introitus:

Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Milé sestry a milí bratři, zdravím vás starokřesťanským velikonočním pozdravem: Kristus vstal z mrtvých, opravdu vstal! Pokoj vám všem, kteří se obracíte k Bohu a chcete slyšet jeho evangelium, dobrou zprávu pro každého člověka.

Připojme se na úvod bohoslužby ke slovům chvály, která zapsal apoštol Petr: Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. (1P 1,3) Amen.

Chvalme Pána Boha také první písní, ze zpěvníku Svítá číslo 373. Naleznete ji také v dodatku k Evangelickému zpěvníku pod číslem 667.

modlitba: Vzkříšený a živý Pane, chceme společně oslavovat Tvé vítězství nad smrtí. Není to pro nás snadné v těchto dnech krize a strachu. Proto Tě prosíme: přijď k nám, daruj nám setkání s Tebou, utvoř v našem životě místo pro radost a naději. Uzdrav naše srdce svým pokojem.

Trápí nás také to, že se nemůžeme setkat s mnohými, které máme rádi. Proto Tě prosíme: ujisti nás, že ani v karanténě nejsme sami, odloučeni od druhých. Ujisti nás, že jsme součástí veliké rodiny Božích dětí, že jsme navzájem spojeni Tvou láskou.

Voláme k Tobě společně a prosíme Tě za celý náš svět: Pane, smiluj se nad námi. Kriste, smiluj se nad námi.

Pane, smiluj se nad námi. Amen.

 

1.  čtení: Zj 1,9-20

Další píseň bude z Evangelického zpěvníku číslo 419 Mocný Bože, při Kristovu

text kázání: J 20,19-21

 

Milé sestry a milí bratři, zavřené dveře. Jsou jedním ze symbolů současné doby. Zavřené dveře mnoha obchodů, restaurací a kaváren, divadel a kin, škol a mnoha pracovišť. Je to stísňující. Jsme určitě vděční za práci všech, kdo se snaží, aby alespoň některé dveře zůstávaly otevřené. Prodejny potravin, lékárny, pošty a hlavně nemocnice. Bohu díky za službu všech obětavých a statečných lidí! Ovšem i letošní Velikonoce, svátky Vzkříšení Páně, prožíváme za zavřenými dveřmi svých domovů. I kostely a modlitebny zůstávají zavřené. Chybí nám společenství, ve velkých uvozovkách „obyčejný“ mezilidský kontakt, stejně jako společná modlitba, společný zpěv, možnost slyšet kázání tváří v tvář kazateli, společný kruh kolem stolu Páně. Za zavřenými dveřmi se nám stýská po mnohých, které máme rádi. Jindy zase bývá těžké vydržet s našimi nejbližšími, se kterými sdílíme domov. A na toho, kdo bydlí sám, dopadá opuštěnost a samota. A pak jsou zde obavy, strach a úzkost. Netýkají se jen nebezpečného viru, rizika onemocnění, či dokonce smrti. Čím dál více se vztahují k tomu, jaké dlouhodobé důsledky bude současná situace mít a jak dlouho se z ní budeme vzpamatovávat. Jak máme v takové situaci slavit Velikonoce, radostné svátky Kristova vzkříšení?

Zavřené dveře. Také Ježíšovi první učedníci prožívali první Velikonoce za zavřenými dveřmi. Neskrývali se sice, aby pokud možno bránili šíření nakažlivé nemoci, ale i oni prožívali strach. Strach ze svého okolí, z nepochopení, z projevů nepřátelství. Byli přece stoupenci, ba přáteli toho Ježíše, který ve společnosti způsobil takový rozruch a vyvolal nepřátelství mnohých. Jak by se asi Ježíšovi nepřátelé mohli k jeho učedníkům chovat přátelsky, nebo je prostě jen slušně nechat na pokoji? Nejen přítomná chvíle, i budoucnost byla nejistá. Nepřátelský postoj okolí jen tak nepomine, ostatně – stejně jako pandemie… V takové situaci je naprosto pochopitelným řešením úkryt a zavřené dveře. Ano, oddělují nás, izolují, omezují na malý prostor. Současně ovšem ty zavřené dveře dávají určitý pocit bezpečí. Za zavřenými dveřmi nejsme vystaveni nepochopení či nepřátelství druhých. Stejně tak platí, že za zavřenými dveřmi jsme do značné míry chráněni před onemocněním. Ani za zavřenými dveřmi však nejsme v bezpečí před svým vlastním strachem, ať už je příčinou toho strachu cokoliv. Je to zvláštní paradox: strach člověka nutí, aby utekl nebo se někam schoval. Ale ani útěk nebo ukrytí automaticky neznamená, že se strachu zbavíme.

