Kázání z neděle sv. Trojice, 12. 06. 2022
Jan 16, 12-15:

Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. 13  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. 14  On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. 15  Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

Víte Vy co, jsou věci, které jsou pro naši víru zásadní, ale myslím, že teď o nich nemohu mluvit, protože byste jim ještě nerozuměli. Jsou příliš komplikované a přesahují vaše poznání, nyní byste to nesnesli, ale jednou, ještě nevím kdy, vám pak někoho pošlu, kdo vám to vysvětlí… Takže si prostě zazpívejme další vyloženou píseň…

(…)

To jste se ale lekli, co? Není to úplně příjemné, když vám někdo oznámí, že si zkrátka a dobře myslí, že byste něco ještě úplně nepobrali. Ani to třeba nezkusí nějak zjednodušit, vysvětlit, zkrátka jen řekne: „To by na vás bylo moc“…

Nám dospělým se to nestává tak často, že bychom to slyšeli. Ne, žebychom si mysleli, že všechno víme, ale zkrátka a dobře jsme zvyklí, že u věcí, kterým nerozumíme, se nám dostane alespoň nějaké vysvětlení.

A pak, samozřejmě, jsou věci mezi nebem a podzemím, takové, ve kterých je těžké hledat nějaké rácio, které se špatně vysvětlují. K takovým patří i víra, naděje, láska…

Myslím, že i v našem vztahu k Bohu a jeho vztahu k nám je toho spousta, čemu nerozumíme a možná neporozumíme, dokud nebudeme sedět na nebeské hostině. V rámci přípravy na tento den si vedu dlouhý seznam otázek, na které chci znát odpovědi. Třeba proč Bůh stvořil klíšťata a podobné breberky… Předpokládám, že i vy máte takový seznam.

Stejně tak jsem si jistý, že stojím v dlouhé řadě lidí, kteří si kladou otázky. Mojžíš jistě chtěl vědět: „Když přijdu k Izraelitům a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich předků‘ a oni se mě zeptají: ‚Jak se jmenuje?‘, co jim mám odpovědět?“ „Jak se jmenuje? (2. Mojžíšova 3,13). Kdo je tento Bůh, který nás povolal? Proč nás povolal? Jak to, že nás má rád?

Jaké jsou vaše otázky? Zdá se, že tolik otázek zůstává nezodpovězeno.

Proto pokaždé, když narazím na Ježíšovu poznámku: „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést,“ (Jan 16,12) tak mě to zneklidňuje. Vedu pak s Ježíšem takový vnitřní dialog. Jaké to jsou ty věci, co teď nemůžeme unést? Nemohl bys nám alespoň naznačit? Nenechávej nás ve štychu. Chceme to vědět. Můžeme to přijmout. Slyšeli jsme od tebe o tolika věcech. Řekl jsi nám, že máme být milosrdní, čistého srdce a tvůrci pokoje. Vysvětlil jsi nám, že si nemáme dělat starosti.

Připomněl jsi nám, že máme milovat Boha a milovat své bližní. A řekl jsi nám, že věci pro nás nebudou vždy snadné a nepůjdou hladce: „Chce-li se někdo stát mým následovníkem, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“ (Marek 8,34). Výzva vzít na sebe svůj kříž je rozhodně tvrdé rčení. Co jiného by nám asi tak mohl říct? Co jsme přehlédli?

V této krátké části z Ježíšova kázání na rozloučenou se nedozvídáme, co je to za mnoho věcí, které by nám Ježíš mohl říct, ale neřekne Dozvídáme se pouze to, že mlčí pro naše dobro, proto, že bychom to ještě neunesli. Ale je nám řečeno, že v budoucnosti; v průběhu času se nám dostane osvícení, vysvětlení. A je nám také řečeno, jak se o nich dozvíme.

Duch pravdy nás povede, bude k nám mluvit, stejně jako mluvil k prorokům a oznámí nám vše, co potřebujeme vědět. Duch pravdy poslaný od Otce i Syna. Ten text není vybrán pro neděli svaté trojice náhodou.

