Žalm 46, 2-4: Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná. 3 Proto se nebudeme bát, i kdyby se země propadla a hory hroutily se do moře, 4 i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny a hory se bořily pod jeho náporem!

Kolekta:
Bože lásky a míru,
naplň nás svým Duchem
a vepiš svá přikázání do našich srdcí.
Dej nám svobodu,
ať nemyslíme jen na sebe a nepřehlížíme druhé.
Dej nám sílu,
ať všem lidem bez rozdílu
dál předáváme tvé milosrdenství a tvou lásku.
O to prosíme tebe,
Otce našeho Pána Ježíše Krista,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a život působí.
Amen

Jeremjáš 31, 31-34: Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu. Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta – tuto mou smlouvu totiž porušili, ačkoli jsem byl jejich manželem, praví Hospodin.

33 Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. 34 Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Poznejte Hospodina!‘ Všichni mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“

Jan 8, 31-36: Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ 33 „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. 35 A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. 36 Když vás Syn osvobodí, budete opravdu svobodní.

 

Přátelé,

„Svoboda je otroctví“ tak zní jedno ze třech hlavních hesel, kterými se řídí společnost, kterou ve svém románu 1984 vyfabuloval George Orwell. Je to, samozřejmě věta z románu, která má čtenáře vyprovokovat k tomu, aby přemýšleli nad tím, jakou hodnotu má svoboda v jejich vlastním životě, jaké jsou její základy a k čemu vlastně směřuje.

Podobně pravděpodobně vnímali Ježíšovu řeč, kterou jsme zaslechli z Janova evangelia i její doboví posluchači. Nakonec, autor Janova evangelia jasně vymezuje, komu ji Ježíš adresuje, adresuje ji „židům, kteří mu uvěřili“.

Proč je důležité to říct? Snad proto, že židé, pravověrní židé svou svobodu před Bohem odvozovali od svého původu – od toho, že jsou potomci Abrahama, ale také od toho že jim Bůh dal Tóru, zákon a od toho, že právě oni jsou vyvolení dědicové zaslíbené země. Ano, mohli bychom namítat a říct, že historicky přece Izraelité otročili v Egyptě, v Babylonii, otročili Asyřanům a v Ježíšových časech byli zotročeni, okupováni Římskou říší.

Ale Ježíšovi posluchači to zřejmě se svobodou myslí jinak. Ano politicky byli nesvobodni mnoho krát, jejich svobodu před Bohem jim ale nemohl a nemůže nikdo vzít, protože oni přece znají ty směrovky k vnitřní svobodě, které jim Bůh dal v slovech zákona.

Pokud jim tedy Ježíš říká „budete svobodní“ je to záměrná provokace. Co tím myslíš, že „budeme svobodní“, vždyť my jsme potomci Abrahama, nikdy jsme nikomu vnitřně neotročili, tak jakýpak „budete“, my jsme svobodní!

A zde, myslím je i styčný bod pro nás. Jak my vlastně chápeme svou svobodu? Jsme svobodní, nebo nejsme? A co způsobuje naši vnitřní svobodu / nesvobodu? Pokud jde o nesvobodu, tak tu si uznáváme s velkou dávkou nelibosti. Ne nadarmo se říká, že prvním krokem k vyléčení ze závislosti je přiznat si ji.  S trochou reflexe bychom mohli říct, že o svobodu nás mnohdy obírají naše vnitřní touhy, když často toužíme po věcech, které možná jsou i dobré, ale akutně je nepotřebujeme a užíráme se tím, že jsou pro nás nedosažitelné a pro někoho jiného jsou třeba dosažitelné snadno. Anebo nás o svobodu můžou obírat naše (zlo)zvyky. Anebo také snaha o dosažení úspěchu. A ano, v neposlední řadě i závislosti, menší, nebo větší, závislosti na věcech, nebo na lidech. Každý z nás možná souhlasně kývá hlavou u některé jiné z těchto věcí.

Ale může nás o svobodu nějak obrat víra? Víra samotná snad ani ne, ale způsob, jakým se k ní stavíme, ten celkem snadno. Třeba, když se zafixujeme na Boží slovo, na jeho zákon a pořád dokola zkoumáme, jestli jej dodržujeme dostatečně, jestli jsme Boha v něčem opět nezklamali, abychom se v Jeho přítomnosti nemuseli cítit jako lůza. Když ve víře vnímáme Boha jako přísného otrokáře, Pána který zadává úkoly a běda nám, jestliže je do puntíku nesplníme. A takto ho pak také představujeme svým bližním. V tom se možná všichni nenajdeme, ale možná jsme takové období v životě zažili, nebo zažijeme a není tak úplně na škodu si říct, že takovéto otrocké pojetí víry má k tomu, co Ježíš zvěstoval a zvěstuje poměrně daleko. Hlavně proto, že také vede k vnitřní nesvobodě.