Ani v takové situaci však není nemožné slavit bohoslužbu, prožít Velikonoce, ba dokonce se setkat s Bohem. V dnešní době nám leccos usnadňuje internet. Tady můžeme najít mnohá kázání, modlitby, zamyšlení, ať už v podobě textu, zvukového záznamu nebo videa. Některé bohoslužby jsou dokonce vysílány živě, či se konají online biblické hodiny a setkání mládeže. To zásadní však spočívá jinde – a platí to pro dnešní dobu karantény stejně, jako to platilo v době před jejím vyhlášením a bude to platit také, až jednou, doufáme, skončí. To zásadní je, že pro Pána Boha nejsou zavřené dveře žádnou překážkou. Učedníci jsou za zavřenými dveřmi – a Ježíš, jejich vzkříšený Pán, přichází mezi ně a zdraví je mocným, potěšujícím, uzdravujícím slovem Pokoj vám. A stejně tak dnes – my jsme za zavřenými dveřmi a i k nám může Ježíš přijít. I my se s ním můžeme setkat a přijmout jeho slovo Pokoj vám. Bohu nevadí, že jsme v karanténě. On má výjimku, že za námi může přijít, i když se o té výjimce nepíše v žádném vládním nařízení. Ježíš přichází přes zavřené dveře a pro jeho slovo neplatí žádné omezení.

Pokoj vám – za zavřenými dveřmi, pro každého z nás osobně. Pokoj vám do karantény, do obav z onemocnění, do neklidného dneška a nejistého zítřka. Pokoj vám do opuštěnosti, do samoty, do stesku po přátelích, po bratrech a sestrách z církve. Pokoj vám do napětí mezi lidmi, kteří spolu sdílejí jeden domov. Pokoj vám, když vám chybí společenství v kostele či v modlitebně, večeře Páně, společný zpěv a modlitba. Pokoj vám i do toho, že nemůžete jít na kafe, na zmrzlinu nebo do divadla, i když byste rádi. Pokoj vám do strachu, který vás nutí utíkat nebo se ukrýt – protože právě Božím pokojem může být člověk od strachu osvobozen. Pokoj vám – Ježíšovo slovo, které uzdravuje srdce nemocná strachem.

Pojďme ovšem dál a hlouběji, od Ježíšova slova k Ježíši samotnému. Přišel zavřenými dveřmi a nyní je tady, mezi svými učedníky. Je to on, vzkříšený Pán a Mistr, s nímž putovali po Galileji a po Judsku. Je to on, kdo je učil, jaký je Bůh a jak to chodí v jeho království. Je to on, kterého viděli konat zázraky na pomoc potřebným, on, kterého viděli sloužit lidem. Je to on, kdo dal jejich životům nový smysl. Je to také on, který byl zatčen a odsouzen k smrti. On, který zemřel na kříži a byl položen do hrobu. Je to on, o kterém si mysleli, že už se s ním nesetkají, že je konec té naději, kterou v něm viděli. Je to on, nad jehož smrtí truchlili jako každý, komu zemře dobrý přítel… Vše je ale jinak, teď za nimi znovu přišel a je tu s nimi. Je to on, Ježíš, který byl vzkříšen a nechal za sebou prázdný, otevřený hrob – jak zřetelně to kontrastuje se zavřenými dveřmi, za nimiž se ukrývají učedníci! Ježíš byl mrtev a nyní žije – to znamená, že Bůh je silnější než smrt. Učedníci to mohou vidět na vlastní oči. Jako další důkaz jim Ježíš ukazuje ruce a bok, na nichž jsou doposud viditelné rány, stopy po utrpení. Ježíš chce, aby jeho učedníci poznali, že on, Vzkříšený, je právě ten, který byl ukřižován.

Reakcí učedníků je radost: zaradovali se, když spatřili Pána. Je to radost ze shledání s tím, koho měli rádi a koho také respektovali jako učitele. Je to radost ze shledání s tím, kterého už oplakali jako mrtvého. Je to ovšem také radost ze vzkříšení samotného, z Božího vítězství nad smrtí. Život každého z nich nyní může naplnit nová důvěra v Boha. Můžeme ji přiblížit třeba takto: je to spolehnutí, že Bůh mě neopustí, ani když zemřu. Nezapomene na mne, neztratím se mu. Smrt mě oddělí od mých blízkých, ode všech, které mám rád, ale ne od Boha. Nezůstanu sám. Radost, kterou nyní učedníci prožívají, je velkým Božím darem do jejich situace. Od této chvíle – setkání se vzkříšeným Pánem – už nemusí být strach to hlavní, co určuje jejich život. Dostávají nový impuls, nový zdroj naděje. Je to radost z toho, že Ježíš žije – a tento život chce sdílet i s nimi (a také s námi se všemi). To svým učedníkům slíbil ještě před ukřižováním: „já jsem živ a také vy budete živi.“ (J 14,19) Je to také nový pohled na Boží věrnost: Bůh nám je věrný nejen během našeho života, ale i v naší smrti.

