Noc kostelů u Šumperských evangelíků

Noc kostelů, mezinárodní akce, která se v České republice pravidelně koná již od roku 2009, se letos uskuteční v pátek 28. května. Spolu s kostely v celé zemi v Šumperku otevřou své brány pravoslavný chrám Svatého Ducha v ul. K. H. Máchy a kostel Českobratrské církve evangelické na nám. Svobody u Grandu.
V evangelickém kostele na návštěvníky vedle individuálních prohlídek kostela čeká také program, který se dle možností a platných protiepidemických opatření odehraje ve značné mířevenku před kostelem.
Program v evangelickém kostele začne v 18.00 hrou pro děti, po 19. hodině bude pokračovat pásmem hudebních vystoupení a zakončení bude v 21.00. Organizátoři doporučují sledovat aktuální program a informace o zapojení konkrétních kostelů na webových stránkách projektu https://www.nockostelu.cz/

Bohoslužby 2. 5. 2021

Žalm 22, 28-29: Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29  Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout

Kolekta:

Pane, Stvořiteli všech věcí,
každé jaro probouzíš přírodu k novému životu.
Chceš obnovit i nás,
lidi propadlé smrti.
Z toho se radujeme a prosíme tě:
Dej, ať ve tvém Synu objevíme
počátek pravého života
a jeho prostřednictvím máme
účast na novém stvoření.
Tobě buď sláva navěky.

Skutky 8, 26-40: Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. 27  Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28  a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29  Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ 30  Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31  On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32  To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33  Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ 34  Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ 35  Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36  Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ 37  Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38  Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. 39  Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. 40  Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.

Jan 15, 1-11:

Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2  Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. 3  Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4  Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. 5  Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6  Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. 7  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9  Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“

 

Přátelé,

v únoru, když jsme měli pastorálku venku – protože uvnitř by se nás nemohlo setkat dostatečné množství, jsme se procházeli v -13 stupních v lese a měli pár zastavení ke čtení či modlitbám. Na jednom místě, pro odlehčení četl Vlastík Stejskal z knihy Zdeňka Susy o pivu. Konkrétně o tom, jaká je to škoda, že pivo se v Bibli nezmiňuje, tedy, alespoň ne přímo.

Zato o víně je v písmu řeč často. I o všem, co s vínem souvisí. Není divu, vždyť víno patřilo k bohoslužbě, a v běžném životě bylo zdrojem veselí. V písmu o něm čteme, že je dobrým Božím darem. „Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej“, tak nám o víně píše autor žalmu.

Když se podíváme na Janovo evangelium, ze kterého máme i dnešní oddíl, zjistíme, že v něm Ježíš právě zá proměnění vody na víno začíná svoje veřejné působení. Zabrání tak tomu, aby svatební hostina a radost ze svatby skončili předčasně. Díky Bohu, díky Ježíšovi a jeho zázraku mohou svatebčané pokračovat ve veselí. Autor evangelia k tomu připojuje svědectví: „tak Ježíš učinil počátek svých znamení a zjevil svou slávu“. Radost a oslava u Jana předznamenávají vztah Ježíše k lidem.

O radosti je řeč i v tom dnešním oddíle z písma. I když je to Ježíšova řeč na rozloučenou. Na konci podobenství o vinném kmeni a ratolestech slyšíme: „ To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“. U tohoto podobenství je důležité neztratit tu větu ze zřetele. Ježíš jej vypráví svým učedníkům, i nám, aby nás potěšil, aby naše radost byla plná. Pokud to podobenství nečteme tak, že máme na konci radost, něco je špatně.

Může se to přitom stát docela snadno. Ježíš zde mluví o ovoci, a ovoce zde představuje jako nějaký přínos lidského života. Tedy, slyšíme zde o našem jednání, dokonce přímo o zachovávání přikázání. Slyšíme z toho i výzvu k tomu, aby na našem životě bylo vidět, že patříme Ježíšovi, že máme konat dobré skutky, přinášet ovoce hodné Ježíšova učedníka.

A samozřejmě že to platí. Samozřejmě, že Bůh má na nás i nějaké morální požadavky, že z nás nechce pouze pasivní a nic nedělající obdivovatele jeho díla. Máme toho být součástí.

Myslím si ale, že příkazy a napomenutí nás jen stěží naplní radostí. Možná tu a tam, když se nám je podaří splnit, tak máme radost. Ale když nám je někdo zadává, no nevím.

A co víc, obrazu o vinném kmeni bychom mohli rozumět i jako varování. Vždyť slova o odřezávání ratolestí, které nenesou ovoce a jejich házení do ohně zní hrozivě.I u Izajáše nacházíme podobný obraz, když prorok mluví o vinici, která místo sladkých hroznů nese úrodu trpkých plodů a to přes úpornou snahu majitele. No uznejte, co má majitel udělat, takovou otázku klade Bůh svému lidu. A odpověď, která se nabízí, je hrozná. Nic, s takovou vinicí je škoda se namáhat. A víte, kdo je tou vinicí, dodává Bůh? No přece Vy! Boží lid. Protože vám schází právo a spravedlnost.

Jak to číst? Jako prorocké varování. Jako když se na cestu postaví výstražný trojúhelník. Něco je špatně, dejte bacha! Varování ve správný čas a na správném místě nám pomáhá předejít katastrofě. Je v něm nakonec i něco z radosti.

Ale slyšet z toho podobenství jenom varování, to by byl omyl. Často k němu dochází.

Jak to podobenství chápat, když ne jako morální apel, nebo varování? Ježíš se zde s učedníky loučí, připravuje je na svoji smrt a na to, co bude potom, na to, že odejde a víc s nimi nebude tak, jako dřív. Učedníci se tak právem obávali. Co bude pak? Co když už tu ježíš nebude fyzicky, jak byli zvyklí? Setkají se pak ještě s takovou láskou, s takovým přijetím, milostí a osvobozením?

Ani my to vlastně nemáme moc jednodušší. Jasně, víme o Ježíšově vzkříšení, o seslání Ducha svatého. Víme že smrtí Ježíšův příběh neskončil a víme, že církev je zde už dvě tisíciletí. A stejně nám mohou zůstávat otázky.

Pokud nemá být víra jenom vzpomínání a obdiv minulosti, musíme se neustále ptát kde a jak se projevuje Boží moc dnes. Kde a jak dnes Bůh jedná? Kde a jak dnes Bůh vyvádí z otroctví, přináší spravedlnost, milosrdenství, přijetí, pokoj?

I dnes najdeme takové lidi, kteří vidí Boha za každou katastrofou. Bůh je pro ně především posychtivý, ten, který sesílá nemoci, války a zhoubu. Ale mě to nesedí, Vzpomeňte na příběh o eliášovi na Chorébu. Eliáš tam viděl několik katastrof: zemětřesení, vichr, který rozervával skály, oheň z nebe, ale v žádné z těch katastrof Bůh nebyl.

Když za Ježíšem přicházejí lidé, kteří by chtěli vidět Boží jednání za masakrem na chrámovém nádvoří, nebo za nemocí člověka slepého od narození, Ježíš jim dá jasně najevo svůj nesouhlas. Své učedníky, tedy i nás varuje před takovou zbožností. „Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. (…)Kde je mrtvola, slétnou se i supi“ (Mt 24, 4-6 a 28). Těch, kteří se přiživují na lidském neštěstí se najde vždycky dost. Ježíšovi učedníci ale nemají být mrchožrouti, kteří vidí Boha za každou lidskou tragédií.

Kde tedy vidět Boha a jeho jednání? Ježíš není fyzicky mezi námi, v katastrofách jej nemáme vidět-jsme tedy sami, osiřelí?

Ne! To právě chce Ježíš říct svým podobenstvím o vinném kmeni i nám. Nejsme sami. Společně s Ježíšem jsme součástí něčeho většího, tak jako každá ratolest na vinném kmeni. Ježíš není jen s námi, jsme jeho ratolestí, jeho součástí. Kmen sám nenese žádné ovoce, používá si k tomu své ratolesti – mně i Tebe. Ježíš je přítomný ve světě prostřednictvím našich úst, rukou, pohledů a úsměvů.

Ta radost je v tom, že máme kde načerpat, protože jsme s kmenem srostlí. A je to dobrá zpráva i pro ty, kteří na něm přímo nevyrostli. Každý na ten kmen může být, stejně jako ten Etiopský dvořan naroubován, nic mu v tom nebrání.

