Být v něčí moci:

2 Korintským 5, 14-16: Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všechny, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek.

Milí přátelé.

Být v něčí moci, to dozajista pro většinu lidí nezní nijak lákavě. Nechceme být v něčí moci, chceme žít svobodně, chceme být samostatní, soběstační, odpovědní sami za sebe, za svůj život, dokud to jen trochu jde, dokud nám na to stačí síly. Těžko se smiřujeme s tím, že nám síly dojdou. Poslouchám to často, když navštěvuji bratry a sestry v naší partnerské diakonii v Sobotíně.  Mluví o tom, jak by zas rádi žili ve vlastním, jak by si přáli, aby se mohli postarat sami o sebe. Chápu je, je to opravdu těžké zvykat si na to, že už nejsou ve své vlastní moci, že už to není v jejich silách.

Jenomže jsou věci, na které člověk sám opravdu nestačí, ani když opravdu chce. V některých ohledech se musíme spolehnout na pomoc někoho jiného, oddat se do něčí moci a nemusí to být jenom proto, že už nám došly naše fyzické síly.

Stává se to zejména tehdy, když potřebujeme zachránit, ať už jsme se do těžkostí dostali vlastní vinou či nikoli. Když potřebujeme záchranu, tak jsme v plné moci těch, kdo nás zachraňují, spoléháme na to, že vědí, co dělají. Že dělají to nejlepší, co můžou.

A tak dnes také čteme v Listu Korintským, že jsme v moci Kristovy lásky. My všichni bez rozdílu jsme závislí na této moci. Není to však moc, která by nás chtěla zničit, obrat nás o všechny zbývající síly. Moc Kristovy lásky je zachraňující moc, která nás vede a provází skrze nebezpečí, skrze všechny potíže našeho života, ale i skrze všechny jeho radostné chvíle, a pomáhá nám, abychom už tu na zemi mohli být součástí Jeho království. I v současnosti se najde hodně lidí, kteří by nás chtěli mít ve své moci, snaží se nás přesvědčit, že to s námi myslí dobře, že když je budeme následovat a bude nás dost, tak všechno zvládneme sami. Dějinná zkušenost je však odlišná. Jako křesťané bychom neměli zapomenout, že jsme především v moci Kristovy lásky.

Velikonoční drama nám připomíná, že je to zachraňující moc lásky, ve které Kristus nese trest za všechny naše provinění. Je to moc lásky, která nás může i inspirovat. Jsme-li v moci lásky Krista, nemusíme nikoho posuzovat podle lidských měřítek, ani bychom neměli. Můžeme se i na ostatní dívat jako na ty, kteří, ať už jsou si toho vědomi nebo ne, jsou na tuto moc stejně odkázaní, protože stejně jako my sami, potřebují záchranu.

V moci této lásky už nežijeme sami pro sebe, ve svůj prospěch, ale žijeme pro Krista. Jeho láska se nás zmocňuje, aby se i skrze nás stala zjevnou celému světu.

 

Hospodaření:

Potřebuje církev peníze?

Aby církev mohla konat svou službu, potřebuje především víru a aktivní zapojení svých členů a členek. Nemohou jí však chybět ani opravené a funkční budovy, základní materiální prostředky pro duchovní a dobrovolníky, zdroje pro pomoc druhým. Mnohé z toho se nedá pořídit nijak jinak, než za peníze. Tento rok uběhne přesně 5 let od doby, kdy se všechny církve –  i náš sbor –  začaly naplno řešit problém samostatného financování. Je tomu tak proto, že 1. 1. 2013 skončila platnost zákona 218/1949 Sb., který platil přes 60 let.

Tento zákon zajišťoval, že faráři a kazatelé byli placeni státem jakožto jeho zaměstnanci. Tento způsob financování končí. Církev bude finančně odloučena od státu, bude finančně na státu nezávislá. Na odluku církve od státu se naše církev připravuje od 90. let minulého století, a tak do budoucnosti vyhlížíme s nadějí, že toto osamostatnění zvládneme.