Oproti Tomu Ježíš nabízí posluchačům, učedníkům, tedy i nám jinou možnost jak žít svobodně. Říká: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“. Dá se namítat, že poznat pravdu není (dnes) zas tak snadný úkol. Pravda v židovském myšlení ale není nějaký filosofický koncept. V židovském, a i v tom Ježíšově pojímání je pravda dynamická, pravda se musí žít, konat, ne dosahovat. Nejlepším vysvětlením toho, jak to Ježíš s pravdou myslí je, když si připomeneme, že Ježíš sám v tom odseku říká: „Já jsem cesta, pravda i život.“ 

Tedy Ježíš nenabízí nějakou objektivní skutečnost, poznání nějakého jinak mysticky skrytého tajemství, které tě zázračně a jednou provždy osvobodí. Naopak nabízí možnost pravdivého zacílení svého života, pravdu jako životní cestu. Jak poznat která cesta je pravdivá, jaké je pravdivé zacílení lidského života, které přináší skutečnou svobodu?

Když Ježíš říká „JÁ jsem ta cesta, pravda i život“ není za tím namyšlenost. Chápu to především jako nabídku. Máme možnost sledovat Jeho příklad. V Janově evangeliu je to právě Ježíš, kdo zjevuje lidem, jaký je skutečný, pravdivý záměr Boha s člověkem, s jakým záměrem Bůh doopravdy člověka stvořil. Ten příklad vidíme nejen v tom o čem a jak Ježíš mluvil, ale ze svědectví evangelií také v tom, jak žil, reagoval, komu věnoval svůj čas a svou pozornost.

Jestliže nahlédneme na to, jaký byl Ježíšův život, můžeme se vyhnout mnoha slepým uličkám, ať už to jsou slepé uličky nenaplněné lidské touhy, nebo slepé uličky rigidních lidských dogmat a katechismů, které se snaží o naplnění Božího zákona v lidském životě.

Ježíšova životní cesta není cesta otrocké víry, je to cesta Božího syna. A k tomuto vztahu zve také nás, mě a tebe. I my můžeme být Božím synem / boží dcerou, nebo lépe řečeno, i my Máme Boha chápat především jako svého Otce, který to se svými dětmi myslí dobře, nelpí urputně jen na nějakém dodržování pravidel. Jistě jako dobrý Otec dává svým dětem rady, někdy i důrazným způsobem. Ale k dobrému Otci se lze vždy vrátit, i kdybychom se dopustili těch nejhorších chyb, jaké si umíme představit. To je také osvobozující poznání.

Není to ale tak, že by toto osvobození, které Ježíš nabízí bylo jakousi zázračnou neopakovatelnou jednorázovou událostí. Život s pravdivým zacílením, život ve svobodě Božího dítěte se obnovuje mnoho krát, nesmíme zapomínat, že následování Ježíše spočívá i v nesení kříže v občasném bloudění. Toto osvobození nám ale šanci pracovat na sobě s vnitřní svobodou a osobní odpovědností, s možností začít vždy znovu, možnost žít před Bohem, před bližními i sami před sebou pravdivě, autenticky. Proto nám všem přeji, abychom v následování Ježíše našli možnost žít autenticky, odpovědné a svobodně.

 

Přímluvy:

Pane, ty nás zveš k životu v pravdě a ve svobodě. Děkujeme Ti za tuto možnost, děkujeme za to, že k takovému životu můžeme zvát i své bližní. Nemůžeme a ani nechceme zůstat slepí vůči nepravdám a nesvobodě které vidíme ve světě kolem nás a proto Tě společně prosíme:

  • o řešení nebezpečného vývoje pandemie nemoci Covid-19.
  • o zastavení rostoucího napětí v oblasti Náhorního Karabachu či kolem Kypru a Řecka.
  • o objevení účinných forem ochrany informací před zamlčováním a zkreslováním.
  • o nalezení účinné pomoci pro lidi žijící pod hranicí chudoby a chudé děti umírající na běžné nemoci.
  • za všechny nemocné a slabé z našich rodin a blízkých.
  • za všechny bratry a sestry z našeho společenství a z naší farnosti, chraň je a provázej.

A vyslechni nás i když k Tobě společně voláme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.

 

Římanům 3, 19-22: Víme, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby tak byla zacpána každá ústa a aby byl celý svět vystaven Božímu soudu. Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu.

Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují –Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu

 

Požehnání:

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

 

Jakub Pavlús, farář sboru

 

Zvukový záznam: https://soundcloud.com/user-890503246/bohosluzby-25102020