Ježíš říká: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás.“ Je to velké zaslíbení. Zůstaneme-li u Ježíše, tak náš život nevyjde naprázdnom přineseme hojnou úrodu dobrých plodů. ¨

 

Přímluvy:

Ježíš říká: „Beze mne nemůžete dělat nic.“ Proto spojeni s Kristem předložme Bohu s pokornou důvěrou své modlitby:

  1. Prosíme o Boží milost pro naše faráře, výpomocné kazatele, kaplany, učitelky a učitele v Nedělních školách, aby radostně hlásali evangelium.
  2. Prosíme za Indii a další státy těžce zkoušené novou vlnou coronaviru, aby s Tvou pomocí, Pane, mohli i tuto vlnu zlomit
  3. Prosíme o všechny, kteří jsou kvůli koronaviru v nemocnici, zvláště chceme prosit o Aleše Malacha, který leží na ARO v Šumperku, dávej, prosíme lékařům moudrost a dávej Alešovi pocítit svou blízkost, posiluj jej, prosíme v boji s nemocí, aby se mohl vrátit domů k svým blízkým.
  4. Prosíme o Boží požehnání pro všechny, kdo se v současných podmínkách snaží udržet kvalitní podnikání a obchod.
  5. Prosme za ty, kteří ze strachu podléhají konspiračním teoriím, ohrožují bezpečnost a vnášejí nepokoj do společnosti, změň prosíme jejich smýšlení a dej, aby všichni mohli nalézt pravdu a lásku, která osvobozuje od strachu.
  6. Prosme za školství, žáky, rodiče i učitele, kteří jen obtížně zvládají současnou situaci. Dávej jim sílu zvládat všechny komplikace a výzvy, které s sebou přináší rotační výuka, i online vyučování.
  7. Prosme za naše společenství, abychom přes všechny obtíže byli znamením Kristovy lásky a přijetí.
  8.  

Bože, ty se s láskou staráš o svoji vinici. Prosíme tě, doveď všechny končiny země ke chvále tvého jména. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

Poslání: 1 Jan 4, 7-12: Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. 8  Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. 10  V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. 11  Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. 12  Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

 

Požehání:

Ať vás pozvání Boží milosti provází celým životem,

ať vás zbavuje tíhy vin a kéž vás přivede k ochotě odpustit.

Ať vás láska Boží provází na každém kroku

a kéž vás naplňuje vnitřní radostí a pokojem.

Amen.

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 25. 4. 2021

Žalm 23:

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4  I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

 / Dnes je neděle dobrého pastýře. Po velikonocích, kdy ve čteních, ale také v modlitbách mluvíme o Ježíši spíše jako o Beránku Božím, nás dnes texty vedou k tomu, abychom si uvědomili, že Ježíšovo poslání ve světě se nespojuje jenom s tou napohled jednorázovou, neopakovatelnou podobou obětního beránka, ale také s obrazem dobrého pastýře.

Jenomže jak to? Může beránek být pastýřem? A není to tak trochu, jako když se kozel stane zahradníkem? Jak to vlastně s Ježíšem je? Je beránkem, nebo pastýřem?

Kolekta:

Pane Ježíši Kriste,
neustále zkoušíme převzít svůj život do vlastní režie,
důvěřujeme falešným pánům a jsme zklamáni.
Ty jsi ten pravý Pán a Pastýř,
veď nás po tvých cestách,
aby nám nic nescházelo.
Přiveď nás do svého stádce
a uchovej nás ve tvém společenství.
Neboť ty žiješ a vládneš navěky.

První čtení / Skutky 4, 5-12:

Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, 6  velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, 7  dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ 8  Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší, 9  když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, 10  vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. 11  Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

Druhé čtení / Jan 10, 22-30: Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. 23Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25„Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30Já a Otec jsme jedno.

 

Milí přátelé,

Na začátku jsem se ptal, jestli beránek může být pastýřem. Věŕím, že o Kristu je možné vyznávat obojí, že si to neprotiřečí. Vyznáváme to často společně v apoštolském vyznání, když se přiznáváme k víře v Ježíše, který se narodil z Marie, umřel, ale byl vzkříšen a sedí po pravici Otce. Ježíš coby člověk, ale také Boží syn. Beránek, ale také pastýř.

Jan nám dnes představuje Ježíše také v obojí podobě. Ježíš se, v zimě, když se v Jeruzalémě slaví svátek posvěcení chrámu, prochází v chrámovém nádvoří. To je vlastně celkem lidské. V Jeruzalémě sice v zimě zřejmě nemrzlo, ale zato mohlo dost silně pršet. A tak se Ježíš, člověk, prochází se spoustou jiných lidí v Šalamounově sloupořadí, pod střechou.

Najednou je ale obestoupen nervózní partou chlapů, které už nebaví čekat na to, až konečně dostanou odpověď na to, jestli Ježíš je ten, koho Bůh zaslíbil jako zachránce, nebo naopak. Je to vlastně podobné obrazu pochybujících učedníků. Věřící židé zde na nádvoří chrámu, o kterém vyznávali, že je viditelným znamením Boží přítomnosti a také jediným místem, kde Bůh přebývá, nenalézají odpověď na tak důležitou odpověď víry. Někde tedy asi bude problém. Ale kde?

Problém celé této party není v tom, z jakého jsou národa, nebo v tom, že by se ptali nějak špatně, nebo na špatném místě. Problém dokonce není ani v tom, že by jim Bůh nechtěl odpovědět na jejich otázky. Jejich problém by se spíš dal označit jako „selektivní hluchota“. Ptají se, ale čekají na odpověď, kterou si předem sami určili. Nedají si říct. Nechtějí věřit, důvěřovat, a proto také neslyší odpověď, kterou od Boha dostávají.

„Už jsem vám odpověděl, ale nevěříte“, tak to vyjádří Ježíš.

To se snadno může stát každému z nás, nebo také komukoli v našem okolí, že sice klademe správné otázky, ale předem také známe správné odpovědi a nejsme schopni akceptovat jakékoliv jiné.

Proto je dobré, když víme, že v našich životech, jinak plných složitých křižovatek, na kterých se pravidelně musíme rozhodovat kam dál směřovat svůj život, čemu věnovat svůj čas a svoje prostředky, čemu se naopak obloukem vyhnout, životě ve kterém se někdy musíme vzdávat pro nás důležitých věcí a také se srovnávat se ztrátou pro nás důležitých lidí, ve světě, který na nás i v době velkých omezení každodenně chrlí desítky nabídek a připomíná nám, co všechno bychom ještě měli, či mohli získat, že v tom všem Ježíš nabízí možnost následovat jej, coby dobrého pastýře, důvěřovat mu, respektovat Jeho vedení. V Šalamounove sloupořadí říká: „Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.“

S dobrým pastýřem, z jehož ruky nás nikdo nevytrhne se totiž ve světě sice lze i ztratit, ale máme jistotu, že i kdyby se to stalo, tak nás dobrý pastýř hledá a nedopřeje si klid, dokud nás nenajde.

Amen.

 

Přímluvy:

S hlasitým Haleluja ke Kristovu vítězství nad smrtí se modlíme za církev, svět a všechny kdo jsou potřební. K jednotlivým prosbám připojme společné svolání: Vyslyš nás, Bože.


Vzdáváme ti díky za tvého Syna, našeho Spasitele Ježíše Krista, který nás vysvobodil ze hříchu. Posilni nás, svůj svatý lid, abychom velkodušně odpouštěli ostatním tak, jak bylo i nám odpuštěno.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Uč nás vidět svoji slávu ve všem svém stvoření. Požehnej rostlinám, stromům i všem živočichům země, aby ti celá země mohla vzdávat chválu.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Posilni všechny, kdo žijí v trvalém strachu z pronásledování. Dej vládcům celého světa schopnost spolupracovat v míru, aby mohli všichni poznat pokoj Kristův. Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Uzdrav rány všech kdo trpí, aby je posílila naděje a utěšil tvůj Duch svatý.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Zmocni i tento sbor, aby šířil tvé slovo těm, kdo ho dosud neslyšeli a stále žehnej těm, kdo uvěřili, i když neviděli.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

 

Poslání / 1 Jan 3, 16 a 23-24:

Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. 24  Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 18. 4. 2021

Žalm 4, 7-9: Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Kolekta:

Bože, tvůj požehnaný Syn se dal poznat učedníkům v lámání chleba; otevři, oči naší víry, abychom byli účastníky jeho vykupitelského díla; o to tě prosíme skrze něho, Ježíše Krista, našeho Pána, kterého s tebou a Duchem Svatým chválíme a ctíme jako jediného Boha, nyní i navěky.

