Kázání z neděle, 7. srpna 2022 (8. po svaté trojici).

První čtení / Iz 1, 1. 10-20

Lukáš 12, 32-40:

„Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. 33  Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. 34  Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

35  Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. 36  Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. 37  Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. 38  Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. 39  Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. 40  I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

Když dnes otevřeme zprávy, ať už je radši čteme, posloucháme v podcastu, nebo v rádiu, případně se na ně díváme v televizi, všude na nás vyskakují různí zkázozvěstci, proroci zhouby, bídy, inflace a recese. Občas mám až pocit, že někdo musel odstartovat soutěž v tom, kdo přijde s děsivější prognózou.

A ono bodejť, Čínská armáda oznámila, že dnes cvičení kolem Taiwanu neukončí, v Evropě hoří tolik lesů, jako už dávno ne, Rusové opět vyhrožují jaderným útokem, v zimě se bude muset šetřit energiemi, inflace neklesá a hrozí recese. A tak odevšad slyšíme, že máme důvod se bát, dokonce nejen jeden. Můžeme se dokonce bát nejen o sebe, ale i o ty chudší, než jsme my, o matky samoživitelky, lidi s nízkým důchodem a tak dále…

A do toho všeho slyšíme z dnešního evangelijního oddílu: „Neboj se“. Bláznivé tvrzení. Copak si to můžeme dovolit, nebát se? S tím vším, co se kolem nás děje? Platí to ještě stále, i po dvou tisíciletích, platí to i pro nás?

Mám za to, že ano, že i pro nás, i dnes stále platí tento podivný úkol nebát se. Nebát se o svůj majetek, nebát se o své úspory, nebát se všeho se vzdát, protože „vašemu Otci se zalíbilo dát vám království“.

Ta Ježíšova slova nejsou jenom zaslíbení. Ježíš nechce říct, že se nemáme čeho bát. Spíš úplně naopak říká svým učedníkům i nám: Ano, mát e důvod se bát, objektivních příčin bychom našli spoustu. A přesto: Neboj se!

V roce 2016 vyšel na Broadway muzikál Hádesovo město (Hadestown). V Něm Hádes, pán podsvětí přikáže stínům podsvětí postavit zeď. Tyto mrtvé duše se „drží při zemi“ a už si nepamatují svá jména ani identitu. V refrénu volají a opakují katechismus, který je Hádes naučil. Stavějí zeď, aby se ubránili nepříteli-chudobě, aby uchránily to, co mají, před těmi, kdo „nemají“. Je to mrazivý popis strachu, který se Ježíš snaží odstranit. Nejvíce mrazivá je však pro mě závěrečná sloka písně Proč stavíme zeď. „Co máme, co by měli chtít?“ ptá se Hádes. A místo toho, aby ukázal na majetek nebo požitky, stíny poukazují na nekonečný koloběh své práce.

„Máme zeď, na které můžeme pracovat
My máme práci a oni žádnou
A naše práce není nikdy hotová
Moje děti, moje děti
A válka není nikdy vyhraná
Nepřítelem je chudoba
A zeď chrání před nepřítelem
A my stavíme zeď, aby nás udržela svobodné
Proto stavíme zeď
Stavíme zeď, abychom byli svobodní“

Strach z chudoby využívá Hádes v muzikálu aby vyvolal falešnou posedlost povoláním; a falešná posedlost povoláním způsobila, že Hádovy legie zapomněly, kým jsou. 

Proto Ježíš říká: Nebojte se. Protože když nás ovládne strach, zapomínáme, kým ve skutečnosti jsme, strach mění naše priority, zatemňuje náš zrak i sluch, zavírá nám srdce před našimi bližními.

Když se tedy nemáme bát, co naopak máme dělat?

Ježíš říká, že máme být připraveni, říká nám, ať naše lampy hoří, jakkoli všude kolem houstne tma, jakkoli i my všude kolem můžeme slyšet pomyslné hlasy Hádesových stínů. Máme být připraveni na to, že Ježíš přijde a my vlastně vůbec nevíme kdy, dokonce používá to zvláštní přirovnání svého příchodu k příchodu zloděje.

Mnozí se to snaží relativizovat, ale já si říkám, proč nevzít Ježíše vážně. Může Ježíš přijít jako lupič? Může. Jako lupič, který se vrací, aby ukradl naše falešné priority a převrátil naše nespravedlivé struktury. Když se tento lupič vloupe do našeho domu, už nikdy nebudeme stejní. 

Já vím, prodat všechno co máme a rozdat chudým je hodně radikální. Dnes ale Ježíše nechci relativizovat. Neprodali jsme všechno, co máme? Dobře. Kdy jsme naposledy prodali něco skutečně hodnotného a rozdali to? Kdy jsme se naposledy vzdali svého komfortu pro dobro našich bližních bez reptání? Kdy jsme naposledy žili beze strachu, jako služebníci Boha, který se sklání i k těm nejmenším, a ne jako otroci říše podsvětí, která ničí? 

Připravme se a zapalme si lampy. On přichází.