Svatá Trojice rozhodně patří k těm obtížným, náročným součástím křesťanské teologie. K těm otázkám, u kterých narážíme na svoje limity. Dobrá zpráva je, že i když teď zrovna na vysokých školách běží zkouškové období, tak otázka vztahů v Trojici není zkouškovou otázku, kterou je třeba zodpovědět, abychom byli připuštěni k nebeské hostině. Trojice také není test IQ, který by určil, kdo může být dobrý křesťan a vyřadil ty, kteří toho nejsou hodni. Je to spíš hodně specifický křesťanský způsob, jak mluvit o Bohu a o tom, co to znamená účastnit se života s Bohem skrze Ježíše Krista pod vedením Ducha svatého.

Na vedení Duchem svatým, duchem pravdy Ježíš ve své řeči k učedníkům klade velký důraz. Ostatně v celém Janově evangeliu o něm často mluví v důležitých situacích. V Janově evangeliu je Duch spojován především s Ježíšem. Jan Křtitel vydává svědectví o tom, že po pokřtění Ježíše „viděl Ducha sestupovat z nebe jako holubici‘ (Jan 1,32). Bylo mu řečeno, že to bude znamení, že tento člověk bude ten, který křtí Duchem svatým (Jan 1,33).

V rozhovoru s farizejem Nikodémem Ježíš prohlašuje, že „nikdo nemůže vejít do Božího království, aniž by se nenarodil z vody a Ducha“ (Jan 3,5).

Jak máme poznat Boha? Boha známe, protože jsme poznali Ježíše. On nám jej zjevuje do té míry, do jaké to jsme schopni unést. Není to jen věcí minulosti, děje se to i dnes, prostřednictvím Ducha svatého.

Dobrou zprávou dnešního evangelijního oddílu je i to, že nemusíme všemu stoprocentně rozumět, že když třeba nerozumíme tomu, jak Bůh jedná, nebo nejedná, nemusí to hned znamenat, že naše víra je slabá, že náš vztah s Bohem se nějak zhoršil.

Také to ovšem neznamená, že bychom měli zůstat, nic nedělat a užívat si blaženou nevědomost. Jsme zvaní k tomu, abychom neustále hledali. Moudrost v prvním čtení říká, že je pro ní potěšením být s lidskými syny. Ze žalmu jsme slyšeli, že člověku je svěřena vláda nad Božím stvořením. A z evangelia slyšíme zaslíbení, že na nás bude seslán Duch pravdy. Jako křesťané jsme povolaní k tomu, abychom se ve světě, který Bůh stvořil a skrze svého syna Ježíše se jej rozhodl zachránit, byli ti, kteří se dají vést duchem pravdy. Ne duchem dogmat, tradic, litery, ale duchem pravdy, abychom se po tomto duchu neustále pídili, dovolávali se jeho vedení, abychom nikdy neustrnuli na místě, ale zůstávali na cestě hledání pravdy o sobě, o Bohu, o světě a bližních.

Stojíme v dlouhé řadě těch, kdo se v historii ptali a dožadovali se od Boha odpovědí. Když čteme písmo, nacházíme tam tento příběh opakovaně. Bůh vede se světem i s námi dialog a neustále nás učí novým pohledům, nepřestává nám posílat Ducha pravdy, protože ve světě se kromě těch starých neustále objevují i nové otázky. Etické otázky udržitelnosti zdrojů, našeho způsobu života, mezináboženského dialogu, mezilidských vztahů, vztahů m těm, kdo jsou v menšině…

Bůh, který svět stvořil, Boží syn, který svět vykoupil, Ti nejsou daleko, nepozorují nás z nebes dalekohledem jako v pohádce, zůstávají s námi v dialogu a to i prostřednictvím Ducha pravdy.

Modlitba:

Svatý Bože, stvořil jsi nás,
v Ježíši Kristu se s námi setkáváš
a skrze Ducha svatého nás voláš.
Před tebou se skláníme a vyznáváme: V tobě je všechna sláva.
Tobě, Otci, Synu i svatému Duchu,
buď čest a chvála na věky.

Amen!