Skutky 3, 12-19: Když to Petr viděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? 13  Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. 14  Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 15  Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16  A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. 17  Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. 18  Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19  Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy

Lukáš 24, 36-48: Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. 37  Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. 38  Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? 39  Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40  To řekl a ukázal jim ruce a nohy. 41  Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42  Podali mu kus pečené ryby. 43  Vzal si a pojedl před nimi. 44  Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46 Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47  v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48  Vy jste toho svědky.

 

Být svědkem, to je úkol který dostávají od Ježíše učedníci po Velikonočních událostech. Ptám se sám sebe, i Vás, jestli a jak moc na tom dnes ještě záleží, být svědkem a co to pro nás dnes znamená? Když tak uvažují nad tím, kde se setkáváme se svědky, napadají mi hlavně svatby, na kterých je tato funkce sice formální, ale stále hodně prestižní, za svědky si obvykle vybíráme ty nejbližší z našeho okolí a svědci, kromě snoubenců patří k tomu nezbytnému minimu, beze svědků nelze uspořádat svatbu. Svědek tam zkrátka musí být, aby dosvědčil, že oddávající snoubence ke sňatku nedonutil, a také proto, aby dosvědčil, že svatba skutečně proběhla.

Napadají mi pak také soudy, na kterých si jednotlivé strany konfliktu mohou předvolávat svědky, kteří svědčí a očekává se od nich, že budou svědčit pravdivě. To ovšem může být v některých případech i nebezpečné.

No a pak snad každému z nás napadají členové náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, kteří stojí na ulicích s nabídkou literatury, bez ohledu na počasí, navštěvují domácnosti a svědčí, často až tak intenzivně, že už jim většina lidí ani neotevře dveře.

To, jak se Ježíš chová po svém vzkříšení může být pro někoho trochu podivné. Podivné v tom, že by se nemusel zjevit jenom svým učedníkům a učednicím, ale mohl přece zajít i za Kaifášem, který byl toho roku veleknězem a říct mu: „Vidíš, pletl ses ohledně mě!“. Anebo také za Pilátem a říct mu: „Vidíš, Piláte, nechals mě ukřižovat ale Bůh mě vzkřísil“. Oběma těmto pánům by mohl uložit úkol, aby se stali svědky. Pontský Pilát by klidně mohl svědčit až v Římě u císař pána a Kaifáš ze své pozice celému Izraeli.

A Ježíš místo toho vyhledá své učedníky. Volí těžší, ale mnohem autentičtější cestu. Vlastně, volí pokračování cesty, kterou se svými učedníky už nastoupil. Nikdy přeci nerazil cestu velkého politického vlivu, cestu politické moci a „mocných“ svědků, které všichni musí uposlechnout, jinak s nimi bude zle.

Církev, pro kterou se Ježíš rozhoduje a kterou chce založit má začít jako Boží „startup“ na zelené louce, má se budovat od základu, od toho úhelného kamenu, který stavitelé zavrhli. V takovém startupu má každý svoje místo a každý, kdo je v něm zapojen nese odpovědnost za jeho výsledek. I já a Ty.

Ježíš nás volá, abychom byli svědky, těmi, kdo dosvědčí, že se vzkříšeným Kristem se je možno potkat i dnes, že i dnes má smysl vzkříšeného Krista následovat. Máme být těmi, kdo dosvědčí, že právě skrze něj můžeme najít vnitřní klid, odpuštění a smíření s Bohem i bližními, protože všichni jsme Božími dětmi.

V třetí kapitole první epištoly o tom píše i Jan: „Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme!“. Četli jsme to i z Petrova monologu ve Skutcích „Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy“ a v evangelijním textu od Lukáše: „Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem“.

Pro svědky platí ještě jedna věc. Málokdy se staneme svědky, ať už na svatbě, nebo třeba u soudu z vlastní vůle. Většinou nás o to někdo požádá, protože buď stojí o to, abychom byli svědky něčeho důležitého, anebo proto, že jsme u něčeho důležitého byli a někdo od nás chce slyšet, jak to tenkrát vlastně bylo. Pro Ježíšovi svědky platí vlastně obojí. Za svědky jsme povolaní, není to naše rozhodnutí. Neseme ovšem velikou odpovědnost za to, abychom svědčili o Bohu pravdivě a autenticky. Abychom se Božími dětmi jenom nenazývali, ale také jimi byli, aby to šlo viděti i na tom, jak žijeme. Kdyby to bylo na nás, tak bychom někdy radši svědky nebyli, protože spousta lidí nechce žádné svědectví ani jen slyšet, ale přesto platí, že jsme za ně povolaní.

Ale stále mezi námi žijí i lidé, kteří svědectví o odpuštění, přijetí a smíření potřebují slyšet. Lidé, kteří se v mnohém podobají ztraceným ovcím, které dobrý pastýř v našem světě hledá. Sami jsme jimi byli. A kvůli nim právě nesmíme mlčet.

Amen.

 

Přímluvy

S důvěrou v Boží milosrdenství a s velikonoční radostí modleme se k Hospodinu: Pane, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Za církev Páně, po celém světě rozptýlenou v bezpečí, požehnání, ale také v pronásledování a starostech o holý život, aby byla věrohodným svědkem evangelia, modleme se k Hospodinu:

Pane, smiluj se.

Za křesťany, jejichž víra slábne nebo ustala docela, za ty, kteří mají strach žít život víry, také za lidi, kteří jsou vůči evangeliu lhostejní, modleme se k Hospodinu:

Pane, smiluj se.

Za všechny, kdo vládnou mocí, majetkem nebo veřejným vlivem, aby své síly užívali k prospěchu všech, k pokoji a spravedlnosti, modleme se k Hospodinu:

Pane, smiluj se.

Za chudé a hladové, ze vykořisťované a za ty, kteří přišli o práci, za nemocné, strádající bolestmi, za umírající, aby nalezli domov u tebe, modleme se k Hospodinu:

Pane, smiluj se.

Za naši evangelickou církev, za staršovstva a duchovní, za seniory a synodní radu, za všechny, kdo se namáhají na vinici Páně, aby neztráceli odvahu a dobrou cestu, modleme se k Hospodinu:

Pane, smiluj se.

Chválíme tě, náš Pane, vždyť ty se nám dáváš poznat ve svém umučeném a vzkříšeném Synu, vždyť ty s námi zůstáváš ve svém slovu a ve svátostech. Prosíme, slyš nás, když společně zpíváme modlitbu, kterou nás naučil on sám:

Otčenáš

 

Poslání / 1 Jan 3, 1-7: Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. 2 Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je.

3 Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. 4 Každý, kdo páchá hřích, páchá špatnost, vždyť hřích je špatnost!

5 Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. 6 Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.

7 Nenechte se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je spravedlivý on.

 

Požehnání:

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí

a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny

do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Věrný je ten, který vás povolal, on to také učiní. Amen.

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 28. 3. 2021

Vstupní slovo / Žalm 118:

Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! 
Jeho láska trvá navěky! 

2Izraeli, jen řekni teď: 
„Jeho láska trvá navěky!“ 
3Dome Áronův, řekni teď: 
„Jeho láska trvá navěky!“ 
4Ctitelé Hospodina, řekněte: 
„Jeho láska trvá navěky!“  (…)

Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! 
Žehnáme vám z Hospodinova domu! 
27Hospodin je Bůh, on je nám světlem! 
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce, 
vzhůru se vydejte k rohům oltáře! 

Kolekta:

Bože, veliký a nepochopitelný, tvůj Syn, náš Spasitel, se v poslušnosti tvé vůle stal člověkem, ponížil se a vydal se za posměchu na kříž. Dej nám sílu, abychom ho následovali na cestě utrpení a měli účast na jeho vzkříšení. O to tě prosíme skrze něho, tvého Syna Ježíše Krista, který s tebou a Duchem svatým žije a život tvoří na věky věků.

