Úvodní modlitba:

Milující Bože,
ty jsi ve svém hlubokém soucitu
poslal svého Syna
aby, oděn naším tělem,
snášel naše zkoušky,
naslouchal naší plytké chvále
a vytrpěl krutou smrt na kříži

Prosíme tě, dej nám Ježíšova ducha,
abychom se my, kteří ho tento týden
doprovázíme na cestě jeho utrpení,
naučili cestě pravé lásky
a ztělesňovali ji do konce svých dní.

Skrze téhož Ježíše Krista
který s tebou žije a miluje
ve společenství Ducha svatého
jako jediný Bůh nyní i navěky.

Izajáš 50, 4-10: Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli. Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.

Matouš 27, 15-20; : O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“

 

Myj si ruce jako pontský pilát, ale miluj jako Ježíš. Tak zní jedno z doporučení pro doby pandemie, které na mně poslední týdny často vykoukne někde na sociálních sítích. Je povedené, hodí se k této Velikonoční době. No bodejť, vychází přeci z pasáží písma, které znají i lidé kteří do kostela zas tak často nepřijdou. Snad by se tedy k němu mohlo ještě přidat: a zůstaň doma jako učedníci po ukřižovaní Ježíše, jenomže to by se dnes snadno dalo hodnotit i jako nepovolené shromažďování osob, které nežijí v jedné domácnosti.

Popravdě jsem si byl už úplně jistý, že na pašijním příběhu Ježíšova odsouzení mě už nemá co překvapit. Ježíše přivedou, po krátkém projednání tohoto případu Pilát pontský, historiky jinak hodnocený jako nesmírně krutý člověk, který s trestem smrti zas tak velký problém neměl, řeší najednou velké dilema, překvapivě Ježíše nechce odsoudit, a tak si před zástupem myje ruce, zatím co dav křičí: „Krev jeho na nás a na naše děti!“.

Musím ale upřímně říct, že jsem doposud vždy přehlížel důvod, pro který si Pilát myje své ruce, tu Matoušovu jedinečnou krátkou vsuvku, ve které se v příběhu najednou objeví Pilátova žena. Nepřišla se zeptat co by rád k večeři po náročném dni v práci, přišla jej varovat: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým, dnes mě kvůli němu pronásledovali zlé sny.“ A tak si Pilát myje ruce. Alespoň symbolicky. Tím ale také přiznal, že na rukách nějakou tu krev má, kdyby ne, proč by si je myl?

Pilát si sice ruce myje, ale je to spíš výjimečná situace, symbolické gesto motivované noční můrou jeho manželky. Myje si ruce, ale víc, než smrti jednoho spravedlivého se bojí rozzuřeného davu. Proto také propouští Barabáše a Ježíše odsuzuje k smrti.  Je to učebnicový příklad populismu. Mýt si ruce, to jistě pomáhá v boji s pandemií, ale ničemu nepomáhá, když si myjeme ruce nad tím, za co jsme sami odpovědni.

Pilátovu ženu pronásledují noční můry, ze kterých se ale vždycky probudí a Piláta samotného tíží svědomí. Jsou to ale Ježíšovi učedníci, jeho matka a příbuzní, kdo si v tyto chvíle musel procházet úplným peklem, kdo kráčel v temnotách. Tváří v tvář utrpění nevinného člověka pociťujeme obvykle nespravedlnost, bezmoc a hněv.  Zvláště pokud v tomto utrpení neshledáváme žádný smysl, nebo pokud toto utrpení nepřinese, neukáže smysl života někomu druhému.

Jak je to ale s utrpením Ježíše z Nazareta, syna Božího, syna člověka? Co pociťujeme, když čteme vyprávění evangelistů o jeho odsouzení? Zlost na Piláta, který populisticky pod nátlakem davu rozhodne, že Ježíš zasluhuje nejvyšší trest a pak si nad ním myje ruce? Pohrdáme davem, který křičí krev Jeho na nás a na naše děti? Soucítíme s učedníky, kteří se schovávají a nevědí, jak by mohli svému mistru pomoct? Třeba se to v nás všechno míchá.

V těchto částích evangelia Ježíš, mistr a učitel mluví až nezvykle málo. Většinou jen v krátkých větách, které leckdy zavání sarkazmem. Většinou jen naslouchá. Platí o něm slova proroka Izajáše: „Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.“ To, co u proroka čteme a zde u Ježíše vidíme ale není rezignace.

Dostáváme se k druhé části doporučení, tedy, miluj jako Ježíš. Ano ani v čase sociální izolace nemáme zapomínat na lásku. Ježíš na ní taky nezapomněl, ani když stál sám před veleradou a pak před pontským Pilátem. Je to totiž láska, co jako jediné může spravedlivého posilovat natolik, aby tiše snášel trest, který mu nepatří. V Janově evangeliu, v patnácté kapitole Ježíš říká svým učedníkům: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele, vy jste moji přátelé…“

Snažit se svést vinu za Ježíšovu smrt pouze na piláta Pontského, nebo na rozzuřený dav by byl omyl. Ježíš to moc dobře ví. Není rezignovaný, nese trest, který by právem za přestoupení smlouvy s Bohem patřil každému z nás. A nese jej z lásky, protože je přítelem lidí. Je i mým a tvým přítelem. Nese jej, aby nás s Bohem smířil. Jeho smrt, byť krutá, není nesmyslná, nemá vyvolat touhu po pomstě, ale touhu po následování příkladu dobrého přítele.

Svým postojem nám navíc Ježíš ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích, ve chvílích kdy se právem cítíme bezradní nás Bůh nenechává samotné. Už u proroka Izajáše v prvním čtení jsme četli: „Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“

Přeji Vám i sobě, ať je Bůh nejen v tomto velikonočním týdnu našim světlem. Přeji nám ať neztrácíme důvěru, ve které se můžeme opřít o svého Boha. Přeji nám, ať můžeme každý den prožít v lásce svých blízkých a v lásce našeho dobrého přítele, Ježíše.

Amen.

 

Modlitba:

Milující Bože,
dnes s pokorou, ale i s radostí oslavujeme tvoji lásku. Děkujeme ti, že se Kristus, ač sám tobě rovný, ponížil a obětoval se, aby nás jako tvůj i náš služebník s tebou smířil. Pomoz nám, abychom prokazovali takovou lásku jeden druhému. Spojuj nás navzájem a uzdravuj naše zranění, zvláště rány, které zejí v našich rodinách.

Bože pravdy,
připoměli jsme si, jak Pilát ustoupil vášním davu. Modlíme se za představitele našeho národa i jiných zemí světa, aby vládli podle pravidel spravedlnosti a pravdy, ne líbívosti a popularity.

Soucitný Bože,
modlíme se za všechny, kdo nespravedlivě trpí – za hladové a bez domova, za ty kdo jsou pronásledováni a uráženi za to, že říkají pravdu, za ty, kdo jsou postiženi válkou a terorem. Dej jim vítězství svého Syna Ježíše Krista.  Modlíme se i za ty, kdo se v tyto dny cítí osamělí a opuštění, dej, ať poznají že ty, dobrý přítel je nikdy neopouštíš.

Amen!

 

Jakub Pavlús, farář sboru