Historie sboru

V r. 1923 přišla do Vikýřovic, šumperského předměstí, skupina českých evangelíků, potomků pobělohorských exulantů, kteří se jako první proud reemigrantů vrátili z polského Zelowa. Malá skupina českých evangelíků se pak od r. 1930 shromažďovala v Obchodní akademii (budově přilehlé ke kostelu), kde Božím Slovem sloužil tzv. „apoštol severní Moravy“ vikář Rudolf Šedý z Hrabové.

Po roce 1945 kostel i faru převzala Českobratrská církev evangelická. Dosídlovalo se pohraničí a čeští evangelíci přicházeli do této oblasti z různých stran. V druhé vlně se vrací někteří reemigranti ze Zelowa i z ukrajinské Volyně. První českobratrské evangelické bohoslužby v nově nabytém kostele se konaly 15. července 1945 a jeho kazatelem byl vikář Jan Košťál. Samostatnost šumperského českobratrského evangelického sboru však byla vyhlášena až 20. srpna 1946 a jeho farářem byl jednomyslně zvolen farář Miloš Šourek.

Život sboru od samého založení až podnes byl poznamenán mnoha změnami. Na těchto změnách se do značné míry podílely politické poměry v naší zemi, které zde zavládly po r. 1948. Dva zdejší faráři byli státem zbaveni oprávnění vykonávat svou funkci. V r. 1959 to byl Miloš Šourek, kterého dočasně zastupoval vikář Lubomír Kabíček. Koncem r. 1960 v Šumperku začal působit farář Jiří Veber, který byl rovněž zbaven státního souhlasu v r. 1973. Po něm sbor administroval farář Josef Hromádka. Svého faráře se sbor dočkal až v r. 1977, byl to Bohuslav Polívka, který ve sboru sloužil až do r. 1992, kdy do sboru přišel farář Petr Maláč, který ve sboru působil do konce srpna 2008. Od listopadu 2008 ve sboru působila farářka Hana Chroustová a od května 2017 je farářem sboru Jakub Pavlús.

V prvních letech se nově ustavený sbor projevoval velkou aktivitou. Účastníků nedělních bohoslužeb bylo mnoho, intenzivně se pracovalo s mládeží i dětmi, v diaspoře se kázalo na třinácti místech. V letech tzv. „normalizace“ se však začal postupně projevovat důsledek stálého vnějšího tlaku. Dětí ve sboru i hodinách náboženství ubývalo. Kvůli dětem, i z mnoha jiných důvodů, se přestávali sborového života zúčastňovat také dospělí. Vnější tlak i malá ochota členů sboru pro svou víru něco podstoupit, způsobila, že mnohá dobrá a nadějná činnost ve sboru postupně zanikala.

Práce ve sboru je i dnes různě členitá. Je však soustředěna spíše do jeho centra v samotném Šumperku – třebaže má kazatelskou stanici také v Hanušovicích. Také ona je však v mnoha ohledech radostná a nadějná. Trvalým úkolem sboru zůstává promýšlení a rozvíjení pastorační aktivity v sídle sboru i jeho rozsáhlé diaspoře. V Šumperku panují tradičně dobré vztahy mezi jednotlivými církvemi. Faráři a kazatelé pořádají společná setkávání, rovněž členové církví se čas od času setkávají při společných shromážděních.

Šumperský sbor je známý tím, že pod jeho duchovní správu patří také středisko Diakonie ČCE, „Domov odpočinku ve stáří“ v Sobotíně. Tento Domov patřil před válkou německé Diakonii, po válce jej převzala česká Diakonie a některé její pracovnice tam sloužily i po jejím převzetí státem. Od vzniku Diakonie ČCE v r. 1990 jej vede paní ing.Hana Řezáčová. Každý týden tam ze Šumperka zajíždí farář spolu s několika sestrami sboru.
Sbor se také neustále zabýval opravou svých objektů – kostela a fary. V posledním desetiletí provedl nákladnou rekonstrukci vnější fasády kostela a vybudoval přístavbu sociálního zařízení. Byla provedena rovněž nákladná oprava a rekonstrukce varhan, které mohou v našem kostele znít ke slávě Boží.

Věříme, že v tom všem při nás – se svou ochranou a žehnáním – stál a stojí náš Pán. Současná situace je pro nás výzvou, abychom se navraceli ke svým kořenům – ke Kristu a jeho osvobozujícím u evangeliu.

Šumperk byl německým městem s malou českou menšinou. Roku 1863 se šumperští němečtí protestanté sjednotili v jedno církevní společenství luterského vyznání. V polovině 60.tých let 19. století se rozhodli vybudovat vlastní kostel. 13.6.1869 byl položen základní kámen a 28.6.1874 byl kostel slavnostně otev-řen. V r. 1887 byla ke kostelu přistavěna věž a sakristie Základní kámen k postavení fary byl položen teprve 8.7.1928. Kostel i faru užívali němečtí luterští evangelíci až do roku 1945, kdy dochází k násilnému vystěhování německého obyvatelstva. Posledním německým farářem zdejšího společenství byl Rudolf Türke.