První čtení / Izajáš 50, 4-9:

Panovník Hospodin mi dal jazyk učených, 
abych uměl znaveného slovem posílit. 
Ráno za ránem mě probouzí, 
probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník. 
5Panovník Hospodin mi uši otevřel 
a já se nevzpouzel, 
neodvracel jsem se zpět. 
6Nastavil jsem svá záda bijícím 
a líce rvoucím za vousy; 
tvář jsem si nechránil 
před nadávkami a plivanci. 

7Panovník Hospodin pomáhá mi, 
a proto nedojdu potupy; 
tvář jako z křemene proto nastavuji, 
nebudu zahanben, to vím. 
8Blízko je Ten, který mě hájí. 
Kdo mě chce obvinit? 
Pojďme se vedle sebe postavit! 
Kdo chce proti mně vznášet žaloby? 
Ať ke mně přistoupí! 
9Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi. 
Kdo mě odsoudí? 
Hle, všichni se obnosí jako šaty, 
od molů budou sežráni! 

Evangelium / Marek 11, 1-11:

Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2  a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 3  A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ 4  Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5  někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ 6  Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7  Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8  Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9  A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! 10  Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“ 11  Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.

 

Ale no tak, Ježíši, co to s Tebou je? Kolikrát si s až nepochopitelnou lehkostí vyvázl z provokací, téměř jistých pastí a léček farizeů, saduceů a zákoníků, a teď uděláš tak fatální chybu?

To jsi snad nevěděl, jak blbá nálada vládne v krajině? Nebo si prostě děláš legraci? Tak málo si vážíš svého života? Jak levná provokace, vejít do Jeruzaléma na „vypůjčeném“ oslátku za provolávání „hosana“ nemalým zástupem… Z toho se jen tak nevyvlečeš! Prý pokoj na nebi, tam možná bude, ale v Jeruzalémě to pokoje jistě nepřidá… Římané krále nemají, pro ně je to politicky nekorektní oslovení a nám krále také nepovolí, to ty dobře víš… a přece se králem necháš provolat.

No… tolik ke skeptickým reakcím na úvod. Jsou to pouze spekulace, samozřejmě. Ale popravdě, nezdá se i vám trochu divné, že ten samý Ježíš, který s lehkostí vyklouzne z několika léček farizeů, který se vždy vytratí, když jej dav chce provolat za krále, nebo když po něm chtějí zázraky, dokonce téměř vždy, když se shromáždí větší dav „příznvců“ najednou záměrně poutá pozornost takhle podivným vjezdem do Jeruzaléma?

Na druhou stranu, když si odmyslíme historické a politické reálie, je na tom leccos sympatického. Nejen to, že Ježíš volí příjezd na nízkonákladovém prostředku, na oslátku, dokonce ani nemá potřebu to oslátko vlastnit. Když bychom to hodně přitáhli za vlasy, mohli bychom mluvit o jakési obdobě „bike shareing-u“. Sympatické je také to, kdo Ježíše vítá. Učedníci, kteří viděli Ježíšovy zázraky. Snad i někteří z těch, které vyléčil, lidé z různých společenských vrstev provolávající „hosana“ nebo česky – spas nás, zachraň nás.

Když ten samý příběh čtme v Lukášově verzi, zaslechneme  okrajově i „dobře míněné rady“ farizeů: „Mistře, napomeň své učedníky.“ Jsou to takové polo rady, polo vyhrůžky. Jakoby to byla nedokončená věta: „Mistře, napomeň své učedníky, jinak…“

Exegetové se nemohou shodnout na tom, jestli je dav, který Ježíše složený z jiných lidí, než dav, který později křičí „ukřižuj“. Přítomnost farizeů naznačuje, že se tyto dvě skupiny alespoň částečně překrývají.

Ježíš se každopádně zastrašit nedal. Trochu to před nás klade otázku, jak se zachováme my, když nás někdo chce umlčet vyhrůžkami a také otázku, jak se zachováme, když nás následují davy, nebo když nám naslouchá nějaká skupina lidí. Zažili jste to někdy? Člověka to vždy trochu zaskočí, když na to přijde.

Kdyby Ježíš pouze moralizoval společně se zákoníky, kdyby se mermomocí snažil lidi přimět k tomu, aby dodržovali ustanovení zákona, nikdo by se jej nesnažil umlčet, možná by mu to i přidalo na popularitě. Ježíš ale lidem přináší radost a naději, svobodu a smíření a to zní pro mocné nebezpečně. A tak se jej s tou zvěstí o radosti snaží umlčet, a také jeho učedníky a ty, kteří jej v Jeruzalémě vítají.

Ježíš odmítá možnost, že by radostná zvěst někdy mohla zamlknout. To je pro nás důležité. Nemáme být hluší a slepí vůči lidem kolem nás, právě naopak máme jim naslouchat a třeba také uznat, že někdy tlačíme na pilu i v situacích, kdy to není potřebné. Ale pokud jde o evangelium, o zvěst o radosti, svobodě a smíření, které Kristus přináší a nabízí všem – u ní platí, že nikdy nesmí zamlknout. Když by o ní nemluvili lidé, bude křičet třebas kamení.

Ježíšův absurdní vjezd do Jeruzaléma nemůžeme pochopit, to není nic k pochopení. Ani jeho kříž, jeho obětování se za viny nás – lidí. Je to důkaz jeho lásky, žádný logický tah na pomyslné šachovnici života, žádné populistické. Můžeme pouze, když „přijíždí“ do našeho života zvažovat, jestli se jej budeme snažit umlčet, ignorovat, nebo se z jeho příchodu budeme radovat.

Myslím, že nejlepší způsob, jak se k tomu postavit jsme vlastně četli hned na úvod, v žalmu:

„Ctitelé Hospodina, řekněte: 
„Jeho láska trvá navěky!“  (…)

Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! 
Žehnáme vám z Hospodinova domu! 
27Hospodin je Bůh, on je nám světlem! 
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce, 
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!“

 

Přímluvná modlitba:

Náš Bože, Tvůj syn, Ježíš se z lásky k lidem stal tím nejponíženějším ze všech.

Prosíme tě dnes, abychom se ani my nepovyšovali jeden nad druhého, ale vždycky pokládali jiné za vyšší od sebe

Prosíme tě za představitele a členy církve ve světě, aby dokazovali Tvou lásku všem lidem.

Prosíme Tě o Ty, kteří pro Tvé evangelium trpí pronásledování, vyhrůžky a posměch, dávej jim odvahu a pokoj.

Prosíme o mír a bezpečí pro všechny národy.

Prosíme tě také o nás sbor, naše společenství, abychom jako Ti, kdo Tě radostně vítají mohli být světlem pro lidi kolem nás.

 

 

Poslání / Filipským 2, 5-11:

Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: 
6Ačkoli sdílel Boží podstatu, 
na své rovnosti s ním netrval. 
7Místo toho se vzdal sám sebe: 
přijal podstatu služebníka, 
vzal na sebe lidskou podobu. 
8Ocitl se v těle jako člověk, 
ponížil se a byl poslušný, 
a to až k smrti – k smrti na kříži! 

9Proto jej Bůh povýšil nade všechno, 
jméno nad každé jméno mu daroval, 
10aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno 
na nebi, na zemi i pod zemí 
11a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, 
že Ježíš Kristus je Pán. 

 

Požehnání:

Sám Pán pokoje

ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem.

Pán se všemi vámi.

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 21. 3. 2021

Žalm 51, 2-5 a 11-12: když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě. 3  Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, 4  moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! 5  Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. 12  Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

 

Kolekta:

Bože, náš Otče
zbavuješ nás tíhy hříchů
a otvíráš před námi novou budoucnost.
Tvůj syn Ježíš z lásky k nám trpěl a zemřel
a skrze něho nám ve křtu dáváš
nový, věčný život, který je silnější než smrt.
Dej, ať na sobě poznáváme moc jeho smrti a vzkříšení
a vydáváme o něm věrohodné svědectví.
Prosíme tě o to skrze něho,
našeho Pána a bratra Ježíše Krista,
který s tebou a Duchem svatým
žije a působí na věky věků.

