Lukáš 2, 15-21: Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.

Milí přátelé, sám si často kladu otázku: „Proč se vlastně scházíme k bohoslužbě na nový rok?“. Jednak nás tu nebývá nijak zvlášť moc, protože spousta z nás je někde na výletě, jednak se také trochu sám sebe ptám, jestli by nás tu třeba odpoledne nebylo víc… No a tedy hlavně, co je to vůbec za svátek, vždyť církevní rok začal první nedělí v adventu a dnes nám začíná “pouze“ ten občanský.
Klíčem k rozlousknutí tohoto tajemství ale může být poslední verš z dnešního evangeliového čtení. Máme 8. den od slunovratu, tedy, pardon, od termínu, který jsme si určili jako datum Ježíšova narození. A v evangeliu jsme četli že „Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš“  Tedy, je svátek Ježíšovy obřízky, nebo, podle liturgického kalendáře svátek jména Ježíš.

Jaký má pro nás, křesťany, lid nového zákona, nebo v tomto případě snad radši nového testamentu, nové smlouvy význam to, že Ježíš podstoupil i obřízku? Co to vlastně pro nás znamená?

Mohlo by se zdát, že vlastně nic. Obřízka je pro nás mrtvou tradicí, a pokud ji už tedy někdo u nás podstupuje, tak většinou chirurgicky a v naprosté většině případů ze zcela jiných důvodů, než že by nějak toužil po tom, stát se součástí staré smlouvy, vztáhnout na sebe všechny příkazy a zákazy Tóry. Takový totiž byl její nejpůvodnější význam – byla znamením staré smlouvy. 

Ježíše se nikdo na nic neptá, jeho rodiče nečekají, až vyroste, aby jim řekl, zda má o takovou víru zájem, jestli chce být součástí této Boží smlouvy s lidstvím, jak to dnes často vidíme v církvi. Nakonec, v jeho době by to bylo úplně nesmyslnou provokací. Ale v tom ten význam pro nás také není.

Co je pro nás důležité, je spíše to, že Ježíš byl „narozen pod zákonem“, jak to píše Pavel v listu Galatským. Zákon pro Ježíše platil, všechny jeho ustanovení, protože obřízkou se stal součástí staré smlouvy, smlouvy, kterou Hospodin uzavřel s vyvoleným národem. Nesl břímě zákona společně s lidmi, které přišel vykoupit a nesl jej také pro nás, aby pak mohl později zkonstatovat: „Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit“. Ježíš je naplněním smlouvy, kterou Hospodin uzavřel s Izraelem.

No a jak se to tedy týká nás, obyvatel střední Evropy zhruba o 2020 let později?

Předně tak, že na to, aby mohla přijít v platnost nějaká nová smlouva, někdo musel naplnit tu starou. Z lidské strany se to ukázalo jako nemožné, proto Bůh poslal zachránce, Ježíše. Božího syna, který se narodil jako člověk, by mohl zákon naplnit pro jednou a za všechny.

No a nová smlouva, to je smlouva s celým lidstvem. Tedy také s námi. Jenom díky tomu, že Ježíš naplnil starou smlouvu, mohl přinést tuto novou smlouvu o Boží milosti pro lidstvo. Díky tomu můžeme žít ve svobodě a odpovědnosti Božích dětí, ať už o tom zatím jenom uchováváme v srdci a rozvažujeme o tom, jako Marie, nebo se společně s pastýři a nebeskými zástupy radujeme a chválíme Boha za všechno, co vidíme a slyšíme.

Jméno, které Josef s Marií dávají svému synu je také podstatné. My dnes dětem dáváme jména spíše podle toho, jak nám znějí v uších, podle toho která jména se nám líbí, nebo na která máme nějakou dobrou asociaci. V Bibli je ale jméno víc, než jen nějaká nálepka. Jména v bibli mají svůj význam, který nějak vystihuje podstatu člověka, jeho program, nebo důvod, proč se narodil. Vidíme to u mnoha proroků, kteří dávají svým dětem jména, která jsou sama o sobě proroctvím pro lid. Dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí lid od jeho hříchů – tak to slyšíme v Matoušově vánočním evangeliu.

Tedy Ježíš, Jehošuah, Bůh zachraňuje – to je Ježíšův program, proto se Ježíš narodil. V něm nám Bůh, jak jsme to četli v Numeri, žehná a chrání nás, v něm nad námi rozjasňuje svou tvář a je nám milostivý, skrze něj k nám obrací svou tvář a obdařuje nás pokojem.

Jakub Pavlús, farář sboru