Bohoslužby 2. 5. 2021

Žalm 22, 28-29: Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29  Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout

Kolekta:

Pane, Stvořiteli všech věcí,
každé jaro probouzíš přírodu k novému životu.
Chceš obnovit i nás,
lidi propadlé smrti.
Z toho se radujeme a prosíme tě:
Dej, ať ve tvém Synu objevíme
počátek pravého života
a jeho prostřednictvím máme
účast na novém stvoření.
Tobě buď sláva navěky.

Skutky 8, 26-40: Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. 27  Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28  a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29  Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ 30  Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31  On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32  To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33  Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ 34  Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ 35  Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36  Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ 37  Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38  Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. 39  Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. 40  Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.

Jan 15, 1-11:

Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2  Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. 3  Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4  Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. 5  Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6  Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. 7  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9  Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“

 

Přátelé,

v únoru, když jsme měli pastorálku venku – protože uvnitř by se nás nemohlo setkat dostatečné množství, jsme se procházeli v -13 stupních v lese a měli pár zastavení ke čtení či modlitbám. Na jednom místě, pro odlehčení četl Vlastík Stejskal z knihy Zdeňka Susy o pivu. Konkrétně o tom, jaká je to škoda, že pivo se v Bibli nezmiňuje, tedy, alespoň ne přímo.

Zato o víně je v písmu řeč často. I o všem, co s vínem souvisí. Není divu, vždyť víno patřilo k bohoslužbě, a v běžném životě bylo zdrojem veselí. V písmu o něm čteme, že je dobrým Božím darem. „Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej“, tak nám o víně píše autor žalmu.

Když se podíváme na Janovo evangelium, ze kterého máme i dnešní oddíl, zjistíme, že v něm Ježíš právě zá proměnění vody na víno začíná svoje veřejné působení. Zabrání tak tomu, aby svatební hostina a radost ze svatby skončili předčasně. Díky Bohu, díky Ježíšovi a jeho zázraku mohou svatebčané pokračovat ve veselí. Autor evangelia k tomu připojuje svědectví: „tak Ježíš učinil počátek svých znamení a zjevil svou slávu“. Radost a oslava u Jana předznamenávají vztah Ježíše k lidem.

O radosti je řeč i v tom dnešním oddíle z písma. I když je to Ježíšova řeč na rozloučenou. Na konci podobenství o vinném kmeni a ratolestech slyšíme: „ To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“. U tohoto podobenství je důležité neztratit tu větu ze zřetele. Ježíš jej vypráví svým učedníkům, i nám, aby nás potěšil, aby naše radost byla plná. Pokud to podobenství nečteme tak, že máme na konci radost, něco je špatně.

Může se to přitom stát docela snadno. Ježíš zde mluví o ovoci, a ovoce zde představuje jako nějaký přínos lidského života. Tedy, slyšíme zde o našem jednání, dokonce přímo o zachovávání přikázání. Slyšíme z toho i výzvu k tomu, aby na našem životě bylo vidět, že patříme Ježíšovi, že máme konat dobré skutky, přinášet ovoce hodné Ježíšova učedníka.

A samozřejmě že to platí. Samozřejmě, že Bůh má na nás i nějaké morální požadavky, že z nás nechce pouze pasivní a nic nedělající obdivovatele jeho díla. Máme toho být součástí.

Myslím si ale, že příkazy a napomenutí nás jen stěží naplní radostí. Možná tu a tam, když se nám je podaří splnit, tak máme radost. Ale když nám je někdo zadává, no nevím.

A co víc, obrazu o vinném kmeni bychom mohli rozumět i jako varování. Vždyť slova o odřezávání ratolestí, které nenesou ovoce a jejich házení do ohně zní hrozivě.I u Izajáše nacházíme podobný obraz, když prorok mluví o vinici, která místo sladkých hroznů nese úrodu trpkých plodů a to přes úpornou snahu majitele. No uznejte, co má majitel udělat, takovou otázku klade Bůh svému lidu. A odpověď, která se nabízí, je hrozná. Nic, s takovou vinicí je škoda se namáhat. A víte, kdo je tou vinicí, dodává Bůh? No přece Vy! Boží lid. Protože vám schází právo a spravedlnost.

Jak to číst? Jako prorocké varování. Jako když se na cestu postaví výstražný trojúhelník. Něco je špatně, dejte bacha! Varování ve správný čas a na správném místě nám pomáhá předejít katastrofě. Je v něm nakonec i něco z radosti.

Ale slyšet z toho podobenství jenom varování, to by byl omyl. Často k němu dochází.

Jak to podobenství chápat, když ne jako morální apel, nebo varování? Ježíš se zde s učedníky loučí, připravuje je na svoji smrt a na to, co bude potom, na to, že odejde a víc s nimi nebude tak, jako dřív. Učedníci se tak právem obávali. Co bude pak? Co když už tu ježíš nebude fyzicky, jak byli zvyklí? Setkají se pak ještě s takovou láskou, s takovým přijetím, milostí a osvobozením?

