Bůh není bezkontaktní.

Bratři a sestry,

nedávno jsem potřeboval vyřídit nějaké papíry kvůli hypotéce v bance. To člověka občas v životě potká. Vyšetřil jsem si tedy čas a vyrazil na pobočku, kde jsem chvíli čekal na člověka s úžasně znějící funkcí: hypoteční expert. Krásné, jak se dají pracovní pozice zajímavě pojmenovat. Pan hypoteční expert se na mě po vyslechnutí mého požadavku laskavě usmál a vysvětlil mi, že jsem vlastně nemusel ani chodit – všechno bych prý vyřídil v aplikaci v telefonu. Dnes už se tam dá hypotéka nejen založit, ale i ukončit.

Ještě o něco dříve jsem byl na Slovensku a chtěl jsem si jít zacvičit do posilovny. Dveře byly zavřené a zvenku jen koule místo kliky. Ukázalo se, že na vstup potřebuji stáhnout aplikaci, zaregistrovat se a propojit ji s jinou aplikací, ve které mám multisport kartu. Zkrátka a dobře: majitel nahradil zaměstnance aplikací.

Proč to říkám? Dnes se dá téměř všechno vyřídit bez nutnosti kontaktu s člověkem. Bez jediného slova s někým cizím si sjednáme nemalou půjčku, bez obsluhy za barem se dostaneme do posilovny, bez fronty u přepážky si koupíme jízdenku na vlak a průvodčímu pak jen ukážeme čtvereček na obrazovce. Mnohdy je to výhoda – šetří to čas i energii.

Jsou ale chvíle, kdy si intenzivně uvědomuji, že jsem asi ještě ze „staré školy“ a mám rád, když můžu něco vyřídit s konkrétním člověkem. Když se mám koho zeptat na věci, kterým nerozumím. Když přede mnou nesedí jen obrazovka telefonu či počítače. Jistě, je to vždy trochu risk – ne vždy narazíme na někoho milého a kompetentního. Ale když se to povede, je to mnohem příjemnější než ťukání do displeje. Nevím, jak to máte vy, ale předpokládám, že jste na kontakt s lidmi ještě nezanevřeli. Nakonec i kázání nebo biblickou hodinu může dnes člověk absolvovat doma, v klidu, na gauči. Nabídka je široká. Pokud ale nepotřebuje interakci se skutečným člověkem. My jsme však dnes tady – společně.

Četli jsme také z prologu Janova evangelia, z té nádherné básně, kde se říká, že se Boží slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Snad je to svědectví o tom, že i Pán Bůh si uvědomuje limity komunikace na dálku. Ví moc dobře, že slovo má sice obrovskou moc, ale pořád je to jen slovo. Že je rozdíl mezi tím, když člověk dostane vlídné slovo na dálku, a tím, když potká vlídného člověka, se kterým může strávit čas.

Slovo Boží se stalo tělem. V Ježíši tak i my můžeme skrze evangelisty pozorovat, jaké to je, když slovo opravdu ožije mezi lidmi, když se setkává s jejich starostmi, bolestmi i radostmi. Čtěme evangelia – a možná nejen ta. Nechme se jimi inspirovat a vést. Prosme Pána Boha, abychom se i my nejen setkávali se slovem, které se stalo tělem, ale aby se s živým slovem mohli setkávat lidé také skrze nás. Nejen na dálku, nejen někde ve virtuálním prostoru, a možná také nejen v kostele či na faře, ale všude tam, kde žijeme, pracujeme a trávíme svůj čas.

Lidé nepotřebují slyšet zbožné fráze, možná ani modlitby. Potřebují se – a i my potřebujeme – setkat s živým Božím slovem, které osuší slzy z tváří, obejme, když se cítíme osamělí, podá pomocnou ruku, vyslechne a stráví s námi čas. My se takovým živým Božím slovem můžeme a máme stávat. Nejen ve velkých věcech, ale právě naopak – v každodenních maličkostech a detailech života.

Vezměme si to jako úkol do nového roku.