Jan 10, 22-30: Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. 23Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25„Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30Já a Otec jsme jedno.

 

Milí přátelé,
dnes je neděle dobrého pastýře. Po velikonocích, kdy ve čteních, ale také v modlitbách mluvíme o Ježíši spíše jako o Beránku Božím, nás dnes texty vedou k tomu, abychom si uvědomili, že Ježíšovo poslání ve světě se nespojuje jenom s tou napohled jednorázovou, neopakovatelnou podobou obětního beránka, ale také s obrazem dobrého pastýře.

Jenomže jak to? Může beránek být pastýřem? A není to tak trochu, jako když se kozel stane zahradníkem? Jak to vlastně s Ježíšem je? Je beránkem, nebo pastýřem?

Jako křesťané věříme, že obojí je možné, že si to neprotiřečí. Vyznáváme to často ve vyznání víry, když se přiznáváme k víře v Ježíše, který se narodil z Marie, umřel, ale byl vzkříšen a sedí po pravici Otce. Ježíš coby člověk, ale také Boží syn. Beránek, ale také pastýř.

Jan nám dnes představuje Ježíše také v obojí podobě. Ježíš se, v zimě, když se v Jeruzalémě slaví svátek posvěcení chrámu, prochází v chrámovém nádvoří. To je vlastně celkem lidské. V Jeruzalémě sice v zimě zřejmě nemrzlo, ale zato mohlo dost silně pršet. A tak se Ježíš, člověk, prochází se spoustou jiných lidí v Šalamounově sloupořadí, pod střechou.

Najednou je ale obestoupen nervózní partou chlapů, které už nebaví čekat na to, až konečně dostanou odpověď na to, jestli Ježíš je ten, koho Bůh zaslíbil jako zachránce, nebo naopak. Je to vlastně podobné obrazu pochybujících učedníků. Věřící židé na nádvoří chrámu, o kterém vyznávali, že je viditelným znamením Boží přítomnosti a také jediným místem, kde Bůh přebývá, nenalézají odpověď na tak důležitou odpověď víry. A nehodlají dál čekat.

V Ježíšově odpovědi zaznívá něco důležitého také pro nás. Problém celé této party není v tom, z jakého jsou národa, nebo v tom, že by se ptali nějak špatně. Jejich problém by se spíš dal označit jako „selektivní hluchota“. Ptají se, ale čekají na odpověď, kterou si předem sami určili. Nechtějí věřit, důvěřovat a proto také neslyší odpověď, kterou od Boha dostávají.

„Už jsem vám odpověděl, ale nevěříte“, tak to vyjádří Ježíš. Problém není v tom, že by snad Bůh, nebo Ježíš neodpovídali na jejich otázky, ale v tom, že oni odpovědi nevěří, nedají si říct.

To se snadno může stát každému z nás, nebo také komukoli v našem okolí, že sice klademe správné otázky, ale předem také známe správné odpovědi a nejsme schopni akceptovat jakékoliv jiné.

Ježíš se nám ale přimlouvá jako dobrý pastýř. Nabízí nám vztah založený na důvěře, nebo, chcete – li, respektu. V tomto vztahu a s tímto přístupem pak poznáváme Ježíše jako dobrého pastýře.

Tento život v důvěře, v respektu k dobrému pastýřovi, který nás zná pak stojí na dvou pilířích.

  • Slyšení
  • Následování

Je to dobré, když víme, že v našich životech, jinak plných složitých křižovatek, na kterých se pravidelně musíme rozhodovat kam dál směřovat svůj život, čemu věnovat svůj čas a svoje prostředky, čemu se naopak obloukem vyhnout, životě ve kterém se někdy musíme vzdávat pro nás důležitých věcí a také se srovnávat se ztrátou pro nás důležitých lidí, ve světě, který na nás každodenně chrlí desítky nabídek a připomíná nám, co všechno bychom ještě měli, či mohli získat, že v tom všem Ježíš nabízí možnost následovat jej, coby dobrého pastýře, důvěřovat mu, respektovat Jeho vedení.

S dobrým pastýřem, z jehož ruky nás nikdo nevytrhne se totiž ve světě nelze ztratit. A platí také, že kdyžbychom přeci jenom nachvíli přestali slyšet jeho hlas, třeba i svou vinou, stačí s zastavit a začít naslouchat znovu, protože dobrý pastýř své ztracené vždycky hledá.

Amen.

 

 

Jakub Pavlús, farář sboru