 

Jeremjáš 31, 31-34: Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. 32  Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. 33  Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. 34  Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“

 

Jan 12, 20-33: Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. 21  Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ 22  Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi. 23  Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24  Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. 25  Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. 26  Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ 27  „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. 28  Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29  Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“ 30  Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31  Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32  A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ 33  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

 

 

Milí přátelé, období plné různých změn mohou být leckdy děsivé. Jistoty v nich přestávají platit, plány lidí, ať už jednotlivců, nebo společenství často vezmou za své, naučené vzorce chování nepomáhají… V takových obdobích se snažíme nanovo najít stabilitu, nanovo se zorientovat ve světě a ve svých životech.

Co je k tomu potřebné? Obvykle říkáme, že pomůže, když víme, jaké jsou naše priority. Ano, může pomoct, když víme, jaké jsou naše priority, na čem doopravdy záleží, ale také nemusí. Když se vše kolem mění, je mnohdy nutné přehodnotit i své priority, protože se může stát, že ztratí na hodnotě.

Změny jsou náročné, to jistě, ale chtěli bychom žít ve světě, který se nemění? Možná kdyby byl dokonalý, tak ano. Měnit dokonalé by preci nemělo smysl. Ale co když právě změny představují cestu, kterou se k dokonalosti přibližujeme? Anebo snad lépe, co když právě otevřenost změnám, otevřenost novým možnostem, ochota vzdát se starých zvyků, ochota přehodnocovat své priority, námaha promýšlet všechno znovu jsou cestou, jak se přiblížit dokonalosti?

V dnešních čteních jsme slyšeli, že Bůh se změn nebojí, že Bůh se nebojí přehodnocovat priority, způsoby komunikace a jednání s člověkem, vytvářet prostor pro něco nového.

Lidem vracejícím se z Babylonského zajetí navrhuje novou smlouvu. Smlouvu, která se jim zapíše hluboko do srdce, která změní jejich přístup k životu natolik, že bude mluvit sama za sebe, že nebude potřeba o ní znovu vyučovat. Na to, aby mohla vstopit v platnost ji ale musí být otevřeni i oni sami. Mohli by říct. „Bože, víš, ale my už s Tebou tak nějak smlouvu máme, pamatuješ? Uzavřel jsi ji kdysi s našimi předky v poušti!“ Změny, hlavně ty, které se týkají vztahů, i vztahu Boha s člověkem si vyžadují oboustrannou otevřenost.

V Jeruzalémě se setkáváme, společně s jakýmisi Řeky, buď proselyty, nebo řecky mluvícími židy z diaspory s Ježíšem. A ten nás svým podobenstvím o zrnu, které musí umřít, aby přineslo mnohý užitek může zaskočit. Na smrt se obvykle díváme jako na absolutní zmar. Co umřelo, umřelo. Konečná. Věříme, že má Sváťa karásek pravdu když zpívá „Svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: Další host“. Ale z pohledu tady a teď, na zemi, je to zkrátka konečná, co tělesně umřelo, to umřelo. Tak to mnohdy vidíme.

Ježíš ale říká: Podívejte se jak to funguje v přírodě. Podívejte se na Boží principy. Ve světě rostlin ani smrt není zbytečná. Ze zrnka, které „pohřbíte“ do země může vzejít nová rostlina, která přinese mnohý užitek.

Ježíš tím, samozřejmé V Janově podání míří především ke smyslu Velikonoc a smrti, která čekala v Jeruzalémě na něj – Božího syna. Říká svým učedníkům a lidem, kteří vyhledávají Jeho blízkost: to co uvidíte v Jeruzalémě se může jevit jako totální zmar, ale opak je pravdou. Nepřestávejte doufat, neztrácejte naději.

My už z pohledu učedníků o dvě tisíciletí později vidíme a víme, že Ježíšova smrt a Jeho vzkříšení přinesli a přinášejí lidem mnohý užitek, můžeme svobodně přistupovat k Bohu jako ke svému Otci, můžeme přistupovat k sobě navzájem jako bratři a sestry, v Boží rodině mezi námi není žádný rozdíl, protože všichni jsme zachráněni Boží milostí. Novou smlouvu s Bohem nosíme ve svých srdcích a můžeme se tak soustředit na to, jak ji žít autenticky a radostně. Víme, že Bůh se, jak to u Jana čteme v Ježíšovi oslavil a nenechal nic z Jeho života, Jeho smrti a Jeho vzkříšení podlehnout zmaru.

V těchto dnech, kdy můžeme jenom stěží opustit své domovy, své okresy, kdy obětujeme mnohé ze svých svobod, kdy musíme nanovo přehodnocovat své priority, své naděje své stereotypy zejména pod tíhou ještě stále probíhající světové pandemie, která milionům lidí vzala leta v blízkosti svých milovaných můžeme znovu promyslet toto Ježíšovo podobenství.

Mnoho z toho, na čem jsme si zakládali, každý z nás jednotlivě, ale třeba i jako rodiny, jako společenství církve jsme museli „pohřbít“ dát k ledu. Ale neztrácejme víru, neztrácejme naději. S Boží pomocí všechno, co jsme „pohřbili“ může přinést mnohý užitek. I kdyby ten užitek měl spočívat především v tom, že si uvědomíme, co v našich životech je důležité a co naopak není.

Zachovejme si i když čelíme temným dnům otevřenost změnám, otevřenost Božímu jednání v našich životech, nechejme Boha, aby se oslavil i v našich životech!

 

Přímluvy:

Pán Ježíš nás svojí smrtí a vzkříšením vysvobodil od nadvlády zla, hříchu a smrti. Proto mu předložme své prosby:

  1. Modlíme se za synodní radu naší církve, všechny faráře, kazatele, učitele nedělní školy a prosíme o požehnání pro jejich službu.
  2. Modleme se za unavené a vyčerpané zdravotníky a učitele, aby Pán Bůh vzbudil i v jejich srdcích a myslích novou naději a posiloval je v jejich důležité službě.
  3. Modlíme se za Boží pomoc pro očkovací kampaň u nás, ale i v zemích třetího světa, prosíme o naši ochotu dělit se o své poznání a své bezpečí i s těmi, pro které je nedostupné.
  4. Modleme se za ty, kteří zneužívají současnou situaci pro svůj osobní prospěch, aby Pán Bůh otevřel jejich oči a dal jim vidět následky jejich sobeckých činů.
  5. Modleme se za děti a mladé lidi, kterým díky současné situaci chybí schopnost zdravého života i motivace k němu, aby jim Pán Bůh dal lásku k sobě samým, aby se dokázali vidét jako Bohem stvoření a milovaní.
  6. Modleme se za rodiny, aby unesly obtíže současného života. Prosíme za samoživitele a samoživitelky, aby v nesnáích dokázali najít pomoc.
  7. Modleme se za naše společenství o dar „nového“ srdce, naplněného radostí z Boha, odvahou i kajícností.

 

Bože, smiluj se nad námi pro své milosrdenství, daruj nám svého Svatého Ducha a posilni naši velkodušnost. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

 

Židům 5, 5-10: Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 6  A na jiném místě říká: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ 7  Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. 8  Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9  tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, 10  když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.

 

 

Požehnání:

Ať vás Boží milosrdenství provází, abyste šli dobrou životní cestou.

Ať vám dává svobodu, abyste se nebáli a ničemu neotročili.

Ať vás přidržuje, abyste byli stálí a pevní.

Ať vás inspiruje, abyste byli pravdiví a věrní.

Ať vám dělá život krásným, abyste přijímali i rozdávali lásku a naději.

Amen.

 

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 14. 3. 2021

Ž 107, 1-3 a 17-22: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2  Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3  které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18  Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20  seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22  ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

 

Kolekta:

Ježíši Kriste, ty jsi náš Pána a bratr.
Tvoje láska je větší než naše srdce.
Ty nás přijímáš.
Osvoboď nás, abychom sami sebe přijímali a mohli se také sklánět k druhým lidem.
Ty nás znáš.
Pomoz nám, abychom i my poznali sami sebe a otevírali se druhým lidem.
Ty nás miluješ.
Daruj nám důvěru vnímat naše temné stránky, aniž bychom upadli do strachu.
Odpusť nám, co nás od tebe, nás od sebe samotných a od druhých lidí dělí a odděluje.
Daruj nám nové společenství s tebou samotným a s námi navzájem.
O to tě prosíme v důvěře ve tvé slitování.

