První čtení / 1 Jan 3:16-24

Kázání / J 10:11-18

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

Proč jsme dnes vlastně tady? Proč vlastně chodíme do kostela, tvoříme sbor, zajímáme se o víru a o to, jak ji žít, jak v ní žít? Nakonec, když se tak rozhlédnu (nejen) u nás po kostele, tak se často stává, že před sebou vidím poměrně pestrou směs lidí. Máme různý věk, různé typy vzdělání, máme různá obdarování a talenty, různé koníčky, někdo z nás je úspěšnější, někdo míň, někdo toho v životě možná hodně zmrvil, někdo naopak. A přesto se scházíme pravidelně na jednom místě a jsme nějak spolu. Otázka, co spojuje tak pestrou směs lidí by mohla být na místě. I když odpověď na ni je vlastně snadná. Jsme tu nejen spolu navzájem, ale jsme tu i spolu před Bohem a s ním.

Někteří z nás ve víře vyrostli, vodili nás sem naši rodiče, nebo prarodiče, někteří z nás dokonce strávili část života na Šumperské faře, jenom kousek přes zahradu. Jiní z nás se sem přistěhovali za prací. Někteří z nás našli cestu k víře a do kostela až později, sami, přes své blízké, či kamarády. Některé z nás prostě pocítili tu potřebu přijít do kostela a hledat vztah s Bohem a s lidmi, kteří jej také následují. A někteří možná ještě pořád hledáme a rozhodujeme se. Jistě by se dalo všelijak pokračovat.

Ale dnes máme neděli dobrého pastýře. O dobrém pastýřovi jsme četli i z Janova Evangelia. Četli jsme, že Ježíš sám je dobrým pastýřem. Pastýřem, který se svým svěřeným stádem dělá několik věcí:

Dobrý pastýř své stádo pase. Teda tak to tam přímo není napsané. Ale Ježíš říká, že o své stádo pečuje, protože k němu není najat za peníze, protože je to jeho vlastní stádo, protože mu na něm záleží. A tak jej pase. Součást toho pasení je také ochrana před všemi možnými nástrahami a dravci, kteří by si na něm rádi pochutnali. Jestli je církev ono pomyslné Boží stádo, pak platí, že ten, kdo se hlásí k Ježíši jako k pastýři také žije na světě s vědomím, že jej Bůh má na zřeteli a že je pod Boží ochranou. My všichni žijeme pod Boží ochranou.

Také ale slyšíme, že Ježíš toto Boží stádo rozšiřuje, že do něj přivádí další, nové, jiné ovce. Těm, kdo už v něm jsou, tedy vlastně i nám, se to musí občas připomenout, i když to vypadá jako naprostá samozřejmost. Přijdou další. Dokonce nejen přijdou. Já přivedu i další, jiné ovce, říká v tom zvláštním podobenství Ježíš svým učedníkům a chce je na to připravit.

Ty ovce jsou taky moje, i když nejsou z toho vašeho ovčince. Já přivedu i další, jiné lidi, ti jsou taky moji, tak ne aby vás napadlo na ně ukazovat prstem, nebo se pohoršovat nad tím, že jsou odjinud, že jsou nějací jiní. Jsou moji, jako vy jste moji, já je přivádím do svého stáda, tak jako jsem přivedl i vás.

Když to Ježíš říká učedníkům, připravuje je, samozřejmě na to, že to evangelium, dobrá zpráva o tom, že v Kristu Bůh nabízí lidem možnost nového začátku, jakousi všeobecnou amnestii, se bude šířit i mezi okolními národy, kterými zvětší části pravověrní židé, i učedníci pohrdali. Však to taky pak byl jeden z prvních sporů v církvi.

Možná můžeme taky přemýšlet, kdo jsou ti jiní naší doby, kdo jsou dnes ti pohané, nad kterých příchodem do kostela bychom se asi velice podivovali a jestli jsme vlastně ochotni je alespoň přijmout, ne-li ještě jít s tou dobrou zprávou mezi ně.

Ale uvažujeme opravdu nejen o dalších lidech podle našich představ, ale i o lidech opravdu jiných, o ovcích jiného ovčince, lidech z jiného člověčince.

Ježíš říká: uslyší můj hlas, já je přivedu a bude jedno stádo a jeden pastýř.

Při pohledu na to, jak vypadají církve, to tak často, žel, nevypadá. Na jednu stranu platí, že je jeden pastýř. To, co vidíme jednoznačně je, že mnozí lidé na světě slyší hlas dobrého pastýře. Mnoho různých lidí se hlásí k Víře v Boha, k následování Krista. Je jeden pastýř. To je dobře.

Ale je jedno stádo? Jsme jedno? Často ne. Často nás dožene člověčina, často se dělíme, když ne na různá stáda, tak alespoň na různé skupiny, kde k sobě máme blízko. Bohu díky za každou chvíli, když se to daří překonávat, za každou dobrou ekumenickou iniciativu, za ty chvíle, kdy si uvědomujeme, že nás spojuje především to následování hlasu dobrého pastýře – třeba že si některá jeho slova vysvětlujeme jinak, třeba že s ním máme každý trochu jinou zkušenost.

I dnes ještě stále pro všechny z nás platí ta výzva z prvního čtení, že nemáme milovat pouze slovem, ale činem a opravdově, protože v tom poznáváme, že jsme z Boha, který je mnohem větší než naše srdce, a snad se smí k tomu dodat, že je i mnohem větší, než všechny naše představy o něm. „A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.“

Nakonec věříme, že i té lásce která se projevuje nejen slovem, ale především skutkem a opravdivě nám šel dobrý pastýř příkladem. Tři neděle po Velikonocích si připomínáme, že Ježíš jako dobrý pastýř položil o Velikonocích život za ty své. Za nás, i za ty své odjinud – to si od těch dob musíme jako křesťané neustále připomínat.

Je to ale především ta dobrá zpráva. Nejsme ztraceni, máme dobrého pastýře, je zde někdo, kdo na nás pamatuje, má nás v patrnosti, kdo nás miluje nejen slovem, ale i skutkem a opravdově. Každého jednoho z nás, i přesto že jsme v mnohém jiní, rozdílní, že se možná na všem vždy neshodneme. Na to pamatujme a povzbuzujme tím sami sebe, i sebe navzájem.

Ježíš, dobrý pastýř nás zve, abychom jej následovali, abychom se, i přes naši různost společně soustředili na jeho hlas a na to, kam nás ten jeho hlas vede.

Ve skutcích apoštolů také čteme: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

Následujme společně tedy dobrého pastýře, naslouchejme jeho hlasu a nehledejme spásu u nikoho jiného, než právě u něj.

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste,
neustále zkoušíme převzít svůj život do vlastní režie,
důvěřujeme falešným pánům a jsme zklamáni.
Ty jsi ten pravý Pán a Pastýř,
veď nás po tvých cestách,
aby nám nic nescházelo.
Přiveď nás do svého stádce
a uchovej nás ve tvém společenství.
Neboť ty žiješ a vládneš navěky.