Mt 24, 36-44: Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec. 37Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. 38Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, 39a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.
40Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. 41Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána. 42Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. 43Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. 44Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.

 

„Kdy se vrátíš?“ Není to snad jedna ze základních otázek, kterou pokládáme těm, s kterými se loučíme? Je to celkem přirozené. Dokonce, jsou-li od nás vzdáleni delší dobu, neváháme ani ptát se na čas jejich návratu znovu. Většinou je to, samozřejmě v dobrém. Je přirozené, že toužíme po tom, vědět, kdy se znovu shledáme.

Čas příchodu ale nelze vždy určit přesně, a tak se často stává, že místo konkrétního času odpovídáme jenom: „Nevím, záleží, jak to vyjde.“. Ovšem, kdybychom svou odpověď někdy chtěli zdramatizovat, pak nám Ježíš dává dnes v evangeliu celkem dobrý typ jak na to. „Vrátím se nečekaně, jako zloděj v noci“. Taková odpověď by naše blízké zajisté potěšila, viďte.

Nebo také možná ne. Ale to nevadí. Ježíš to také neříká, aby své učedníky uklidnil. Právě naopak. Cílem je motivovat nás, abychom zůstali ve střehu, bdělí. Buďte připravení, říká, neboť syn člověka přijde v nečekanou chvíli, vkrade se vám do života a nic už nebude tak, jako předtím.

Je to poměrně náročný úkol pro každého, kdo se vydá na cestu následování Ježíše, zůstat připraven na jeho nečekaný příchod. Čím delší je čekání, tím snáz se ztrácí pozornost. A jako křesťané už na druhý Kristův příchod čekáme dvě tisíciletí.

Není divu, nový příchod Ježíše se nám spojuje s nastolením Boží vlády v našem světě. Ne hloupé a zaslepené theokracie, jakou jsme již tolikrát v historii viděli, ale opravdu Boží vlády. Je proto zvláštní, že Ježíš pro svůj návrat používá spíše obrazy, které jsou na první dojem negativní – obraz náhlé potopy za dnů Noeho a obraz zloděje, kterého příchod nelze odhadnout.

Opis proroka Izajáše jako by byl s nimi v rozporu. U Izajáše celé zástupy proudí k Bohu, aby se od něj dali poučit, aby je napravil, aby překuli své meče na radlice a víc už proti sobě nebojovali. Kdybych si měl vybrat, které proroctví se mi líbí víc, vybral bych si Izajáše.

Jenomže on v tom zas tak velký rozpor být nemusí. Když Ježíš říká, že jeho nový příchod bude nečekaný jako příchod potopy za Noeho dnů, zdůrazňuje hlavně nečekanost této skutečnosti, ne její katastrofické důsledky (pro většinu lidství). To, co pak plyne z Ježíšovy řeči pro nás, všechny je hlavně: „Buďte připraveni!“. Přesný datum potopy totiž neznal ani Noe a jeho rodina. Nebyli to jenom lidé v jeho okolí, kdo se ženil, vdával, jedl a pil. To samé přeci dělali i Noeho blízcí. A nakonec snad můžeme říct, že potopou, nebo jejím datumem snad zůstal stejně překvapen i Noe se svou rodinou.

To, co je odlišovalo od zbytku světa, byla jen skutečnost, že byli připraveni, stačilo „jen“ naskočit do Archy.

Tedy, nemusíme hned vidět rozpor v apokalyptické vizi, kterou líčí Ježíš a v té, kterou nabízí Izajáš. Spíš bych řekl, že v obou můžeme povzbuzení a inspiraci.

Kdo je připraven, ten si může chodit do Boží blízkosti pro poučení už teď a nemusí čekat, až svět, nebo Jeho život skončí. Můžeme chodit do Boží blízkosti pro poučení, pro nápravu, pro záchranu a dokonce to máme dělat. Zůstaňte připraveni, říká Ježíš. Je to výzva k aktivitě. Stejně tak nás k aktivitě vyzývá i Izajáš, který nakonec dodá: „Nuže, choďme ve světle Hospodinově!“.

Jak ale zůstat připraven a chodit ve světle Hospodinově? V prvním listu Tesalonickým v páté kapitole dává apoštol Pavel dobrý typ jak na to, když říká, „buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení.“

Zůstat připraven tedy kromě jiného znamená také odolávat strachu, beznaději a rezignaci na svět. Zůstat připraven neznamená utéct ze světa, znamená to chodit světem jako ten, kterému nikdo nemůže vzít jeho naději, víru a lásku, ať se děje co se děje.

Posilu k tomu nám Bůh dává nejen ve svém slově, ale také v darech Večeře páně. Nechejme se tedy posílit vším dobrým, co nám Bůh nabízí, abychom mohli chodit v Jeho světle.

 

Jakub Pavlús, farář sboru