Má pravdu kronikář Smyl Flek z Nohavic, když učiteli Chvojkovi připomíná, aby žákům hlavně připomněl, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř? Možná, že ano. Křesťané po celém světě se chystají slavit Velikonoce a ty jsou připomínkou toho, že Bůh se rozhodl být člověku nablízku právě tam, kde to bolí. Tam někde se rodí naděje. Naděje, která není naivní, ale odvážná. Naděje, která se neptá, kdy vyjedou rytíři z Blaníku, ale jak můžeme my sami být světlem pro druhé.

Náš sbor má (zaslouženě) pověst aktivního sboru s pestrou škálou aktivit. Hlavním těžištěm zůstávají nedělní bohoslužby, jako mezigenerační setkání, ale také aktivity pro děti v týdnu. Do budoucna bychom rádi posílili aktivity pro dospělé, abychom společně mohli víc načerpat povzbuzení z Božího slova. Čerpat potřebujeme, čeká nás spousta výzev, stavebních i duchovních. Víc o tom všem se dočtete ve výroční zprávě. 

Najdete jej zde v plném znění, do pozornosti dáváme i pozvánky na různá setkání v Adventu a o Vánocích. 

Bůh je.

Milí přátelé, bratři a sestry. Jako každý advent, i letos jsme připravili sborový dopis. Naleznete v něm nejen pozdrav bratra faráře a sestry kurátorky, ale i rozpis důležitých bohoslužeb a akcí během adventu a Vánočních svátků. 

Milí bratři a sestry, přátelé... Jsem rád, že přes všechno, co se letos událo a přes to, že mnoho věcí je jinak, než jsme zvyklí Vám můžeme i letos přinést sborový dopis k Vánocům 2020.

Vánoce jsou svátky naděje. O naději je proto i tento náš sborový dopis. 

Najdete v něm zamyšlení faráře o ziscích i ztrátách, založené na čtení z listu Filipským 3, 7-11, ale také pozvánky na Velikonoční bohoslužby a jiná setkání v našem sboru. 

Přinášíme vám pozvání k setkáním v adventu, ale také pozdrav bratra faráře a sestry kurátorky.