Matouš 21, 1-9:
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ 4To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ 6Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. 7Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ 10Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ 11Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“
Když jsme se před víc, než rokem přistěhovali do Šumperka, bylo jednou z prvních věcí, které jsme si všimli, bylo to, že na víkend se centrum Šumperka úplně vylidní. Zdálo se nám to divné, zvlášť když jsme předtím o Šumperku četli především to, že je to turistické centrum, brána do Jeseníků.
O to víc mě pak vždycky znovu překvapí, když třeba přijde advent a ve městě i na víkend nastane rozruch. Najednou je v centru víc lidí, všichni, nebo alespoň slušná většina se dobře baví a to i přesto, že už mrzne. Přibývá koncertů, světel… mám to vlastně hrozně rád.
Jenomže, mám trochu pocit, že v tom všem se trochu, vlastně docela hodně výrazně ztrácí pointa. Všude je prostě rozruch a lidé si snad natolik zvykli, že už ani moc neřeší, proč vlastně.
Trochu se ptám, co by se asi stalo, kdyby do toho všeho nakráčel Ježíš, nebo trochu přesněji podle textu – kdyby se Ježíš dovezl do města. Dobře, kdyby se Ježíš vozil po městě na oslátku, asi by vzbudil rozruch, přeci jenom, dneska se už běžně dospělí lidé na oslátku nevozí. To ale asi není ten druh rozruchu, který bychom chtěli jako křesťané způsobit. Ježíš by asi i dnes volil přiměřenější způsoby dopravy. Oslátko bylo pouze dobově přiměřeným dopravním prostředkem. Dnes by možná Ježíš vjel na kole.
Dnes by možná mohlo znít jako prorocké slovo: „Oznamte Šumperským: Hle, přichází tvůj zachránce, slušný a skromný, jedoucí na kole a ne v obrněné koloně“.
Tak schválně, Šumperští, jak očekáváte, že bude vypadat Kristův příchod. Je období adventu, tak je snad dobré trochu se o tom pobavit, trochu se nad tím zamyslet. Zvláště nad jednou věcí. Ať už jsou naše představy o jeho příchodu jakékoliv, akceptovali bychom, kdyby je Ježíš nesplnil, kdyby prostě přišel úplně jinak?
I v dnešním textu Ježíš splnil očekávání zástupu lidí v Jeruzalémě, kteří mu provolávali k slávě a vítali jej jako krále – o několik oddílů dál to už ale tak skvěle nevypadá. Ale i v dnešním textu čteme o řadě lidí, kteří vůbec nechápou co se to vlastně děje. Kdo to je? A proč jej všichni vítají, když přijel na kole, hipsterů jsou dneska mraky a už to hold trochu vychází z módy…
Možná, že lepší, než si jenom povzdechnout nad tím, že všichni ti lidé na točáku vlastně ani nevědí, co se to vlastně děje, je dát si závazek, že vždycky, když bychom si nad tím chtěli povzdechnout, se pokusíme alespoň jednomu člověku to vysvětlit, či trochu připomenout. Že v adventu očekáváme příchod Ježíše a že Ježíš může do lidského života přijít, či přijet docela nečekaně a neobvyklým způsobem.
Tak se asi spíš přiblížíme té prorocké vizi z Izajáše o lidech ze všech národů, kteří přicházejí k Bohu pro poučení. Neříkám, že máme s tou zvěstí o Ježíši být otravní, rozhodně bychom ale neměli mlčet, zvlášť ne v adventu.
A zpátky k našim úvahám: Jsme i my sami otevřeni možnosti, že Ježíš se tak nějak znovu zásadně ukáže i v našem životě, aby nás měnil, aby nás třeba k něčemu vedl? Třeba by to pro nás mohlo být docela nečekaném ale přeci jenom. Když Ježíš přijde jako tichý a skromný zachránce, docela nenápadně, všimneme si toho vůbec?
Přeji nám všem, abychom na to měli dostatek síly, pozornosti, bdělosti a moudrosti. Dnes se ale nesetkáváme jenom k poslouchání, ale také proto, abychom společně přistupovali ke stolu páně a byli účastni i hostiny, kterou nám připravil, zakoušeli ve společenství jeho přítomnost. Věřím že i těmito dary nás může a chce Ježíš posilovat k tomu, abychom mu lépe naslouchali, ale také k tomu, abychom o něm vydávali věrné svědectví. Třeba i těm, kteří vůbec netuší, proč je teď ve městě takový rozruch.
Jakub Pavlús, farář sboru
