Lukáš 2, 1-14: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.2Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
Díváte se na obraz od Pietera Brueghera mladšího ze začátku 17. staletí. Originál namaloval jeho otec o pár desítek let dřív, ale nesehnal jsem ho v dostatečném rozlišení na to, abychom se spolu mohli podívat i na detaily, alespoň několik z nich. Co na něm vidíte?
Můžeme se třeba zaměřit na detaily:
Vlevo dole probíhá zabíječka. Jedno prase už leží na zemi a dáma v zástěře chytá jeho krev do pánve. Další prase právě vyvádějí ven z chlévu. Kousek opodál se pasou slepice.
Vzadu, zhruba uprostřed stojí skupina lidí společně se skupinou vojáků okolo ohně, snad se tak společně zahřívají.
Jenom malinký kousek od nich zas právě probíhá koulovačka. Tu snad trochu závidíme – my stavěli v pátek s dětmi sněhuláka a v sobotu už z něj nic nebylo a nový sníh nám nenapadl. Koulují se mladší i starší, bez rozdílu. Tak třeba až zas napadne sníh, můžeme něco zorganizovat… J
V pravém horním rohu vidíme jakési ruiny, které se k obývanému městu ani moc nehodí.
Vpravo dole vstupují do obrazu dvě postavy, jedna z nich má u pasu meč. To už by nám cosi mohlo prozrazovat.
Když se na ten obraz podíváme na celek, můžeme si všimnout, že je na něm celkově hodně lidí. Ten obraz se jmenuje: Sčítání lidí v Betlémě. Ale vypadalo to podle vás v Betlémě za císaře augusta takto? (Co ta zabíječka? Oblečení? Sníh?) Když se ale podíváte dolu, zhruba uprostřed se na oslovi veze žena v plášti, nedívá s na nás, ale celkem snadno ji interpretujeme jako Marii. A ještě jeden detail. Vidíte toho býka vedle ní? Jako jediný ze všech postav na obrazu se na nás přímo dívá, skoro se nám až může zdát, že nás sleduje
Pokud vám to dobově úplně nesedí, uvažujete správně. Bruegher se vůbec nesnaží namalovat Betlémem v době narození Ježíše. To co na obrazu vidíte je v podstatě typické flámské město 17. staletí. Ještě se k tomu vrátíme, je to jedna z klíčových věcí pro to, abychom mohli tento obraz správně pochopit.
Tou další je třeba t, že na celý obraz se díváme z nadhledu. Můžeme se tak v té mozaice lidí a zvířat trochu líp zorientovat. Jsme zhruba na stejné úrovni, jako slunce na horizontu. Celá scéna se tedy děje před setměním. Jenom malý okamžik od chvíle kdy betlémské jesle prozáří „světlo světa“ – Ježíš.
Asi by bylo v něčem pohodlnější, kdybychom se na vánoce dívali jako na ojedinělou historickou událost. Událost, od které nás dělí tisíce let.
Všechno se to ale děje, jak jsem už říkal, z pohledu Brueghera „nyní“. Advent, ale i vánoce se každý rok symbolicky opakují. Vždy v čase slunovratu, po vánocích už každým dnem světla přibývá.
Ale popravdě – díváme se na 17. staletí – to je ale i pro nás historie. Svátky jsou ale prostorem pro to, abychom trochu napřímili naše smysly a možná tak trochu i naši fantasii.
Co kdyby se Ježíš narodil dnes? Marie s Josefem by se dovezli na nějaké hodně ojeté Dacii, či jiném levném autě do Šumperka, nebo by prostě těhotná Marie přijela vlakem, či autobusem a nenašli by žádné ubytování a usídlili by se kdesi na periferii, protože by nenašli ani bydlení. Kdo ví, snad by mohli přespat v některé z nocleháren charity, či armády spásy. Kdo ví, jak by to bylo.
Berme tyto svátky jako šanci prozřít a vidět Krista ne jenom jako jakousi vzdálenou historickou postavu, ale jako zachránce, který možná zcela nenápadně, ale přeci jenom vstupuje vždycky i do našeho světa, do našich životů.
Amen.
Jakub Pavlús, farář sboru