Luk 24, 1-12

Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. 2Našly však kámen odvalený od hrobu, 3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“ 
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, 11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

Byl to docela dav, který vtrhl za učedníky, kteří se skrývali za zamčenými dveřmi: Máří Magdaléna, Joana, Marie a ostatní ženy, které byly s nimi. Vlastně přesně nevíme, kolik že jich to tam bylo, ale představoval bych si, že vzrušeně „tlachali“, mluvili jedna přes druhou a bylo trochu těžké pochopit, co že to vlastně chtějí učedníkům říct. Lukáš nám říká, že řekli „všechno“

Co všechno jim řekli? Mluvili o tom, jak se vyděsili, když viděli, že kámen z hrobu byl odstraněn? Popsali muže v zářícím rouchu? Opakovali „kázání“, které jim ti muži v zářivém kázali? Opravdu si ženy a učedníci vzpoměli, co jim Ježíš řekl – že bude „vydán hříšníkům… ukřižován… a třetího dne vstane z mrtvých“ (Lukáš 24:7)? Ježíš je za ta léta naučil tolika věcem, ale zdá se, že tuto lekci v sobě zapomněli natolik, že jim ji anděl musel opětovně připomenout.

Nakonec, nezapomněli jenom ty ženy. I o učednících čteme, že slova žen považují za tlachání a vůbec jim nevěří. Nakonec, Markovo evangelium, na rozdíl od Lukášova, nám říká, že samotné ženy tomu nemohly rozumět. I když jim bylo řečeno, aby šli a řekli učedníkům, co mají dělat, oni „prchli z hrobu pro hrůzu a úžas… nic neřekli“ (Marek 16:8).

Nic.

Velikonoce nejsou dnem, kdy bychom neměli nic říct. O Velikonocích si připomínáme, že se stalo přesně to, co nám Ježíš řekl, že učiní: „Kristus Pán dnes vstal z mrtvých“.

Ale také nebuďme překvapeni, když lidé pokračují ve stopách učedníků a přijímají toto poselství jako „tlachání“. Žijeme ve věku prázdných příběhů, plném mnoha otázek. Čemu máme věřit? Co je pravda a co divoká konspirační teorie? Komu máme věřit? Mám podezření, že mnozí si myslí, že velikonoční poselství je jen další tlachání, další klikbaitový titulek v novinách…

Prázdný hrob? co to znamenalo? Muži v zářivě bílém: kdo to byl? Časně ráno tam ženy nesly vonné masti, aby provedly poslední přípravy těla svého učitele, těla svého přítele. Ale prázdný hrob? To nebylo to, co očekávali, že na konci své smutné cesty objeví.

Navrhuji, abychom celý příběh o Božím vztahu k nám, Božím stvořením, formulovali a chápali jako příběh nečekaného: „Vždyť mé myšlenky nejsou vaše myšlenky a vaše cesty nejsou mé cesty, praví Hospodin“ (Izajáš 55:8). Když přemýšlíme o dnešních nečekaných zprávách, udělejme to, co ti muži v zářivých šatech řekli ženám, aby udělaly. Vzpomeňme si nejen na to, co jim Ježíš řekl, ale na všechny věci, které Bůh udělal.

Bůh stále tvoří nové věci. Z beztvaré prázdnoty vyšlo světlo, voda, suchá země. Z hlíny na břehu řeky Bůh stvořil tvory k Božímu obrazu. Bylo nám řečeno, že vlci „budou žít s beránkem“ (Izajáš 11:6), lidé projdou červené moře suchou nohou (Exodus 14:29) a Slovo se stává tělem a přebývá mezi námi“ (Jan 1:14) . „My to nevnímáme?“ (Izajáš 43:19). Jsme ochotni věřit, že „u Boha není nic nemožné“ (Lukáš 1:37)? Vidíme Boha dělat nemožné věci každý den; bohužel je ignorujeme nebo odmítáme. Díváme se jinam nebo hledáme přijatelné vysvětlení. Velikonoce nám nenabízí vědeckou, věrohodnou zprávu. Ještě jednou, Velikonoce jsou zprávou o tom, že Bůh udělal nemožné, smrt neměla nad Ježíšem moc.

Musíme sebrat Velikonoční odvahu hlásat tuto zprávu. Kde ji sebrat? Inspirujme se nejprve od Ježíše, který pokračoval ve vyučování a hlásání dobré zprávy, i když jeho posluchači byli nervózní. Petr odmítl poslouchat, když Ježíš řekl svým přátelům, co se bude dít a dostal jednoznačnou odpověď „Jdi za mne, Satane!“ (Matouš 16:23) Ježíš je znovu a znovu pozoroval, jak jeho přátelé ignorují to, co viděli, co se děje přímo před jejich očima. Sledovali Ježíše, jak krmí obrovské stráně lidí, kráčí k nim v bouři, a přesto „jejich mysl nebyla vnímavá“ (Marek 6:52).

Inspirujme se i od žen v dnešní evangeliu. Samy byly rozrušené, samy zřejmě všemu na sto procent nerozuměli. A přesto vtrhli do zamčené místnosti a všechno řekli svým přátelům. Nezajímaly se o výrazy ve tvářích posluchačů. Nečekali na sbor andělů, který by zpíval „Ježíš Kristus dnes vstal z mrtvých“! Měli úžasné zprávy, o které se museli podělit, i když si učedníci v místnosti mysleli, že jde o „tlachání“.

Velikonoční neděle nás učí odvrátit se od toho, co není, a místo toho se zaměřit na dobré zprávy. Podobně jako ženy, když stáli před prázdným hrobem a už-už by propadali zoufalství, že tam Ježíš není. Ale muži v zářivém obrací jejich pozornost na něco lepšího než pouhý fakt, že Ježíš tam není, když se jich ptají: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“

Není tam; je vzkříšen. Přetrhl pouta času a prostoru, přesto se nadále soustředíme na nevysvětlitelnou prázdnou hrobku a hledáme ho mezi mrtvými. Příběh o Ježíšově narození, smrti a vzkříšení reakce se může zdát jako tlachání. Je to příběh „krále“ narozeného ve stáji, zatčeného a popraveného nevinného muže a hrobky, která je prázdná. Ježíšův příběh je ohromující od začátku do konce.

Není tam – vstal z mrtvých.

Boží cesty nejsou našimi cestami. Bůh dělá stále něco nového, každý den! My, kteří jsme potkali vzkříšeného Krista, se máme připojit k ženám, abychom o velikonoční neděli ráno vyprávěli „toto všechno“. A kéž nás povzbudí připomínka, která je vetkaná do evangelií: „Nebojte se,“ řekněte všem, co jste viděli.

Modlitba:
Všemohoucí, věčný Bože, ve svém Synu jsi zvítězil nad smrtí a otevřel jsi nám nebeskou bránu. Drž nás pevně na cestě k tobě a řiď naše kroky, abychom dosáhli dokonalé svobody a věčného života. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou a Duchem svatým žije a život tvoří na věky. Amen.