 

Numeri 21, 4-9: Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti 5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ 6  I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7  Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. 8  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9  Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

 

Jan 3, 14-21: Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

 

 

Milí přátelé,
poté, co jsem odmaturoval jsem se nechal od kamaráda přesvědčit na dálkový pochod, který se jmenuje „Trnavská stovka“. Začíná v Bratislavě, úkolem je během nanejvýš 36 hodin projít hřeben Malých Karpat, tedy dojít až do malého městečka Brezová pod Bradlom. Celkově je to nějakých 94 kilometrů a jde se bez přespání. Měl jsem tenkrát dobrou kondici a byl jsem přesvědčen, že pochod s dobrou partou zvládnu. Prvních 30 kilometrů uběhlo jak nic, pak už jsem ale začal cítit únavu a pochopil jsem, že baťoh jsem si nabalil zbytečně těžký. Na čtyřicátém pátém kilometru přišla skutečná krize, protože bylo nutno vyškrabat 400 výškových metrů na Vápennú. A pak už to s mým odhodláním šlo jen z kopce. Skončil jsem po čtrnácti hodinách pochodu na šedesátémšestém kilometru, kdy jsem přes bouřku doběhl k autu, ve kterém mě čekal taťka. Se zimnicí jsem usedl do auta proklínal své rozhodnutí vůbec vyjít na tento dálkový pochod. Potrdilo se, co jsem věděl. Ujít tak dlouhou vzdálenost v jednom kuse není jen otázka fyzické kondice, ten nejtěžší souboj se odehrával někde hluboko v mém vnitru. Fyzické síly k tomu, abych došel bych snad našel, ale dosáhnout cíle pro mě ztratilo smysl. Ale mohl jsem to vyčítat akorát tak sám sobě.

Snad i díky tomuto zážitku má pochopení pro Izraelce v poušti, kteří po dlouhém putování ztrácejí odhodlání. Jejich exodus má sice slavný začátek, ale pak už je to především remcání, jednou je málo slunka, jednou je málo vody, anebo, tak jako dnes, ta mana, kterou je Bůh zázračně sytí, aby neumřeli hlady, už fakt není k jídlu… A tak ano, hřeší, v pravém smyslu slova. Ztrácejí z před očí cíl svého putování, ztrácejí sami sebe a především – ztrácejí důvěru nejen k Mojžíšovi, ale i k samotnému Bohu. „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili?

Když chceme pochopit remcání Izraelitů, musíme si představit, jaké to je, ztratit pod tíhou únavy a také s tím jak jde čas důvěru v toho, koho následujeme. Být v krizi a dát se přesvědčit o tom, že není komu důvěřovat, nevidět to pověstné světlo na konci tunelu, to je opravdu frustrující. To se člověku nakonec může stát i když není doslova v poušti.

Je Boží reakce na tuto krizi krutá? Řekli bychom, že seslat na vyvolený lid smrtící hady, to jen těžko může obnovit ztracenou důvěru. Jenomže tentokrát Izraelité remcají těsně poté, co vybojují s Boží pomocí v poušti veliké vítězství. Nejen oni jsou frustrovaní a sklamaní.

Ještě podivnější je snad Boží reakce na pokání lidu, na to, jak lidé uznají své chyby a změní své smýšlení. Čekali bychom, že hadi zmizí, ale místo toho akorát přibude ještě jeden, bronzový had na palici, který přináší záchranu těm, kdo na něj pohlédnou. Když už všichni mají z hadů noční můru, musejí se pro svou záchranu podívat na jednoho z nich. Ohrožení nemizí, ale Bůh nabízí záchranu těm, kteří svou pozornost budou soustředit správným směrem. A to bez rozdílu na to, jestli patří k těm, kdo ztratili důvěru, anebo naopak, nerozlišuje se, jestli předtím remcali, ani jestli pak činili pokání. Lid Boží tento krát musí pohlédnout svým největším strachům, tomu co jej nejvíc ohrožuje přímo do očí, má-li být zachráněn, to je jejich jediná šance.

Ježíš v evangeliu dnes říká, že musí být vyvýšen stejně jako tento had v poušti. Tedy, že on sám se má stát lidem, všem bez rozdílu prostředkem záchrany. Proč? Protože „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Jaký je to svět, který Bůh miloval (a miluje)? Co o něm můžeme říct? Právem si snad můžeme myslet, že každý z nás by o něm zřejmě řekl něco jiného, každý z nás by svět definoval jinak, v závislosti na tom, v jaké životní situaci se nacházíme, jaké jsou naše zkušenosti se světem. Je to jako v tom známém vtipu: Optimista věří, že žijeme v nejlepším možném světě, pesimista se bojí, že to tak doopravdy je. A opravdu, svět, který Bůh stvořil a miluje jej má zkrátka hodné plusů i mínusů.

Jak jej tedy Bůh zachraňuje? Tím, že odstraní všechny mínusy? Naopak. Zachraňuje nás tím, že nám v Ježíšovi ukazuje pravdu, pravdu o nás samotných, pravdu o světě, ve kterém žijeme, pravdu o našich bližních. Pravdu, že nikdo z nás nesplňuje Boží ideál, že nikdo z nás tak celkem nezapadá do tabulek a přesto jsme milovaní, přijatí. V Ježíšovi, který je vyvýšen na kříž, kde nese trest na lidské hříchy vidíme obojí: hluboké selhání lidstva, které podle Božího zákona zasluhuje smrt, ale také Boží lásku, která chápe lidské nedostatky, ve které se Bůh stává člověkem a v které nad zákonem vítězí milosrdenství. Přesto, že nás obraz ukřižovaného může děsit stejně, jako obraz hada mohl děsit lid v poušti, platí, že jedině tak že se podíváme důsledkům svých selhání do očí nám může dát šanci na nový život.

Bůh má zkrátka své vlastní způsoby, jak obnovit důvěru mezi ním a jeho lidem, jak obnovit i naši důvěru v něj. Mohou se nám zdát podivné, je to nakonec tak, jak jsme slyšeli před týdnem ve slovech poslán: „my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost“. Důvěra ovšem může přijít až tam, kde obě strany vyloží na stůl všechny své „karty“. Tedy, kde na stůl vyloží své karty Bůh i my lidé. „Kdo však činí pravdu, přichází k světlu“ čteme z evangelia. Bůh svůj vztah s lidmi nechce zakládat na nějakých populistických hrách. Nechejme se v postní době znovu pozvat k tomuto důvěrnému vztahu, k životu ve světle Boží lásky k světu a všem, kdo ve světě žijí.

Amen

 

Přímluvy:

Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul. Svěřme milujícímu Bohu všechny, kdo potřebují jeho pomoc:

  1. Prosíme za církev, aby konala všechny své skutky v Bohu, v Jeho světle.
  2. Prosíme o zastavení pandemie covidu, a prosíme za všechny nemocné a ty, kdo o ně pečují.
  3. Prosíme za o Boží pomoc pro obyvatele Barmy a zastavení násilí ze strany vedení státu.
  4. Prosíme za ekonomy a politiky, kteří mohou ovlivnit vývoj ekonomiky v následujícím období.
  5. Prosíme za děti demotivované současnou situací, učitele, kteří je musí učit jen na dálku a rodiče, kteří často nesou břímě domácí výuky na svých ramenou.
  6. Prosíme za oběti pandemie covidu a zvláště za ty, kteří se na smrt nemůžou připravit.
  7. Prosíme o dar radosti z Boha a o dar naděje i přes nároky současné situace.

Bože, děkujeme ti za tvoji nesmírnou lásku. Vyslyš naše prosby, vždyť tvá milost je dar a bez ní nemůžeme být spaseni. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

Efezským 2, 1-10:

I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2  v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3  I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. 4  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5  probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6  Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7  aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8  Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10  Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

  

Požehnání:

Ať ti Hospodin žehná a chrání tě.

Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.

Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 7. 3. 2021

Žalm 19, 8-9:   Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.  9  Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

 

Kolekta:
Milosrdný Bože, ty hledíš na všechny,
kdo jsou sehnuti pod tíží viny a utrpení:
Naslouchej našemu volání,
rozprostři své mocné ruce nad námi
a ochraňuj nás pře zlem.
Skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna,
který s tebou a Duchem svatým
žije a život udržuje na věky.

