Jan 2, 1-11: Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ 4Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ 5Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ 6Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. 8Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. 9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha 10a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ 11Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

 

Kdybyste měli napsat třeba někam do knihy, do novin, nebo třeba jen v dopise svému příteli něco o Ježíši, nebo kdyby Vás někdo jen tak na ulici požádal, abyste mu řekli něco z Ježíšova života, čím byste začali, kterým úsekem jeho příběhu?

Mě se hodně líbí, jak začíná Jan. Po hodně filozofickém prologu a krátké epizodě u Jordánu, kde je Ježíš spíš pasivní začíná Jan prvním znamením, které Ježíš vykonal – svatbou v Káně. Ani bych to snad – vzhledem k tomu, že Janovo evangelium je nejmladší nevnímal jako pokus o chronologické seřazení životopisu, spíš myslím, že pro Jana je toto znamení hodně důležité a navíc posluchače má čím zaujmout.

Jan nám nabízí radostný začátek. Ježíš na svatbě slaví s učedníky a mnoha jinými lidmi. Je zde představen jako ten, který je lidem na blízku také v jejich radosti, který se chce s lidmi radovat a slavit. Oproti jiným evangeliím, kde Ježíš udivuje učitele v chrámu jako dvanáctiletý, nebo hned po křtu a povolání učedníků vyhání démony a uzdravuje je tento začátek až neuvěřitelně lidský. Tedy, snad do momentu, kdy dojde víno, od něj je to už příběh velikého, byť nezvyklého znamení – prvního, o kterém u Jana čteme.

V příběhu je ale někdo, kdo je pro to znamení hodně důležitý a kdo snad kromě Ježíše jako jediný to znamení vůbec nepotřebuje. Tedy, ne jediný, ale jediná. Je to právě Marie, kdo přeci přichází k Ježíši a řekne tu krátkou větu: „Už nemají víno“. Řeknete si: „No dobře, tak mu to oznámila a co má být?“ Já v tom ale vidím až nezvykle skromnou a přece účinnou přímluvu za svatebčany.

Marie je pro nás v Káně důležitým příkladem důvěry, protože i přes Ježíšovu vyhýbavou odpověď nepřestává důvěřovat a neztrácí naději, že Ježíšovi nejsou svatebčani lhostejní. Ježíš ji sice odpovídá „Nepřišla má hodina“, ona přesto přikazuje služebníkům v zázemí svatby, aby udělali cokoli, co jim přikáže. Ježíš sám je pro ní znamením Boží přítomnosti, ne jeho skutky.

Přeji si, abychom i my všichni měli takovou víru a takovou důvěru jakou prokazuje Marie. Stejně tak si přeji, abychom se dovedli na Ježíše a jeho vztah k lidem dívat jejíma očima. Svatebčanům přeci dochází víno a když dojde, budou muset akorát unést trapas, nejde přeci o život. Kdybychom byli puritáni mohli bychom si říct: Dobře i tak, alespoň nebudou dělat nějaké nepřístojnosti. No schválně, kdo z vás by se modlil, když by na oslavě zrovna docházelo víno?

Ježíš ale dokazuje, že není puritánem a nechává nabrat vodu a mění ji na víno. Zachraňuje tak svatebčany nejenom od nudy, ale snad i od doživotní ostudy. V menším městečku by se na svatbu, na které došlo víno, asi nikdy nezapomnělo – a to ani dnes.

Ano, později u Jana se Ježíš také zlobí na prodavače v chrámu, a také prožívá smutek a únavu. Dnes ale čteme, že se umí radovat s radujícími a tedy i my jako církev, ale také jako jednotlivci máme bez rozpaků a výčitek svědomí následovat jeho příklad.

Můžeme v tom vidět ale ještě jednu dobrou zprávu. Správce je překvapen kvalitou vína, vždyť přeci když už jsou lidé ve švungu nalívá se spíš horší, stejně to nikdo nepozná.

Jakoby se skepticismus k budoucnosti se svatbami trochu pojil. Na svatbách to slyším často – oni Ti mladí stejně nevědí, do čeho jdou a až to poznají, bude už pozdě. Nebo případně – proč se brát, abychom se rozváděli? Záleží, se kterou generací svatebčanů se bavíte.

Zkrátka a dobře, zdá se, že člověk si ten život musí užít za mlada. Nemám nic proti tomu, abychom přežívali přítomné chvíle naplno a vždy se těšili byť i z maličkostí a myslím, že proti tomu nemá nic ani Bůh a Ježíš.

Jenomže tam, kde už mnozí proto, že uplynul nějaký čas, očekávají spíš horší a tak i do budoucnosti hledí skepticky Ježíš připomíná, že i později i když už to třeba nikdo nečeká, můžeme v životě prožívat dobré věci. Ježíš nesdílí ten cynický pohled, který už z principu očekává, že všechno bude už jen horší. Že když se dostatečně opijeme dobrými věcmi a dobrými zážitky, zákonitě musejí přijít ty horší.

Jako věřící nemusíme žít neustále pronásledováni stíny nejisté budoucnosti. Můžeme mnohem radši žít ve světle naděje a očekávání dobrého i po mnoha letech manželství, i po mnoha letech života. Nakonec, tak to zpívá i Sváťa karásek: „V žití tvém přibývá dalších let, nečekej nejhorší naposled“.

I na sklonku našich sil a naší naděje můžeme stále očekávat od Boha to nejlepší. Někteří z nás možná mají víru pevnou jako Marie, někteří z nás jsou vždycky znovu překvapeni tak, jako byli tenkrát překvapeni svatebčané a Ježíšovi učedníci. Někteří snad ve společenství zažívají znamení, které  v nich tvoří zárodek víry. Věřím, že ať už je to s námi tak, nebo tak, jsme všichni v Boží laskavé péči, že nám všem je Bůh stejně nablízku, jako byl i svatebčanům v Káně a to bez ohledu na to, zda se radujeme, nebo spíš pro něco trápíme.

I pro to si myslím, že Jan nabízí dobrý začátek svého evangelia. Evangelium je přeci radostná, dobrá zpráva i dnes, i pro dnešní lidi, kteří možná tam venku slaví, prožívají třeba i dobré věci a mnohdy ani nevědí, od koho to všechno dobré dostávají. Třeba ale, když budeme žít nablízku i lidem mimo církev, tak bude moct i náš život být znamením Boží slávy.

 

Jakub Pavlús, farář sboru