Bohoslužby 25. 4. 2021

Žalm 23:

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4  I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

 / Dnes je neděle dobrého pastýře. Po velikonocích, kdy ve čteních, ale také v modlitbách mluvíme o Ježíši spíše jako o Beránku Božím, nás dnes texty vedou k tomu, abychom si uvědomili, že Ježíšovo poslání ve světě se nespojuje jenom s tou napohled jednorázovou, neopakovatelnou podobou obětního beránka, ale také s obrazem dobrého pastýře.

Jenomže jak to? Může beránek být pastýřem? A není to tak trochu, jako když se kozel stane zahradníkem? Jak to vlastně s Ježíšem je? Je beránkem, nebo pastýřem?

Kolekta:

Pane Ježíši Kriste,
neustále zkoušíme převzít svůj život do vlastní režie,
důvěřujeme falešným pánům a jsme zklamáni.
Ty jsi ten pravý Pán a Pastýř,
veď nás po tvých cestách,
aby nám nic nescházelo.
Přiveď nás do svého stádce
a uchovej nás ve tvém společenství.
Neboť ty žiješ a vládneš navěky.

První čtení / Skutky 4, 5-12:

Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, 6  velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, 7  dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ 8  Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší, 9  když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, 10  vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. 11  Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

Druhé čtení / Jan 10, 22-30: Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. 23Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25„Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30Já a Otec jsme jedno.

 

Milí přátelé,

Na začátku jsem se ptal, jestli beránek může být pastýřem. Věŕím, že o Kristu je možné vyznávat obojí, že si to neprotiřečí. Vyznáváme to často společně v apoštolském vyznání, když se přiznáváme k víře v Ježíše, který se narodil z Marie, umřel, ale byl vzkříšen a sedí po pravici Otce. Ježíš coby člověk, ale také Boží syn. Beránek, ale také pastýř.

Jan nám dnes představuje Ježíše také v obojí podobě. Ježíš se, v zimě, když se v Jeruzalémě slaví svátek posvěcení chrámu, prochází v chrámovém nádvoří. To je vlastně celkem lidské. V Jeruzalémě sice v zimě zřejmě nemrzlo, ale zato mohlo dost silně pršet. A tak se Ježíš, člověk, prochází se spoustou jiných lidí v Šalamounově sloupořadí, pod střechou.

Najednou je ale obestoupen nervózní partou chlapů, které už nebaví čekat na to, až konečně dostanou odpověď na to, jestli Ježíš je ten, koho Bůh zaslíbil jako zachránce, nebo naopak. Je to vlastně podobné obrazu pochybujících učedníků. Věřící židé zde na nádvoří chrámu, o kterém vyznávali, že je viditelným znamením Boží přítomnosti a také jediným místem, kde Bůh přebývá, nenalézají odpověď na tak důležitou odpověď víry. Někde tedy asi bude problém. Ale kde?

Problém celé této party není v tom, z jakého jsou národa, nebo v tom, že by se ptali nějak špatně, nebo na špatném místě. Problém dokonce není ani v tom, že by jim Bůh nechtěl odpovědět na jejich otázky. Jejich problém by se spíš dal označit jako „selektivní hluchota“. Ptají se, ale čekají na odpověď, kterou si předem sami určili. Nedají si říct. Nechtějí věřit, důvěřovat, a proto také neslyší odpověď, kterou od Boha dostávají.

„Už jsem vám odpověděl, ale nevěříte“, tak to vyjádří Ježíš.

To se snadno může stát každému z nás, nebo také komukoli v našem okolí, že sice klademe správné otázky, ale předem také známe správné odpovědi a nejsme schopni akceptovat jakékoliv jiné.

Proto je dobré, když víme, že v našich životech, jinak plných složitých křižovatek, na kterých se pravidelně musíme rozhodovat kam dál směřovat svůj život, čemu věnovat svůj čas a svoje prostředky, čemu se naopak obloukem vyhnout, životě ve kterém se někdy musíme vzdávat pro nás důležitých věcí a také se srovnávat se ztrátou pro nás důležitých lidí, ve světě, který na nás i v době velkých omezení každodenně chrlí desítky nabídek a připomíná nám, co všechno bychom ještě měli, či mohli získat, že v tom všem Ježíš nabízí možnost následovat jej, coby dobrého pastýře, důvěřovat mu, respektovat Jeho vedení. V Šalamounove sloupořadí říká: „Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.“

S dobrým pastýřem, z jehož ruky nás nikdo nevytrhne se totiž ve světě sice lze i ztratit, ale máme jistotu, že i kdyby se to stalo, tak nás dobrý pastýř hledá a nedopřeje si klid, dokud nás nenajde.

Amen.

 

Přímluvy:

S hlasitým Haleluja ke Kristovu vítězství nad smrtí se modlíme za církev, svět a všechny kdo jsou potřební. K jednotlivým prosbám připojme společné svolání: Vyslyš nás, Bože.


Vzdáváme ti díky za tvého Syna, našeho Spasitele Ježíše Krista, který nás vysvobodil ze hříchu. Posilni nás, svůj svatý lid, abychom velkodušně odpouštěli ostatním tak, jak bylo i nám odpuštěno.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Uč nás vidět svoji slávu ve všem svém stvoření. Požehnej rostlinám, stromům i všem živočichům země, aby ti celá země mohla vzdávat chválu.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Posilni všechny, kdo žijí v trvalém strachu z pronásledování. Dej vládcům celého světa schopnost spolupracovat v míru, aby mohli všichni poznat pokoj Kristův. Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Uzdrav rány všech kdo trpí, aby je posílila naděje a utěšil tvůj Duch svatý.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

Zmocni i tento sbor, aby šířil tvé slovo těm, kdo ho dosud neslyšeli a stále žehnej těm, kdo uvěřili, i když neviděli.
Ve svém velkém milosrdenství
Vyslyš nás, Bože.

 

Poslání / 1 Jan 3, 16 a 23-24:

Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. 24  Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm

 

Jakub Pavlús, farář sboru