 

Exodus 20, 1-17:

1  Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: 2  „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.  3  Nebudeš mít jiného boha mimo mne.  4  Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5  Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, 6  ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.  7  Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.  8  Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9  Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10  Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11  V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.  12  Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.  13  Nezabiješ.  14  Nesesmilníš.  15  Nepokradeš.  16  Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.  17  Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

 

Jan 2, 13-22:

Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. 14  V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. 15  Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel 16  a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ 17  Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘  18  Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ 19  Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ 20  Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ 21  On však mluvil o chrámu svého těla. 22  Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

 

 

Téměř vždy, když vejdete do chrámu otevřeného i během všedních dnů, třeba pro turisty, tak první co vidíte, jsou veliké cedule, které návštěvníky žádají o to, aby nedělali zbytečný rámus. Ve všední dny tak chrámy tak bývají jakousi oázou uprostřed hlučících měst. V neděli se, popravdě situace trochu mění, protože ráno, když většina lidí spí, se křesťané schází k Bohoslužbě a tak nejdřív před kostelem a pak i v něm hlučí přiměřeně své tradici.

Dnes nás Jan v druhé kapitole svého podání evangelia vede do chrámu v Jeruzalémě. Pokud si zavřeme oči, můžeme si představovat krásný, veliký, starověký chrám. Je protikladem klidných kostelů, na které jsme zvyklí, a dnes je zde hlučněji, než obvykle. Blíží se totiž velikonoce. A Jeruzalémský chrám je jediným místem, ve kterém je možné složit břímě svých přešlapů, neúspěchů, tedy, všech těch situací kdy člověk nedodržel zákon, některé z přikázání, které jsme slyšeli v prvním čtení. Jen zde mohl věřící žid přinést prostřednictvím kněze nějaké zadostučinění, smířit se se svým Stvořitelem.

Obětují se zde většinou zvířata, Ovce, telata, ale i holubice, každý si zde mohl zakoupit co potřeboval. Nebo vyměnit nečisté peníze, na kterých je zobrazen císař za jinou v chrámu akceptovanou měnu. Ptáte se, proč se zde zvířata dají zakoupit? No, když to máte do chrámu daleko, třeba několik dnů cesty, tak povedete obětní zvíře s sebou? Takovou cestu by nemuselo zvládnout. A tak se zde zvířata dají koupit, je to velice praktické. Akorát že to s sebou přináší na chrámové nádvoří také hrozný rámus.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Ježíš, který si uplete bič z provázků, vyhání zvířata a převrací stoly protestuje hlavně proti tomuto hluku. Ostatně, to se tak stává, že hluk v chrámu lidem vadí, protože je, pochopitelně, ruší u modlitby. Jenomže, typický obraz modlícího se žida je  člověk, který se modlí se zakrytou hlavou a nahlas, trochu se u toho pokyvuje, nemyslím si, že by jej většina po klidu bažících křesťanů snesla. A navíc, říct jen, že Ježíš zde protestuje proti hluku by bylo povrchné.

Co jej tedy tak moc rozčílilo? Proč ten jinak v nejhorším případě trochu cynický, ale jinak spíš velice empatický Ježíš, vtělené slovo Boží, přinášející dobrou zprávu všem, najednou tropí takový skandál v chrámu? Evangelista nám to přímo neodhalí, sdělí nám jedinou citaci Ježíše: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště

No a možná nám trochu pomůže, když si řekneme, kde se to tržiště v chrámu přesně nachází: Jeruzalémští jej umístili na nádvoří pohanů. Tedy na jediné místo v chrámu, kam měli přístup i nežidé, nevěřící. Ale nebylo to někde venku i nádvoří pohanů bylo součástí chrámu. Jenomže věřící k němu přistupovali tak, jakoby toto nádvoří k chrámu ani nepatřilo, jakoby na pohanech nezáleželo. Vždyť co tam potom, že zrovna pohané nebudou mít možnost přicházet k Bohu, vždyť je to náš chrám, náš zákon, naše oběti a naše tradice, naši otcové jej stavěli víc, než čtyřicet let, tak jakýpak copak. Trh s obětními zvířaty a penězoměnci potřebujeme a na nádvoří pohanů překáží ze všeho nejmíň.

Představuji si Ježíše, který prožívá deziluzi. Přišel do chrámu, ale první s čím se setká je tržiště. Jen kupujte, kupujte hříšníci, kupujte oběti Hospodinu! Ale ne abyste platili římskou měnou, my vám tady zaměníme cokoliv za Týrské šekely!

Zkrátka a dobře, je jedno, jestli hlučně, nebo v tichosti, Jeruzalémský chrám postrádá svůj smysl, to je to, na co Ježíš reaguje tak ostentativně. S vírou ani se zákonem se nekupčí, chrám se nestavěl na to, aby přinášel finanční zisky. Jasně musí se nějak uživit, ale nelze tomu obětovat prostor, který je určen pro bohoslužbu, pro kontakt lidí se svým stvořitelem.

Myslím, že klást si otázku o tom, jak je to u nás, v našem společenství a v naší církvi je taky důležité. Je náš kostel a naše fara domem nebeského otce? Nepokoušíme se i my tu a tam trochu kupčit s vírou, spravedlností nebo zákonem? Anebo možná ještě lépe, když přicházíme do kostela, na faru, přicházíme s cílem být ve společenství s Bohem, nebo přicházíme abychom si Boha nějakým způsobem uplatili, učinili Boží spravedlnosti zadost?

Když učedníci viděli Ježíše jak převrací stoly a vyhání zvířata v chrámu vpomněli si na citát ze 69 žalmu: „Horlivost pro Tvůj dům mne stráví“. Překvapivá je spíš reakce zbytku lidí. Nevolají pořádkovou službu, nevyvádí Ježíš z chrámu ven, ani se jej neptají co to vlastně dělá a proč. I oni chápou Ježíšovu reakci na nádvoří pohanů jako prorocký čin. Ptají se ale jakým právem to Ježíš  dělá, jaké znamení jim může předvést aby prokázal, že má právo takhle horlivě čistit chrám v Jeruzalémě. Jakoby říkali: Dobře, je možné že přes Tebe Bůh promlouvá, ale ukaž nám znamení“.

 Ježíšův vztah k znamením známe. Nebyl jejich veliký fanda a jen málokdy lidem vyhověl, když si nějaké znamení žádali. A tak Ježíš mluví o znamení, které se chystá lidem dát o Velikonocích: zbořte tento chrám a za tři dny jej postavím. V ten den učedníci nepochopili co tím Ježíš myslí, a nepochopili ani židé v chrámu.

Čteme, že pochopili až tři roky na to po velikonocích, když byl Ježíš ukřižován a vzkříšen. Víra v toto znamení je, jak píše Pavel do Korintu bláznovství. Doslova tam píše: „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“

Dnes nám tedy evangelium představuje Ježíše, kterého stravuje horlivost pro Boží věci. Vede nás tak nejen k sebereflexi, ale také k tomu, abychom se nebáli být troubou Boží, svatými blázny, blázny pro Krista a pro Boží věci, kteří s vírou nekupčí, ale přijímají ji jako Boží dar, kterí Boží zákon dodržují ne proto, aby si Boha naklonili na svou stranu, ale proto, že jsme vírou přijali fakt, že Bůh nás akceptuje i když jsme neakceptovatelní.
Amen

 

Přímluvy:

Naše slabost není pro Boha překážkou. On proměňuje, uzdravuje a vede k vítězství. Proto s důvěrou volejme k nebeskému Otci:

  1. Modlíme se za odvahu pro vládu, hejtmany a odpovědné politiky, modleme se za trpělivost pro nás, občany, abychom společně zamezili dalšímu šíření nemoci covid-19.
  2. Modlíme se za lékaře a zdravotníky v tomto nesmírně těžkém čase, aby jim Pán Bůh dával sílu ustát těžká rozhodnutí i nápor práce.
  3. Modleme se za Brazílii a další země, které současnou epidemii zcela nezvládají.
  4. Modleme se za Barmu, Etiopii a další země zmítané násilím a nespravedlností, aby v nich zavládl pokoj a smír.
  5. Modleme se za ty, kteří se propadli do chudoby či zůstali opuštěni.
  6. Modleme se za všechny kdo se připravují ke křtu, aby byli osvobozeni od veškerých pout zla a dosáhli milosti křtu.

Bože, ty jsi nás zachránil z otroctví hříchu. Daruj nám moudrost a osvětluj naše kroky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

1 Kor 1, 18-25:

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19  Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20  Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? 21  Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22  Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23  ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24  ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25  Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Bohoslužby 28. 2. 2021

Genesis 17, 1-7 a 15-16:

Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: “Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!  2  Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“  3  Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil:  4  “Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů.  5  Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.  6  Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7  Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.

