Sport, víra a limity.

Filipským 3, 12-14: Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. 13  Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14  běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Milý Tobiáši, milý Petře,

vy oba rádi sportujete, oba víte, jaké to je namáhat své rostoucí tělo a přemlouvat se k výkonu-třeba i když se vám zrovna moc nechce a nad motivací vítězí únava. Poslední naše setkání jsme ostatně i díky vašemu nadšení pro fyzickou námahu trávili částečně debatou o tom, který gym je v Šumperku nejlepší.

A tak když jsem uvažoval, jaký text dnes vybrat a o čem bychom mohli společně přemýšlet, napadlo mě vybrat nějaký ten sportovní text z Bible-protože i takové tam jsou. Vím, že běh není úplně vaše disciplína, ale přesto právě o něm dnes čteme v epištole Filipským. Zkusme tedy brát běh jako základ aerobní kapacity a budování tělesné kondice. Dalo by se jistě uvažovat i o jiných sportech, ale před dvěma tisíci lety na Blízkém východě neměli kola ani běžky, a tak hodně běhali. Běh a sport jako takový navíc mohou posloužit jako velmi dobrá metafora života. A to hned v několika rovinách – některé z nich si dnes spolu projdeme.

První je tato: Ve sportu i v životě je nutné znát své limity a své hranice. Jednak proto, abychom sebe nebo jiné zbytečně nezranili, ale také proto, abychom ty limity mohli spíše posouvat, než si na nich rozbít sebevědomí. Říká vám to člověk, který je už párkrát neodhadl a docela nehezky si zablokoval záda, podvrtl kotník a tak všelijak… Zkrátka, kdo své limity nezná nebo je ignoruje, říká si o nehezký zážitek. I v životě. Člověk by měl vědět, na co mu síly stačí a kde už si potřebuje říct o pomoc nebo alespoň o dobrou radu.

Právě když se mi povede své limity najít, mohu k nim přistupovat s respektem, někam se posunout a v něčem se zlepšit. Mohu překonat své strachy a obavy, mohu využít a rozvíjet to, na co mám opravdu talent, místo toho, abych se plácal v něčem, na co stejně nemám buňky. Pán Bůh nám rozdal různé talenty, abychom se vzájemně doplňovali, ne abychom si lezli do zelí. Znát své limity znamená také nechat prostor ostatním. A nechat si pomoct.

Druhá je tato: K životu i ke sportu patří chyby a omyly. Většinu času se nám třeba daří a máme radost z toho, jak se náš život, trénink nebo konkrétní zápas vyvíjí. Ale pak jsou chvíle, kdy se prostě nedaří – v malých či velkých věcech. Je to vždy do jisté míry k vzteku. To ví i apoštol Pavel, který říká, že se ještě v žádném případě nepovažuje za dokonalého. Jako by tím říkal: Vím, že mám své chyby a nedostatky, k dokonalosti mi ještě cosi chybí.

Co s tím? Co můžeme udělat s chybami, které se nám tak nějak přihodí? Můžeme se nad nimi rozčilovat, ale jak ve sportu, tak v životě nám to nijak zvlášť nepomůže. Je to víceméně ztráta času. Můžeme z nich být také hodně smutní, ale v tom případě platí totéž co u rozčilování. Apoštol Pavel radí: „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli.“

Když člověk udělá chybu, asi není marné se v životě zastavit a analyzovat, jak k ní došlo a co bychom příště mohli udělat lépe. Případně ji napravit, pokud to jde, a omluvit se, jestliže jsme ublížili někomu jinému. Jenomže život zkrátka musí jít dál a člověk nemůže ustrnout. Stejně jako běžec kdesi na trati nemůže kvůli jedné chybě zůstat navěky na místě. A takový běžec ani člověk v životě se nemůže pořád ohlížet přes rameno a dívat se za sebe – to by si taky mohl rozbít pusu o další terénní nerovnost nebo zabloudit.

Z chyb se člověk má poučit, pokud to jde, ale měl by pak být schopen jít dál. Apoštol Pavel radí mít oči upřené na cíl. A svůj cíl vidí u Pána Boha. Život v Boží blízkosti mu slouží jako motivace. Nevidí Pána Boha jako přísného soudce, který hlídá každý přešlap, každou chybičku a každý omyl, ale mnohem spíše jako dobrého otce, který nás celou cestou provází. Když je potřeba, jistě nás i napomene, ale také nám pomáhá překonat neúspěchy a raduje se z toho, co se povede. Přeji vám, abyste i vy ve víře nacházeli motivaci k lépe a kvalitněji prožitému životu – ve vztahu k sobě i k lidem kolem vás.

A do třetice: To, jak sportuješ, je prostě tvoje zodpovědnost. Jiní lidé ti mohou poradit, mohou tě navést nebo část cesty absolvovat s tebou. Tak je to i v životě. Ale nikdo za tebe neodmaká všechny tréninky, soutěže a zápasy, protože to zkrátka nejde a není to možné. Je dobré obklopit se lidmi, kteří tě umí povzbudit, poradit ti, nebo prostě jen být s tebou, když je to potřeba. Přeji vám, abyste takové lidi nacházeli i v našem sboru a v naší církvi, ať už vás ten běh životem zavane kamkoliv.

Dnes jsme tu na prahu dospělosti. Něco se láme, něco se mění. Pro vás, vlastně i pro vaše rodiče a pro nás – vaše bratry a sestry v Kristu. Petře, Tobíku, oba jste vyrostli v křesťanských rodinách, oba jste odmalinka vedeni k víře, chodíte do nedělky i do nábožka a spoustu biblických příběhů znáte prakticky zpaměti. A dnes vás za malou chvíli čeká křest a konfirmace. Víru, ke které jste odmala vedeni, budete dnes vyznávat spolu s námi všemi na znamení toho, že jste ji vzali za svou.

Nikdo za tebe nemůže sportovat, žít ani věřit. Ode dneška se ty pomyslné misky vah překlápějí na vaši stranu. Nemusí to být hned, ale pomalu a jistě bude přibývat samostatnosti a odpovědnosti. My se těšíme, že můžeme ten proces sledovat a být vám nablízku, kdybyste potřebovali pomoci dobrou radou, modlitbou nebo byste jen hledali někoho, kdo vás vyslechne.

K tomu navíc nezapomínejte na to, co jsme četli v prvním čtení: „To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.“ Stává se, že člověk nenajde pochopení u lidí nebo kolem sebe zrovna nemá nikoho důvěryhodného. Dnes svou víru vyznáváte nejen proto, abyste se zařadili do našeho pozemského společenství, ale také na znamení toho, že tím nejdůvěryhodnějším a nejlepším rádcem je Bůh sám. Jeho slovo je protříbené a on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.

Přeji vám, pánové, ať mezi námi i u Pána Boha vždy nacházíte útočiště, posilu a domov.