Bohoslužby 1. 11. 2020

Nebuď takový farizej! Taková klasická křesťanská… no, téměř až nadávka. Viďte. A dnes zrovna o farizejích bude řeč. Teda, hlavně snad o tom, jak se nestát křesťanským farizejem, no, nebo, formulujme to spíš pozitivně, teda, dnes si popovídáme o tom, jak ve víře brát sám sebe s rezervou.

Žalm 70: Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“
Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají;
ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu.

Kolekta:
Bože, pastýři svého lidu, je to tvůj dar a tvé dílo, když ti lidé upřímně slouží. Zbav nás všeho, co nám brání odvaze víry se vydávat na cestu vstříc radosti, kterou jsi nám otevřel skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho bratra, který s tebou a s Duchem svatým žije v našem středu nyní a na věky.

Jozue 24, 1-3; 14-25: Proto tedy ctěte Hospodina a služte mu oddaně a věrně. Odvrhněte bohy, kterým sloužili vaši otcové za řekou Eufrat a v Egyptě, a služte Hospodinu. 15 Pokud se vám ale nelíbí sloužit Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit – ať už bohům, kterým sloužili vaši otcové za řekou, anebo bohům Emorejců, v jejichž zemi bydlíte. Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu.“ 16 Lid mu odpověděl: „Opustit Hospodina a sloužit cizím bohům? Nikdy! 17 Hospodin je náš Bůh! To on nás a naše otce vyvedl z Egypta, z domu otroctví. On před našima očima konal ta veliká znamení a zachovával nás po celou cestu, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, mezi nimiž jsme procházeli. 18 Hospodin před námi vyhnal Emorejce a všechny ty národy, které bydlely v zemi. I my tedy budeme sloužit Hospodinu – vždyť on je náš Bůh!“ 19 Ale Jozue lidu řekl: „Nebudete moci sloužit Hospodinu; vždyť je to svatý Bůh. Je to žárlivý Bůh; nesnese vaše provinění a hříchy. 20 Jestliže Hospodina opustíte a budete sloužit cizím bohům, obrátí se a naloží s vámi zle. Skoncuje s vámi tak, jako vám předtím prokazoval dobro.“ 21 „Nikoli. Budeme sloužit Hospodinu!“ odpověděl lid Jozuovi. 22 „Sami před sebou jste svědkové,“ řekl na to Jozue lidu, „že jste si zvolili Hospodina, abyste sloužili jemu.“ „Ano, jsme svědkové,“ odpověděli. 23 „Tak tedy odvrhněte cizí bohy, které máte mezi sebou,“ pokračoval Jozue, „a nakloňte svá srdce k Hospodinu, Bohu Izraele!“ 24 „Budeme sloužit Hospodinu, našemu Bohu, a budeme ho poslouchat,“ odpověděl na to lid Jozuovi. 25 Jozue toho dne v Šechemu uzavřel s lidem smlouvu a vydal jim ustanovení a řády.

Matouš 23, 1-12: Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům: 2 „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. 3 Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. 4 Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. 5 Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. 6 Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, 7 zdravení na náměstích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘[1] 8 Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. 9 A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. 10 Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. 11 Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

Ale jim Ježíš zas dal, farizeům, viďte! No bodejť, Ti jsou vůbec nejhorší! Ještě štěstí, že my nejsme žádní farizeové, to by nám tak chybělo! My stojíme po Ježíšově boku, my se můžeme dívat, jak jim to jejich pokrytectví dá Ježíš sežrat!

A to jsme slyšeli jenom začátek, kdybychom tam s Matoušem chvíli zůstali, zaslechli bychom ještě, jak jim Ježíš říká: „Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami“

Ach, díky Bohu, že ta jeho slova se nás nijak netýkají, díky Bohu že nejsme jako ti… no jako Ti druzí… (ehm) … No jo, stavím se, že kdyby to nebyl podcast už bych viděl, jak se na mě škaredě díváte kostelních lavic, co to blábolím… Jakýpak Díky Bohu, že nejsme jako ti druzí, copak si nevzpomínáš na podobenství o tom, jak se modlil farizeus a celník v chrámu… A máte pravdu.