 

Kolekta:

Pane Ježíši Kriste,
Ty jsi obětoval svůj život,
ale my chceme svůj život vlastnit a mít ho jen pro sebe.
Prosíme Tě, vezmi nás na svou cestu,
abychom jistotu svého života našli v Tobě.
Tobě buď sláva na věky.

 

Marek 8, 31-38:

A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. 32  A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. 33  On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ 34  Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 35  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. 36  Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? 37  Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? 38  Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

Když bereme do rukou starý zákon a čteme v něm, nalézáme tam přehršel příběhů o tom, jak bůh povolává lidi na cestu. Důvěra k Bohu se tak často spojuje s pohybem a změnou, jen málokdy se stagnací. I v tom dnešním prvním čtení se dozvídáme o Abrahamovi, kterého Bůh ve vysokém věku povolává do neznáma. Kdybychom četli dál, dověděli bychom se o Josefovi, který byl do Egypta unesen, o jeho bratrech, kteří tam za ním později přišli žít, o národu který se v Egyptě zformoval a byl, stejně jako Abrahám povolán na cestu do zaslíbené země, o prorocích, kteří často musí z této země utéct a vrátit se zpět, o tom, jak se Boží lid opakovaně dostává do zajetí a pak se vrací do svobodné zaslíbené země. A v novém zákoně? Učedníci jsou povolání Kristem do celého světa a tak podnikají nejrůznější misijní cesty. A někde mezi tím je nespočet příběhů, o kterých ví jen Pán Bůh sám a ti, kdo je prožili.

Tento pohyb Božího lidu je vždycky způsoben něčím jiným. Ti, kdo jsou uvedeni do pohybu jen málokdy předem tuší, jaký bude mít jejich cesta průběh, nebo jaký dopad bude mít na jejich životy. Cesta, na kterou nás povolává Bůh je často jakousi stezkou důvěry.  

Tušil Abraham do jaké země jej Pán Bůh povolává? A kdyby Mojžíš věděl, že zaslíbenou zemi uvidí jen z dálky a to poté, co ne vlastní vinou stráví několik desetiletí v poušti, souhlasil by s Božím plánem vyvést Izraelský lid z Egypta? A kdyby Jonáš věděl, že se Pán Bůh nakonec nad Ninive slituje, neumřel by radši ve velrybě, anebo, nezkusil by ještě jednou utéct? Kdo ví. A stejně tak ani my často nevíme, co nás ve víře čeká, jaká cesta je před námi. Třeba bude poklidná a třeba ne. Lze se na ni ale vydat jedině s důvěrou. Jenomže, co za víru se rozhodne následovat do neznáma? Není to pak zaslepenost?

Moc se mi líbí, jak o víře mluví Gerd Theissen ve svém poeticko kritickém katechismu:

Víra 
je bezpodmínečná důvěra,
že náš život
uprostřed všech věcí
má smysl.
Smysl je to,
co dává odvahu žít.

Víra
věří Bohu,
který nicotu povolává k bytí
a celý svět
naplňuje smyslem.

Víra nevěří ve svět
takový, jaký je,
nýbrž ve svět, jaký by skrze Boží vůli
být mohl.

Víra 
nespoléhá na to,
že všechno dopadne dobře samo sebou,
nýbrž na to, že dobro můžeme konat
i proti odporu
v nás
a ve světě.

Víra je svazek s Bohem,
který chce svět naplnit 
smyslem.‘

 

Teď ale máme postní dobu a během ní si připomínáme ještě jednu důležitou zkušenost víry: Jde o obojstrannou důvěru a věrnost. Nejen ze strany lidí, ale taky z té Boží strany. Bůh vyšel člověku vstříc, když se slovo stalo tělem, když nám ukázal svou blízkost v Ježíši Kristu. 

V evangeliu jsme slyšeli o tom, že Kristus moc dobře věděl, co pro něj toto Boží povolání znamená a také o tom se svými učedníky mluvil poměrné otevřeně. O všem utrpení, zavržení a nepochopení se kterým se nevyhnutně potká jeho služba. Mluvil o tom až tak otevřeně, že jej Petr začne přemlouvat, aby to povolání zas tak vážně nebral, aby v sobě našel nějaký ten pud sebezáchovy. Doslova tam čteme, že Petr si Ježíše vzal stranou a začal jej kárat. Proč?  

Možná, že v tom má svou váhu i to, že si Petr uvědomuje, že všechno, co se týká Krista se týká i nás – Jeho učedníků. To, na co dnes v evangeliu upozorňuje i Ježíš, tedy, že následovat Krista znamená vzít na sebe svůj kříž a neobejít jej.  Ježíš se na své učedníky a také na nás obrací a říká. Kdo chce jít za mnou, ten ať vezme svůj kříž a následuje mne. A Dietrich Bohnhoeffer k tomu ve své knize následování dodává:

Ten, kdo následuje nachází Krista, když na sebe bere kříž (…) Kříž není nepohodlí, nebo těžký osud, ale utrpení, které vyplývá z vázanosti na Ježíše Krista. Kříž není náhodným utrpením, ale nevyhnutelným. Kříž není utrpení vázané na naši přirozenou existenci, ale na to, že jsme křesťané.“

Zároveň ale platí, že nás Kristus nevyzývá k tomu, abychom kříž a utrpení vyhledávali, abychom si snad naložili co nejvíc. Pouze říká, že se nemáme kříži vyhnout, pakliže si nás nějaký na naší cestě počká.

Jeho výzva ke ztrátě života pro něj není výzvou k sebevraždě, fyzické, ani společenské, i to by totiž mohl být způsob, jak se kříži vyhnout. Je to výzva k nastavení svých priorit. Protože jedině se správně nastavenými prioritami lze život prožít „naplno“ a smysluplně. Občas to samozřejmě znamená, že se něčeho budeme muset vzdát. Ježíš nás ale ubezpečuje, že cokoli ztrácíme, můžeme v něm znovu nalézt.

V evangeliu dnes čteme, že život ve víře sebou nese riziko kříže, nepochopení a někdy snad i zavržení. Nejsou za tím vyhrůžky, pouze upřímné zhodnocení možných i těch na první poslech nepříjemných dopadů víry na náš život. Kdyby tohle byl závěr z evangelia, byla by to hrozná depka, viďte.

Ale i když nám Ježíš neslibuje život bez problémů a obtíží, stejně platí, že pokud se rozhodneme vykročit z naší komfortní zóny, můžeme nalézt něco jiného.: Život, který není promarněný, život, který má smysl a cestu na které ani v těch náročných úsecích nezůstaneme sami.

Je postní doba a tak můžeme i během ní přemýšlet o tom, jaké je to naše následování, jak se sami zvládáme držet Božích cest, nebo být alespoň vnímavější na to, jak Bůh zůstává s námi i na těch našich cestách, jak se projevuje ta jeho blízkost k nám i v těchto dobách rychlých změn a nemalých omezení. Kéž nám k tomu Bůh dává moudrost a odvahu.

 

Přímluvy:

Nebeský Otče, povolal jsi Abráma z úru do zaslíbené země a také ses přiznal k oběti Ježíše, který se pro nás vzdal nebeské slávy. Prosíme tě dnes proto

  • Za všechny, kdo se připravují k přijetí svatého křtu nebo ke konfirmaci a chtějí nastoupit na náročnou cestu následování Tvé vůle
  • za syny a dcery Abrahama, za židy, křesťany i muslimy – za ty, kdo mají účast na Boží smlouvě, za všechny národy země – ať najdou pokoj a mír.
  • za ty, kdo zpochybňují moc mocných a jsou za to pronásledováni; za ty, kdo mají na mysli veřejné věci a hledají spravedlivé uspořádání společnosti.
  • za nemocné, zvláště za Davídka Maláče, kterého čeká v nejbližších dnes další náročná operace.
  • Za umírající, za ty, kdo jsou ve smutku ať pocítí Boží přítomnost.
  • za křesťany, ať nesmýšlejí přízemně, ale vzhlížejí ke Kristu, který přijde vše obnovit.

+ Otče náš.

 

Římanům 4, 14-17:

Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.

 

Jakub Pavlús, farář sboru