Šumperk 29. 12. 2013

Text kázání Lk 2,22-40 Simeon a Anna

Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘  – a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“

Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

Milí přátelé v Kristu,

Josef a Marie přinesli Ježíše do chrámu. Předstoupili s ním před Hospodina. Osmý den po narození byl chlapec obřezán a dostal jméno Ježíš. Měsíc na to s ním šli rodiče do jeruzalémského chrámu, aby Hospodinu odevzdali oběť poděkování: dvě hrdličky a holoubata. – Josef a Marie jsou poslušní židé, dodržují Zákon. Ježíš se rodí do židovské tradice a bude v ní vyrůstat.

Předstoupit s dítětem před Hospodina – to je krásné gesto rodičů. Nejen Josefa a Marie, ale rodičů vůbec. V tom gestu je vyznání: nejsme tady sami od sebe a sami pro sebe. Jsme tu z Boží vůle a pro Pána Boha. Bůh tady chtěl mít toto dítě. A nás staví do role rodičů. Je v tom pokora, že život je dar, který od Boha přijímáme.

Rodiče předstupují s dítětem před Hospodina, děkují mu za své dítě, radují se. A současně dítě odevzdávají do Božích rukou.  Uvědomují si, že budoucnost dítěte nemají plně ve svých rukou. Nesou hlavní zodpovědnost, mají vůči dítěti řadu povinností. Ale všichni máme Otce v nebi. On se stará, vede za ruku, obdarovává, provází, když se bojíme. Rodiče s důvěrou odevzdávají sebe i dítě. Důvěřují, že Pán Bůh bude nablízku jim i dítěti v dobrém i ve zlém.

(Je hezké, že rodiče, kteří dnes přivedli dítě ke křtu, si vybrali písně o Boží ruce. Tím vyjadřují přesně toto.)

Odevzdat Pánu Bohu mu své dítě do rukou také znamená dát dítěti svobodu. Děti nejsou náš majetek. Možná půjdou v životě úplně jinou cestou, než jakou si pro ně rodiče představují. Pan Zděněk Susa řekl v jedné přednášce o rodině, že děti jsou naši spolupoutníci v tomhle světě. Proto jim kromě lásky, výchovy a hranic musíme umět dávat svobodu, vzdávat se svých představ o nich. A při tom se spolehnout, že je Pán Bůh má rád.

Takhle předstoupili Josef a Marie před Hospodina s Ježíšem. Podobně dnes předstoupili rodiče se svými syny.

Když byli Josef a Marie s Ježíšem v chrámu, byli tam dva lidé Simeon a Anna. Simeon byl spravedlivý a zbožný muž, celý život očekával potěšení Izraele od Hospodina. Skrze Ducha svatého mu bylo řečeno, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše.

Anna je prorokyně, je jí 84 let, je vdova, sedm let po svatbě jí zemřel manžel. Anna se celý svůj život, dnem i nocí modlí, drží posty.

Simeon i Anna, tito dva staří lidé očekávají Mesiáše.

Vždy mě napadala otázka: Co může starý člověk ještě očekávat?

Mám zkušenost, že staré lidi přepadá spíš pocit opačný. Už je po všem. Už nás nic dobrého v životě nečeká. Všechno radostné je pryč. Ubývají síly, zdraví, schopnosti. Člověk je odkázán na druhé. Spousta starých lidí nic neočekává. Jsou jaksi zvláštně rezignovaní, zklamaní, někdy i zahořklí. A mladí lidé se stáří bojí. Všude se na nás valí recepty, jak být stále mladý. Myslím, že by bylo lepší dávat „recepty“, jak umět stárnout a jak ve stáří neživořit, ale žít. Navzdory chatrnosti.

U Simeona a Anny jakoby stáří nebyla žádná překážka. Oba očekávají nové věci. Nikoli od sebe a od druhých. Ale od Boha. A nečekají je pouze pro sebe, ale pro druhé, pro Boží lid. Oba se dočkali, setkávají se s dítětem Ježíšem.