Ani my to vlastně nemáme moc jednodušší. Jasně, víme o Ježíšově vzkříšení, o seslání Ducha svatého. Víme že smrtí Ježíšův příběh neskončil a víme, že církev je zde už dvě tisíciletí. A stejně nám mohou zůstávat otázky.

Pokud nemá být víra jenom vzpomínání a obdiv minulosti, musíme se neustále ptát kde a jak se projevuje Boží moc dnes. Kde a jak dnes Bůh jedná? Kde a jak dnes Bůh vyvádí z otroctví, přináší spravedlnost, milosrdenství, přijetí, pokoj?

I dnes najdeme takové lidi, kteří vidí Boha za každou katastrofou. Bůh je pro ně především posychtivý, ten, který sesílá nemoci, války a zhoubu. Ale mě to nesedí, Vzpomeňte na příběh o eliášovi na Chorébu. Eliáš tam viděl několik katastrof: zemětřesení, vichr, který rozervával skály, oheň z nebe, ale v žádné z těch katastrof Bůh nebyl.

Když za Ježíšem přicházejí lidé, kteří by chtěli vidět Boží jednání za masakrem na chrámovém nádvoří, nebo za nemocí člověka slepého od narození, Ježíš jim dá jasně najevo svůj nesouhlas. Své učedníky, tedy i nás varuje před takovou zbožností. „Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. (…)Kde je mrtvola, slétnou se i supi“ (Mt 24, 4-6 a 28). Těch, kteří se přiživují na lidském neštěstí se najde vždycky dost. Ježíšovi učedníci ale nemají být mrchožrouti, kteří vidí Boha za každou lidskou tragédií.

Kde tedy vidět Boha a jeho jednání? Ježíš není fyzicky mezi námi, v katastrofách jej nemáme vidět-jsme tedy sami, osiřelí?

Ne! To právě chce Ježíš říct svým podobenstvím o vinném kmeni i nám. Nejsme sami. Společně s Ježíšem jsme součástí něčeho většího, tak jako každá ratolest na vinném kmeni. Ježíš není jen s námi, jsme jeho ratolestí, jeho součástí. Kmen sám nenese žádné ovoce, používá si k tomu své ratolesti – mně i Tebe. Ježíš je přítomný ve světě prostřednictvím našich úst, rukou, pohledů a úsměvů.

Ta radost je v tom, že máme kde načerpat, protože jsme s kmenem srostlí. A je to dobrá zpráva i pro ty, kteří na něm přímo nevyrostli. Každý na ten kmen může být, stejně jako ten Etiopský dvořan naroubován, nic mu v tom nebrání.

Ježíš říká: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás.“ Je to velké zaslíbení. Zůstaneme-li u Ježíše, tak náš život nevyjde naprázdnom přineseme hojnou úrodu dobrých plodů. ¨

 

Přímluvy:

Ježíš říká: „Beze mne nemůžete dělat nic.“ Proto spojeni s Kristem předložme Bohu s pokornou důvěrou své modlitby:

  1. Prosíme o Boží milost pro naše faráře, výpomocné kazatele, kaplany, učitelky a učitele v Nedělních školách, aby radostně hlásali evangelium.
  2. Prosíme za Indii a další státy těžce zkoušené novou vlnou coronaviru, aby s Tvou pomocí, Pane, mohli i tuto vlnu zlomit
  3. Prosíme o všechny, kteří jsou kvůli koronaviru v nemocnici, zvláště chceme prosit o Aleše Malacha, který leží na ARO v Šumperku, dávej, prosíme lékařům moudrost a dávej Alešovi pocítit svou blízkost, posiluj jej, prosíme v boji s nemocí, aby se mohl vrátit domů k svým blízkým.
  4. Prosíme o Boží požehnání pro všechny, kdo se v současných podmínkách snaží udržet kvalitní podnikání a obchod.
  5. Prosme za ty, kteří ze strachu podléhají konspiračním teoriím, ohrožují bezpečnost a vnášejí nepokoj do společnosti, změň prosíme jejich smýšlení a dej, aby všichni mohli nalézt pravdu a lásku, která osvobozuje od strachu.
  6. Prosme za školství, žáky, rodiče i učitele, kteří jen obtížně zvládají současnou situaci. Dávej jim sílu zvládat všechny komplikace a výzvy, které s sebou přináší rotační výuka, i online vyučování.
  7. Prosme za naše společenství, abychom přes všechny obtíže byli znamením Kristovy lásky a přijetí.
  8.  

Bože, ty se s láskou staráš o svoji vinici. Prosíme tě, doveď všechny končiny země ke chvále tvého jména. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

Poslání: 1 Jan 4, 7-12: Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. 8  Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. 10  V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. 11  Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. 12  Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

 

Požehání:

Ať vás pozvání Boží milosti provází celým životem,

ať vás zbavuje tíhy vin a kéž vás přivede k ochotě odpustit.

Ať vás láska Boží provází na každém kroku

a kéž vás naplňuje vnitřní radostí a pokojem.

Amen.

 

Jakub Pavlús, farář sboru