Proto byl zřízen i tzv. Personální fond, do kterého každoročně přispívá každý sbor v naší církvi, který má vlastního faráře. Částka, kterou do tohoto fondu přispěje náš sbor v roce 2018 činí 108 300 Kč, v roce 2019 bychom měli přispět částkou 117 100 Kč a v roce 2020 částkou 126 700Kč. Takto se částka odvodu do personálního fondu bude postupně zvyšovat až do roku 2030, kdy dojde k definitivnímu ukončení vyplácení státního příspěvku na mzdy pro faráře a farářky, a pokud bude sbor chtít mít vlastního faráře, bude muset poskytnout přibližně 90% prostředku na jeho mzdu.

Kde církev vezme zbytek peněz na mzdy?

Českobratrská církev evangelická z každoročně vyplacených restitucí spoří pro budoucnost a tyto prostředky zhodnocuje (asi 82%). Vkládá je do investičních fondů a nemovitostí. Tyto finance vytvoří „polštář“ pro pozdější období úplného osamostatňování.

 Zvládnou to všechny sbory?

S novým způsobem samofinancování řada současných sborů zanikne. Ne každý sbor bude mít dost prostředků k zaplacení vlastního faráře a běžného chodu sboru. Některé sbory se budou slučovat se sbory okolními a budou mít jednoho faráře společně. Šumperský sbor by chtěl i do budoucna mít svého vlastního faráře na plný úvazek. I když to bude velice náročné, je naším velkým přáním faráře mít. Stojí nám to za to.

Jak je na tom finančně sbor v Šumperku?

Celkové příjmy našeho sboru za rok 2017 činily 513 318 Kč, z toho 52 000 Kč tvoří grant, který jsme úspěšně získali díky snaze několika sester ze sboru. Celkové výdaje činily 449 100 Kč.

Hospodářský výsledek našeho sboru za rok 2017 je tedy kladný. Jak jsme už ale naznačili, v následujících letech se výdaje budou zvyšovat i proto, že bude stoupat výše příspěvku do personálního fondu, čeká nás také výměna krytiny na střeše fary a výměna zbývajících oken. Věříme, že financování faráře i správu sboru s pomocí Boží zvládneme. Neobejde se to však bez zvýšené finanční obětavosti každého z nás.

Detaily financování našeho sboru nejsou žádným tajemstvím, ale v tomto sborovém dopisu není dost prostoru pro to, abychom popsali každou položku. Každý rok na výročním sborovém shromáždění schvalujeme rozpočet, mluvíme otevřeně o tom, jak se s financemi nakládalo v loňském roku.

Jak mohu přispět?

Nechceme mezi sebou soutěžit, nebo se porovnávat kdo přispěje na chod církve víc. Každý se může těšit z toho, že třeba i malým obnosem podílí na společné věci. Uvědomujeme si, že to, co je pro někoho zanedbatelná částka, může být pro druhého opravdu hodně. Jsme opravdu vděčni za každý Váš příspěvek.

Chtěli bychom vás povzbudit k tomu, abyste své příspěvky darovali raději pravidelně v menších částkách, než jednorázově na začátku nebo na konci roku. Podobně přece platíme i telefon, energie, či nájem. Jsme přesvědčeni o tom, že přispívat pravidelně v malých částkách je pro Váš rozpočet méně bolestivé, než poskytnout větší částku jednorázově.

Proč bych měl přispět?

Sbor je naším společným projektem, není zde jenom proto, aby farář měl práci, je zde proto, aby byl naším společným duchovním domovem. Snažíme se, aby v něm mohl najít své místo a porozumění opravdu každý člověk, vytváříme aktivity pro všechny věkové kategorie a jsme otevřeni každému novému nápadu. Tyto aktivity lze vytvářet a udržet jenom za předpokladu, že budeme mít finance pro udržení základního chodu sboru, ke kterému farář, kostelník ale zcela nepochybně i funkční kostel a farní úřad patří.

 

Rozpis Velikonočních bohoslužeb:

Čtvrtek 29. 3. 2018:     

Šumperk 17:30 v sále fary

 

Pátek 30. 3. 2018:        

Rýmařov 15:00 v diakonii
Šumperk 17:00 v sále fary

 

Neděle 1. 4. 2018:        

Šumperk 09:00 v kostele

Hanušovice 14:00 ve škole

Staré Město 15:30 v kulturním domě

 

Farní sbor ČCE v Šumperku

Revoluční 1174/8, 878 01, Šumperk

Tel: 731 694 113,  e-mail: sumperk@evangnet.cz

Bankovní spojení: 190 034 8349 / 0800