Asi bych vám radši měl říct jak a proč se nás tato Ježíšova slova týkají. Jenomže, ono je to složitější než se tvářit, že nás se to netýká. Ono, ten Ježíšův vztah k farizeům je o něco komplikovanější, není tak černobílý, jak se často prezentuje.

Ježíš je sice v tom dnešním odseku na farizeje tvrdý, ale přesto: Svým způsobem musíme říct, že Ježíš farizeje respektuje, respektuje jejich znalosti zákona, proroků a žalmů. Ježíš nezpochybňuje, ani v náznaku to, že to s hledáním Boží vůle myslí farizeové vážně. To je zřejmě dobré si uvědomit.

Farizeové byly zbožní, snažili se, opravdu ze všech sil naplnit zákon, který Bůh skrze Mojžíše dal lidem. I proto Ježíš může doporučit to, aby se lidé drželi slov, které od farizeů slyší. Ano, od těch fariezeů, kterým Ježíš později řekne, že ze svých následovníků vychovávají akorát tak zatracence dva krát horší, než jsou oni sami.

Teologie, teoretické základy a učení, kterých se drží farizeové totiž nejsou tím problémem, na který naráží jejich vztah s Ježíšem. A stejně slyšíme od Ježíše i toto: „ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají“. A teď důležité upozornění: To není tak, že by zde Ježíš vyčítal farizeům, že se sami nedrží svých pravidel, že by druhým přikazovali něco, na co se pak sami leda tak zvysoka… no vždyť víte co.

To není, jako když ministr, který je nepochybně odborníkem ve svém oboru zavře restaurace a pak v noci sám v jedné sedí. Farizeům lze vytýkat leccos, ale určitě ne to, že by se nedrželi předpisů o dodržování zákona, které sami vyhlašují. Problémem je to, co dělají, ne to, co nedělají. To, že i z dobrého učení jsou schopni vyvodit ty nejhorší důsledky.

Tedy, že se jaksi nestrefují do toho, kam zákon, i to jejich učení o zákoně míří. A víte, že netrefit se do Bohem stanoveného cíle, to je jedna z definicí hříchu… Proč se tedy farizeové nestrefují do toho, co si zákon klade za cíl?  Ne snad proto, že by jej neznali, ale proto, že jsou pokrytci, proto, že „Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem“.

Co jsou to za břemena? Zde přímo to Ježíš nedefinuje, ale když se podíváme dál, dočteme se: „Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost“ a také: „komára cedíte, ale velblouda polykáte“. Jaká tedy asi svazují břemena, jaká břemena to nakládají jiným a sami se jich nechtějí ani dotknout? Hřích a nemilosrdný moralismus, který hříšníky odsuzuje, to jsou ta břemena, která zbožní farizeové nakládají druhým lidem.

Jak? Pár příkladů: „Jsi rozvedený? No to je otřesné, nepřijatelné, tam budeš sedět, vzadu, ty ostudo!“ řekl by farizej.  Kouříš a nemůžeš s tím přestat? No tak to máš blbý, to se Pán Bůh bude zlobit, že si takto ničíš svoje tělo. Že se Ti nedaří dodržovat zákon? No, tak to je hold smůla, vrať se až se v tom trochu natrénuješ a budeme se spolu bavit!

Ono totiž odsouzení člověka, který si je vědom svých nedostatků, připomínání Božího zákona s jediným cílem: Odsoudit toho druhého, nebo alespoň jeho jednání, to je opravdu těžké břímě. Nakládat takové břímě na člověka a pak si zbožně mnout ruce, jak jsme mu jen naložili, místo toho abychom to břímě nesli společně s ním, to je hřích.

Takže, kdybychom se vrátili k našemu předchozímu praktickému příkladu a zkusili ho přeformulovat nějak nefarizejsky, mohlo by to znít třeba takto: Ty jsi rozvedený? No, z hlediska božího zákona je to hřích, ale přesto, můžu Ti nějak pomoct se přes to přenést, nějak se s tím vyrovnat? Nedaří se Ti přestat kouřit? No, taky hřích, ale kdo jsi bez hříchu, hoď kamenem jako první, že… Pracuješ ve svátečný den? Nedaří se Ti dodržovat Boží zákon? No tak to jsme dva, pojďme si v tom společně nějak pomáhat.  A třeba vás napadnou mnohem lepší případy, takové, které jsou pro vás víc ze života. Dalo by se zkráceně říct: hlavně kromě té přísnosti a věrnosti zákonu nezapomeň na spravedlnost a milosrdenství.