Do této radosti ze setkání se vzkříšeným Pánem jsme zváni i my. Právě i v naší dnešní situaci, kdy se smrt zdá nějak blíž než jindy. Kdo sleduje statistiku, ví, kolik lidí už vlivem nebezpečného viru zemřelo. Je to obrovský počet a to nás pochopitelně děsí. Tím spíše, jak moc je ten virus a ta statistika každý den předmětem pozornosti ve zprávách. To se mohou objevit pochybnosti, mohou se vnucovat nepříjemné otázky. Jak se dnes můžu spolehnout na to, že Bůh je silnější než smrt? Jak mám věřit ve vzkříšeného Krista? Nebledne kvůli tomu všemu naše víra? Není s ní konec, jako když se z krásného snu probouzíme ráno do dalšího tíživého dne? Před těmito otázkami nemusíme utíkat do nedůvěry, či dokonce do beznaděje. Vzkříšený Pán k nám přichází – nejen přes zavřené dveře našich domovů, ale i přes zavřené dveře našeho nitra. Jde vstříc našim pochybnostem, obavám, nedůvěře. Přichází k nám ten, který je živý. I když byl mrtev, nyní – hle, je živ na věky věků a má klíče od smrti i od hrobu. Nebojme se tedy: on dokáže v našich životech vytvořit místo pro radost a oslavu i v dnešní situaci.

Jsme zváni k tomu, abychom vzkříšenému Ježíši svěřili svůj život. Tomu, který prošel utrpením a smrtí – a získal zkušenost, že to není konec. Jistě, nevíme, jaké bude to pokračování. To je tajemství, které si Bůh ponechává pro sebe. V Ježíši Kristu nás ovšem zve k tomu, abychom se spolehli na jeho věrnost, jež se projevila ve vzkříšení. To všechno není nic nového, oslavujeme to o každých Velikonocích a vlastně každou neděli. V současné situaci to k nám ale promlouvá jinak. To poselství, vyjádřené krátce Kristus vstal z mrtvých, opravdu vstal – to zní jinak v dobách pohody, kdy řešíme „jenom“ každodenní starosti, a jinak v době krize, jako je ta současná. Možná si význam Velikonoc dnes uvědomujeme snáze než jindy, možná k němu naopak budeme pronikat obtížněji. Ale v každém případě můžeme v setkání se vzkříšeným Pánem nalézt novou dávku naděje, kterou dnes tolik potřebujeme nejen my, ale každý člověk. Jsme zváni také k tomu, abychom tuto naději sdíleli dál. V závěru dnešního oddílu z evangelia Ježíš říká: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Nepřeslechněme tuto výzvu. Ježíš nám přináší pokoj, svědectví o Boží věrnosti, radost, naději. A i v dnešní době máme a smíme my, jeho následovníci, dosvědčovat lidem kolem sebe to všechno, co od Ježíše přijímáme. Amen.

 

přímluvná modlitba:

Milé sestry a milí bratři, k jednotlivým prosbám se můžete sami za sebe připojit slovy Pane, smiluj se.

Milostivý Bože, prosíme Tě za každého, kdo v těchto dnech slouží svým bližním. Zvláště Tě prosíme za ty, kdo se starají o nemocné. Prosíme Tě společně: Pane, smiluj se.

Prosíme Tě za všechny, kdo prožívají strach a úzkost. Daruj jim svůj pokoj, dej jim poznat naději. Prosíme Tě společně: Pane, smiluj se.

Prosíme Tě za rodiny, za dobré vztahy mezi nejbližšími, za pokoj pro každý domov. Prosíme Tě společně:

Pane, smiluj se.

Prosíme Tě o moudrost a rozvahu pro každého, kdo má politickou pravomoc. Dej, aby opatření proti pandemii přinášela užitek. Prosíme Tě společně: Pane, smiluj se.

Prosíme Tě za ty, kdo by této složité situace chtěli zneužít ve svůj prospěch a proti svým bližním. Dej, aby se obrátili a upustili od zlých úmyslů. Prosíme Tě společně: Pane, smiluj se.

Prosíme Tě za Tvou církev, za to, abychom každý byli dobrým svědkem o Tvém pokoji a věrnosti, abychom s druhými sdíleli radost a naději. Prosíme Tě společně: Pane, smiluj se.

Prosíme Tě společně za celý svět těmi slovy, která jsi nás naučil: Otče náš…, amen. slovo potěšení: Pán Ježíš Kristus říká: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (J 11,25-26) požehnání: Ať ti Pán žehná a chrání tě. Ať Pán nad tebou rozjasní svou tvář a je ti milostiv. Ať Pán k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě svým pokojem.

Požehnej nám všem a celému světu všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Amen.

píseň: EZ 346 (SV 20) – Buď Tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

 

Aleš Zapletal, pastorační pracovník