Víte, co je to KáPéZetka? Máme tady nějaké skauty nebo táborníky, kteří by to věděli? KáPéZetka je Krabička poslední záchrany. Víte, co v ní musí být? Má ji dokonce někdo s sebou? Krabička poslední záchrany bývá malá krabička, ve které jsou třeba sirky, svíčka, knoflík, jehla a niť, náplast, provázek, tužka, trochu peněz…

Taková krabička se normálně válí v batohu, možná si říkáte, proč ji s sebou máte. Ale jak se hodí, když se dostanete do nějaké zapeklité situace, něco se pokazí, ztratíte se, zmoknete, zraníte se… Už už byste třeba začali propadat strachu a beznaději, že to nemůžete zvládnout, ale pak si vzpomenete, že v batohu máte malou krabičku, která by vám mohla pomoci.

Najednou všechno vidíte jinak — i když jste třeba stejně zmoklí a mokří, už víte, že si budete moc rozdělat oheň. Nebo si ve tmě rozsvítíte svíčku. Nebo zalepíte rozbité koleno. Najednou to všechno vypadá daleko nadějněji. Že se nakonec najdete, dojdete domů, usušíte nebo potkáte někoho, kdo vám pomůže. Že to prostě všechno dobře dopadne.

A víte, že v Bibli máme taky takovou kápézetku? Je to jedna kniha, kterou v té Bibli nosíme, moc často ji možná ani nečteme, ale ona tam čeká, aby nám dodala naději ve chvíli, kdy to kolem nás nebo s námi bude vypadat opravdu špatně. Ta kniha se jmenuje Zjevení Janovo a je úplně na konci Bible. My si o ní něco povíme, trochu si z ní přečteme. A vy si zapamatujete, že v té Bibli je, a kdyby vám bylo špatně, můžete si ji otevřít a najít v ní naději.

Zjevení 21, 3-6: Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. 4On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“
5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ 6Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života.

Ten, kdo tu knihu napsal, se jmenoval Jan. A byl opravdu ve svízelné situaci. Byl pro svou víru pronásledován. Dostal se až na ostrov Patmos. Je dost možné, že tam byl jako vyhnanec, že to bylo takové vězení na ostrově. Ale i když to bylo vězení, tak na ten ostrov chodila pošta a dostávaly se tam zprávy o ostatních křesťanech.

Jenže to byly zprávy dost smutné — jak je pronásledování krutější a krutější, křesťany hází jako potravu lvům a zabíjejí je i jinými způsoby. Také že jsou lidé různě šikanováni a vyháněni z domova, když se zjistí, že jsou křesťané. A někteří křesťané už v tom pronásledování selhali — báli se totiž tak, že radši řekli, že v Ježíše nikdy nevěřili. A samozřejmě k Janovi dolehly i zprávy o válkách, ve kterých umírají lidé, i ti úplně nevinní, protože vždycky jsou někde nějaké války a neštěstí.

A Jan neuměl svým bratrům a sestrám pomoci, protože sám byl také pronásledovaný. Možná se každý den modlil za ostatní křesťany, ale žádnou změnu neviděl. A možná byl i na Boha naštvaný: Jak to, že se to děje? Pane Bože, proč pronásledují ty, kdo tě mají rádi? Proč to dopustíš, takové zlo?! A Bůh mu odpověděl.

Jednou večer, když šel spát (nebo to bylo v poledne?), se to stalo. Bylo to jako sen, ale nebyl to sen. Bylo to skutečné a zároveň to bylo něco úplně jiného než to, co zažíval každý den. K Janovi přišel anděl a řekl mu: Pojď se mnou, Bůh ti chce ukázat svět, jak ho vidí on. A ty o tom pak napíšeš i ostatním křesťanům.

Bylo to, jako by se vznesl nad ten ostrůvek a viděl celý svět. A jako kdyby viděl nejenom dnešek, ale také včerejšek a předvčerejšek, a taky zítřek a všechny dny, které teprve nastanou. A to všechno najednou. Viděl  zlé vládce, kteří pronásledují křesťany, a že když jeden odejde nebo je svržen, hned se objeví další krutovládci.

Viděl slzy a utrpení jednotlivých lidí, a bylo to moc slz a moc bolesti. Jenže pak celý ten svět uviděl i Božíma očima.

Viděl, že Bůh byl dřív, než vznikl svět, že Bůh byl na začátku. Že Bůh byl začátek. A že svůj svět nikdy neopustil. Viděl, jak Bůh bojuje každý den proti zlu a poráží všechny ty kruťáky, a dělá to stále a znovu, a nakonec pak přivazuje ďábla jako psa k boudě, aby už nemohl rozpoutávat další zlo.

Viděl Ježíše, jak s velkým klíčem odemyká vězení, které si zřídila smrt, a všechny vede k Bohu, do života. A Jan viděl, jak sám Bůh každému osušil slzy. A ještě mnoho dalšího viděl Jan a všechno to zapsal. A viděl a slyšel taky, že Bůh je nejen začátek, ale také konec. Že je to on, s kým se na konci setkáme a kdo je stále s námi.

Když pak všechny obrazy pomalu pohasínaly, ptal se Jan nevěřícně: Je tohle všechno pravda? Kdy se to stane? A dostal na to odpověď od Ježíše: Věř mi, to, co jsi viděl, to je hotová věc. Bůh zvítězil nad zlem i nad smrtí.

A tak Jan sednul ke stolu a psal všechno, co viděl a slyšel, a pak to opsal na další papír a ještě jednou a ještě a ještě. A druhý den poslal do všech sborů, které znal, tuhle zprávu: Bůh je počátek i konec. I když to teď ještě nevypadá, zvítězil nad zlem. Život porazil smrt. Světlo je silnější než tma. Držte se této naděje. Bůh je s námi.

A ve sborech si to četli, když jim bylo dobře a radovali se z té zprávy. A četli ji, i když jim bylo tak zle, že už si mysleli, že to nevydrží. A ta slova byla jako taková krabička poslední záchrany: Bůh zvítězil. Je to hotová věc.

 

Jakub Pavlús, farář sboru