Zkrátka a dobře, Ježíš chce v první řadě naučit své učedníky a také nás, že nikdo z nás nevěří sám pro sebe, nikdo z nás nevěří ve svůj prospěch, proto, abychom se dostali do nebe. To je už vybavené, Ježíš to za nás vybavil, s tím se nemusíme trápit, jestli se tam dostaneme, nebo ne. A proto také můžeme být o něco víc užiteční i světu kolem nás a především lidem, kteří už na nesení svých břemen sami nestačí. A takových jistě známe dost a pokud ne, stačí se trochu rozhlédnout, zeptat, nebo žít alespoň s tím, že když už někoho takového potkáme, tak mu s tím břemenem, na které sám nestačí pomůžeme. To je totiž také projevem víry, projevem zbožnosti člověka.

A také připomíná, že víra není nástrojem k dosažení nějakého vyššího postavení ve společnosti či v církvi. Nenechte si říkat vůdcové, protože máte jednoho Pána. To prosím není nic proti formální hierarchii, která chrání instituci církve před totálním chaosem. To je jen připomenutí, že jakkoliv vysoko to člověk ve formální hierarchii dotáhne, nebo jakkoliv nízko se v ní propadne, před Bohem to nic neznamená, protože před Bohem jsme si všichni rovni, před Bohem jsme všichni bratři a sestry a na to bychom neměli zapomínat, ať už do sboru chodíme jenom jako posluchači, ať jsme ve staršovstvu, nebo zastupujeme sbor na konventu, či zabezpečujeme aktivity pro děti. „Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

Ostatně, ani Ježíš v tomto není farizej. Sám bral a bere břímě lidství na sebe, sám se nad nikoho nepovyšoval, byť by jako Boží syn mohl a místo toho se rozhodl, že bude služebníkem lidí.

Jak tedy nebýt křesťanským farizejem? Studujme písmo, berme si písmo k srdci, ovšem ne proto, abychom s ním „naložili“ blízkým nesnesitelně těžké břímě, ale proto, abychom s jeho pomocí přinášeli světu Boží spravedlnost a zvěstovali Boží milosrdenství. Mluvme o své víře, netajme ji, ovšem ne proto, aby nás druzí obdivovali, ale proto, aby mohli být osloveni Boží blízkostí natolik, že ji sami začnou vyhledávat. A straňme se pýchy. Když nás, křesťany budou lidi rozeznávat podle toho, že se na nás dá spolehnout, že nad nikým neohrnujeme nos a že se s námi dá povídat o vážných věcech i těch běžných, bude to jen a jedině ku prospěchu, zvláště v této nelehké době. 

Přímluvné modlitby:

Nebeský Bože, spojeni s celou církví, tě prosíme o milost pro všechny potřebné:

1. Děkujeme za odvahu a víru všech, kteří pro svoji příslušnost ke Kristu položili život, a prosíme, aby tvá milost zasáhla i srdce násilníků, kteří útočí na křesťany.
2. Prosíme za moudrost a vytrvalost pro představitele naší země, kteří mohou ovlivnit průběh pandemie a jejích dopadů na ekonomiku.
3. Prosíme Tě, Bože za obnovení pokoje v celém světě a prosíme za změnu smýšlení lidí, kteří rozdmýchávají nenávist a zlo.
4. Prosme o zastavení pandemie nemoci Covid-19. Prosíme Tě také a prosíme za těžce nemocné a umírající, za všechny lékaře, sestřičky i pečovatele i pečovatelky, kteří se v této době starají o nemocné a opuštěné lidi, dávej jim dostatek sil a vytrvalosti, chraň je před nemocí i před vyhořením ve službě.

Dobrý Bože, tobě náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Smiluj se nad námi a zachraň nás. Skrze Krista, našeho Pána a vyslechni nás, když se společně modlíme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.

Slova poslání

1Tes 2, 13: Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících

Požehnání:

Jakub Pavlús, farář sboru

Zvukový záznam: https://soundcloud.com/user-890503246/bohosluzby-1-11-2020