Žalm 4, 7-9: Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.
Kolekta:
Bože, tvůj požehnaný Syn se dal poznat učedníkům v lámání chleba; otevři, oči naší víry, abychom byli účastníky jeho vykupitelského díla; o to tě prosíme skrze něho, Ježíše Krista, našeho Pána, kterého s tebou a Duchem Svatým chválíme a ctíme jako jediného Boha, nyní i navěky.
Skutky 3, 12-19: Když to Petr viděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? 13 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. 14 Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. 17 Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. 18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy
Lukáš 24, 36-48: Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. 37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. 38 Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? 39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy. 41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42 Podali mu kus pečené ryby. 43 Vzal si a pojedl před nimi. 44 Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46 Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48 Vy jste toho svědky.
Být svědkem, to je úkol který dostávají od Ježíše učedníci po Velikonočních událostech. Ptám se sám sebe, i Vás, jestli a jak moc na tom dnes ještě záleží, být svědkem a co to pro nás dnes znamená? Když tak uvažují nad tím, kde se setkáváme se svědky, napadají mi hlavně svatby, na kterých je tato funkce sice formální, ale stále hodně prestižní, za svědky si obvykle vybíráme ty nejbližší z našeho okolí a svědci, kromě snoubenců patří k tomu nezbytnému minimu, beze svědků nelze uspořádat svatbu. Svědek tam zkrátka musí být, aby dosvědčil, že oddávající snoubence ke sňatku nedonutil, a také proto, aby dosvědčil, že svatba skutečně proběhla.
Napadají mi pak také soudy, na kterých si jednotlivé strany konfliktu mohou předvolávat svědky, kteří svědčí a očekává se od nich, že budou svědčit pravdivě. To ovšem může být v některých případech i nebezpečné.
No a pak snad každému z nás napadají členové náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, kteří stojí na ulicích s nabídkou literatury, bez ohledu na počasí, navštěvují domácnosti a svědčí, často až tak intenzivně, že už jim většina lidí ani neotevře dveře.
To, jak se Ježíš chová po svém vzkříšení může být pro někoho trochu podivné. Podivné v tom, že by se nemusel zjevit jenom svým učedníkům a učednicím, ale mohl přece zajít i za Kaifášem, který byl toho roku veleknězem a říct mu: „Vidíš, pletl ses ohledně mě!“. Anebo také za Pilátem a říct mu: „Vidíš, Piláte, nechals mě ukřižovat ale Bůh mě vzkřísil“. Oběma těmto pánům by mohl uložit úkol, aby se stali svědky. Pontský Pilát by klidně mohl svědčit až v Římě u císař pána a Kaifáš ze své pozice celému Izraeli.
A Ježíš místo toho vyhledá své učedníky. Volí těžší, ale mnohem autentičtější cestu. Vlastně, volí pokračování cesty, kterou se svými učedníky už nastoupil. Nikdy přeci nerazil cestu velkého politického vlivu, cestu politické moci a „mocných“ svědků, které všichni musí uposlechnout, jinak s nimi bude zle.
Církev, pro kterou se Ježíš rozhoduje a kterou chce založit má začít jako Boží „startup“ na zelené louce, má se budovat od základu, od toho úhelného kamenu, který stavitelé zavrhli. V takovém startupu má každý svoje místo a každý, kdo je v něm zapojen nese odpovědnost za jeho výsledek. I já a Ty.
Ježíš nás volá, abychom byli svědky, těmi, kdo dosvědčí, že se vzkříšeným Kristem se je možno potkat i dnes, že i dnes má smysl vzkříšeného Krista následovat. Máme být těmi, kdo dosvědčí, že právě skrze něj můžeme najít vnitřní klid, odpuštění a smíření s Bohem i bližními, protože všichni jsme Božími dětmi.
V třetí kapitole první epištoly o tom píše i Jan: „Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme!“. Četli jsme to i z Petrova monologu ve Skutcích „Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy“ a v evangelijním textu od Lukáše: „Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem“.
Pro svědky platí ještě jedna věc. Málokdy se staneme svědky, ať už na svatbě, nebo třeba u soudu z vlastní vůle. Většinou nás o to někdo požádá, protože buď stojí o to, abychom byli svědky něčeho důležitého, anebo proto, že jsme u něčeho důležitého byli a někdo od nás chce slyšet, jak to tenkrát vlastně bylo. Pro Ježíšovi svědky platí vlastně obojí. Za svědky jsme povolaní, není to naše rozhodnutí. Neseme ovšem velikou odpovědnost za to, abychom svědčili o Bohu pravdivě a autenticky. Abychom se Božími dětmi jenom nenazývali, ale také jimi byli, aby to šlo viděti i na tom, jak žijeme. Kdyby to bylo na nás, tak bychom někdy radši svědky nebyli, protože spousta lidí nechce žádné svědectví ani jen slyšet, ale přesto platí, že jsme za ně povolaní.
Ale stále mezi námi žijí i lidé, kteří svědectví o odpuštění, přijetí a smíření potřebují slyšet. Lidé, kteří se v mnohém podobají ztraceným ovcím, které dobrý pastýř v našem světě hledá. Sami jsme jimi byli. A kvůli nim právě nesmíme mlčet.
Amen.
Přímluvy
S důvěrou v Boží milosrdenství a s velikonoční radostí modleme se k Hospodinu: Pane, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Za církev Páně, po celém světě rozptýlenou v bezpečí, požehnání, ale také v pronásledování a starostech o holý život, aby byla věrohodným svědkem evangelia, modleme se k Hospodinu:
Pane, smiluj se.
Za křesťany, jejichž víra slábne nebo ustala docela, za ty, kteří mají strach žít život víry, také za lidi, kteří jsou vůči evangeliu lhostejní, modleme se k Hospodinu:
Pane, smiluj se.
Za všechny, kdo vládnou mocí, majetkem nebo veřejným vlivem, aby své síly užívali k prospěchu všech, k pokoji a spravedlnosti, modleme se k Hospodinu:
Pane, smiluj se.
Za chudé a hladové, ze vykořisťované a za ty, kteří přišli o práci, za nemocné, strádající bolestmi, za umírající, aby nalezli domov u tebe, modleme se k Hospodinu:
Pane, smiluj se.
Za naši evangelickou církev, za staršovstva a duchovní, za seniory a synodní radu, za všechny, kdo se namáhají na vinici Páně, aby neztráceli odvahu a dobrou cestu, modleme se k Hospodinu:
Pane, smiluj se.
Chválíme tě, náš Pane, vždyť ty se nám dáváš poznat ve svém umučeném a vzkříšeném Synu, vždyť ty s námi zůstáváš ve svém slovu a ve svátostech. Prosíme, slyš nás, když společně zpíváme modlitbu, kterou nás naučil on sám:
Otčenáš
Poslání / 1 Jan 3, 1-7: Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. 2 Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je.
3 Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. 4 Každý, kdo páchá hřích, páchá špatnost, vždyť hřích je špatnost!
5 Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. 6 Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.
7 Nenechte se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je spravedlivý on.
Požehnání:
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí
a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny
do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
Věrný je ten, který vás povolal, on to také učiní. Amen.
Jakub Pavlús, farář sboru