Když Simeon uvidí Ježíše, vezme jej do náruče a chválí Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“

Simeon spatřil v Ježíšovi Mesiáše. Světlo světa. Duch svatý mu pro tuto pravdu otevřel oči. Bez Ducha svatého můžeme v Ježíšovi vidět obyčejné dítě. Zjímavého kazatele, léčitele, moudrého muže. Ale Duch svatý nám dává v Ježíšovi poznávat Spasitele pro náš život i celý svět. Jméno Ježíš znamená: Bůh zachraňuje, Bůh je spása.

Simeon vyznává: „Nyní propouštíš, Hospodine, svého služebníka.“ – Nyní už můžu v klidu odejít z tohoto světa. Spatřil jsem Mesiáše, byť v plenkách, ale to stačí k naplnění mého života. Simeon nenaříká, že už se nedožije Ježíšových zázraků, neuslyší jeho kázání, nezažije jeho Mesiášské působení. Simeonovi stačí krátké setkání s nemluvnětem. Má naději, že bude růst.  S ním bude růst Boží království. O budoucnost lidu je dobře postaráno.

Jednou jsem se účastnila modliteb řádových sester Karmelitek. Ony se tuto Simeonovu chválu modlí každý den před spaním. „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka. Neboť mé oči viděly tvé spasení.“ V této modlitbě děkují Bohu za vše, co ten den prožily. Ve všem malém, co den dal, se snaží vidět kousek Božího spasení, milosti a lásky. Nečekají, že se Boží láska musí projevit ve velkých zázracích. Spatřují Boží spásu „v plenkách“. V milých setkáních, v kráse stvoření, v úsměvu druhého člověka. Spoléhají, že se další den o ně Bůh zase dobře postará.

V chrámu je také prorokyně Anna. Modlí se, drží posty. Doufá v nové Boží věci. Jinak by se přece nemodlila a nepostila. Když Anna spatřila Josefa, Marii a Ježíše, děkuji Bohu. A pak vyjde ven z chrámu a nese zprávu nemluvněti Ježíšovi všem, kteří očekávali Mesiáše. V Ježíši se nám narodil Mesiáš. Už je tady, už jsme se dočkali. Radujte se a chvalte spolu se mnou Boha. K této radosti a vděčnosti jsme zváni i my.

Dnes jsme svědky křtu tří dětí. Tento den nás všechny zavazuje, abychom i my děti doprovázeli ve víře. Hlavní úkol je svěřen rodičům a kmotrům. Ale ty děti se budou setkávat také s námi v tomto kostele. My pro ně budeme ti starší, staří, kteří jim svým životem mohou ukazovat na Pána Boha, na Krista. Budou nahlížet naše životní postoje, naši víru nahlížet, mohou se od nás učit. Samozřejmě, o všem budou sami přemýšlet, oponovat nám, vzdorovat. To je v pořádku. Naslouchejme jim a mluvme s nimi.

Přála bych si, abychom (nejen) pro ty tři kluky byli takovými staršími, starými ze sboru – co mají co říct, co dokáží být mladým inspirací.

Buďme dětem a všem Simeonem, který žije zbožně, očekává Boží potěšení pro celý svět. Nenaříkejme, že jsme toho neprožili víc nebo jinak. Děkujme jako Simeon za „spásu v plenkách“, za zdánlivé maličkosti. Mějme jako svou hlavní polohu víry vděčnost.

Buďme také jako Anna. Modleme se vytrvale ve všední dny za všední věci. Držme posty, umějme se občas něčeho vzdát. A vyprávějme dětem o Kristu.  To, co o něm víme z Bible a co s ním prožíváme ve svém životě. Sdílejme s dětmi a mladými, proč je pro nás víra v Krista důležitá.

A taky dětem ukazujme, že stáří není překážkou v očekávání Božích věcí. Učme se stárnout. Ten, kdo umí stárnout, umí plně žít. Protože, i když nás Pán Bůh jednou propustí ze svých pozemských služeb úplně, postará se o nás .

Pane, pomoz nám být dobrými rodiči, kteří k tobě budou přivádět své děti. A pomoz nám být dobrými bratry a sestrami jako byli Simeon a Anna. Amen