, chrám se nestavěl na to, aby přinášel finanční zisky. Jasně musí se nějak uživit, ale nelze tomu obětovat prostor, který je určen pro bohoslužbu, pro kontakt lidí se svým stvořitelem.

Myslím, že klást si otázku o tom, jak je to u nás, v našem společenství a v naší církvi je taky důležité. Je náš kostel a naše fara domem nebeského otce? Nepokoušíme se i my tu a tam trochu kupčit s vírou, spravedlností nebo zákonem? Anebo možná ještě lépe, když přicházíme do kostela, na faru, přicházíme s cílem být ve společenství s Bohem, nebo přicházíme abychom si Boha nějakým způsobem uplatili, učinili Boží spravedlnosti zadost?

Když učedníci viděli Ježíše jak převrací stoly a vyhání zvířata v chrámu vpomněli si na citát ze 69 žalmu: „Horlivost pro Tvůj dům mne stráví“. Překvapivá je spíš reakce zbytku lidí. Nevolají pořádkovou službu, nevyvádí Ježíš z chrámu ven, ani se jej neptají co to vlastně dělá a proč. I oni chápou Ježíšovu reakci na nádvoří pohanů jako prorocký čin. Ptají se ale jakým právem to Ježíš  dělá, jaké znamení jim může předvést aby prokázal, že má právo takhle horlivě čistit chrám v Jeruzalémě. Jakoby říkali: Dobře, je možné že přes Tebe Bůh promlouvá, ale ukaž nám znamení“.

 Ježíšův vztah k znamením známe. Nebyl jejich veliký fanda a jen málokdy lidem vyhověl, když si nějaké znamení žádali. A tak Ježíš mluví o znamení, které se chystá lidem dát o Velikonocích: zbořte tento chrám a za tři dny jej postavím. V ten den učedníci nepochopili co tím Ježíš myslí, a nepochopili ani židé v chrámu.

Čteme, že pochopili až tři roky na to po velikonocích, když byl Ježíš ukřižován a vzkříšen. Víra v toto znamení je, jak píše Pavel do Korintu bláznovství. Doslova tam píše: „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“

Dnes nám tedy evangelium představuje Ježíše, kterého stravuje horlivost pro Boží věci. Vede nás tak nejen k sebereflexi, ale také k tomu, abychom se nebáli být troubou Boží, svatými blázny, blázny pro Krista a pro Boží věci, kteří s vírou nekupčí, ale přijímají ji jako Boží dar, kterí Boží zákon dodržují ne proto, aby si Boha naklonili na svou stranu, ale proto, že jsme vírou přijali fakt, že Bůh nás akceptuje i když jsme neakceptovatelní.
Amen

 

Přímluvy:

Naše slabost není pro Boha překážkou. On proměňuje, uzdravuje a vede k vítězství. Proto s důvěrou volejme k nebeskému Otci:

  1. Modlíme se za odvahu pro vládu, hejtmany a odpovědné politiky, modleme se za trpělivost pro nás, občany, abychom společně zamezili dalšímu šíření nemoci covid-19.
  2. Modlíme se za lékaře a zdravotníky v tomto nesmírně těžkém čase, aby jim Pán Bůh dával sílu ustát těžká rozhodnutí i nápor práce.
  3. Modleme se za Brazílii a další země, které současnou epidemii zcela nezvládají.
  4. Modleme se za Barmu, Etiopii a další země zmítané násilím a nespravedlností, aby v nich zavládl pokoj a smír.
  5. Modleme se za ty, kteří se propadli do chudoby či zůstali opuštěni.
  6. Modleme se za všechny kdo se připravují ke křtu, aby byli osvobozeni od veškerých pout zla a dosáhli milosti křtu.

Bože, ty jsi nás zachránil z otroctví hříchu. Daruj nám moudrost a osvětluj naše kroky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

1 Kor 1, 18-25:

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19  Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20  Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? 21  Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22  Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23  ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24  ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25  Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

 

Jakub Pavlús, farář sboru