Bohoslužby 21. 3. 2021

Žalm 51, 2-5 a 11-12: když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě. 3  Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, 4  moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! 5  Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. 12  Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

 

Kolekta:

Bože, náš Otče
zbavuješ nás tíhy hříchů
a otvíráš před námi novou budoucnost.
Tvůj syn Ježíš z lásky k nám trpěl a zemřel
a skrze něho nám ve křtu dáváš
nový, věčný život, který je silnější než smrt.
Dej, ať na sobě poznáváme moc jeho smrti a vzkříšení
a vydáváme o něm věrohodné svědectví.
Prosíme tě o to skrze něho,
našeho Pána a bratra Ježíše Krista,
který s tebou a Duchem svatým
žije a působí na věky věků.

 

Jeremjáš 31, 31-34: Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. 32  Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. 33  Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. 34  Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“

 

Jan 12, 20-33: Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. 21  Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ 22  Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi. 23  Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24  Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. 25  Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. 26  Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ 27  „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. 28  Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29  Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“ 30  Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31  Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32  A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ 33  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

 

 

Milí přátelé, období plné různých změn mohou být leckdy děsivé. Jistoty v nich přestávají platit, plány lidí, ať už jednotlivců, nebo společenství často vezmou za své, naučené vzorce chování nepomáhají… V takových obdobích se snažíme nanovo najít stabilitu, nanovo se zorientovat ve světě a ve svých životech.

Co je k tomu potřebné? Obvykle říkáme, že pomůže, když víme, jaké jsou naše priority. Ano, může pomoct, když víme, jaké jsou naše priority, na čem doopravdy záleží, ale také nemusí. Když se vše kolem mění, je mnohdy nutné přehodnotit i své priority, protože se může stát, že ztratí na hodnotě.

Změny jsou náročné, to jistě, ale chtěli bychom žít ve světě, který se nemění? Možná kdyby byl dokonalý, tak ano. Měnit dokonalé by preci nemělo smysl. Ale co když právě změny představují cestu, kterou se k dokonalosti přibližujeme? Anebo snad lépe, co když právě otevřenost změnám, otevřenost novým možnostem, ochota vzdát se starých zvyků, ochota přehodnocovat své priority, námaha promýšlet všechno znovu jsou cestou, jak se přiblížit dokonalosti?

V dnešních čteních jsme slyšeli, že Bůh se změn nebojí, že Bůh se nebojí přehodnocovat priority, způsoby komunikace a jednání s člověkem, vytvářet prostor pro něco nového.

Lidem vracejícím se z Babylonského zajetí navrhuje novou smlouvu. Smlouvu, která se jim zapíše hluboko do srdce, která změní jejich přístup k životu natolik, že bude mluvit sama za sebe, že nebude potřeba o ní znovu vyučovat. Na to, aby mohla vstopit v platnost ji ale musí být otevřeni i oni sami. Mohli by říct. „Bože, víš, ale my už s Tebou tak nějak smlouvu máme, pamatuješ? Uzavřel jsi ji kdysi s našimi předky v poušti!“ Změny, hlavně ty, které se týkají vztahů, i vztahu Boha s člověkem si vyžadují oboustrannou otevřenost.

V Jeruzalémě se setkáváme, společně s jakýmisi Řeky, buď proselyty, nebo řecky mluvícími židy z diaspory s Ježíšem. A ten nás svým podobenstvím o zrnu, které musí umřít, aby přineslo mnohý užitek může zaskočit. Na smrt se obvykle díváme jako na absolutní zmar. Co umřelo, umřelo. Konečná. Věříme, že má Sváťa karásek pravdu když zpívá „Svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: Další host“. Ale z pohledu tady a teď, na zemi, je to zkrátka konečná, co tělesně umřelo, to umřelo. Tak to mnohdy vidíme.

Ježíš ale říká: Podívejte se jak to funguje v přírodě. Podívejte se na Boží principy. Ve světě rostlin ani smrt není zbytečná. Ze zrnka, které „pohřbíte“ do země může vzejít nová rostlina, která přinese mnohý užitek.

Ježíš tím, samozřejmé V Janově podání míří především ke smyslu Velikonoc a smrti, která čekala v Jeruzalémě na něj – Božího syna. Říká svým učedníkům a lidem, kteří vyhledávají Jeho blízkost: to co uvidíte v Jeruzalémě se může jevit jako totální zmar, ale opak je pravdou. Nepřestávejte doufat, neztrácejte naději.

My už z pohledu učedníků o dvě tisíciletí později vidíme a víme, že Ježíšova smrt a Jeho vzkříšení přinesli a přinášejí lidem mnohý užitek, můžeme svobodně přistupovat k Bohu jako ke svému Otci, můžeme přistupovat k sobě navzájem jako bratři a sestry, v Boží rodině mezi námi není žádný rozdíl, protože všichni jsme zachráněni Boží milostí. Novou smlouvu s Bohem nosíme ve svých srdcích a můžeme se tak soustředit na to, jak ji žít autenticky a radostně. Víme, že Bůh se, jak to u Jana čteme v Ježíšovi oslavil a nenechal nic z Jeho života, Jeho smrti a Jeho vzkříšení podlehnout zmaru.

V těchto dnech, kdy můžeme jenom stěží opustit své domovy, své okresy, kdy obětujeme mnohé ze svých svobod, kdy musíme nanovo přehodnocovat své priority, své naděje své stereotypy zejména pod tíhou ještě stále probíhající světové pandemie, která milionům lidí vzala leta v blízkosti svých milovaných můžeme znovu promyslet toto Ježíšovo podobenství.

Mnoho z toho, na čem jsme si zakládali, každý z nás jednotlivě, ale třeba i jako rodiny, jako společenství církve jsme museli „pohřbít“ dát k ledu. Ale neztrácejme víru, neztrácejme naději. S Boží pomocí všechno, co jsme „pohřbili“ může přinést mnohý užitek. I kdyby ten užitek měl spočívat především v tom, že si uvědomíme, co v našich životech je důležité a co naopak není.

Zachovejme si i když čelíme temným dnům otevřenost změnám, otevřenost Božímu jednání v našich životech, nechejme Boha, aby se oslavil i v našich životech!

 

Přímluvy:

Pán Ježíš nás svojí smrtí a vzkříšením vysvobodil od nadvlády zla, hříchu a smrti. Proto mu předložme své prosby:

  1. Modlíme se za synodní radu naší církve, všechny faráře, kazatele, učitele nedělní školy a prosíme o požehnání pro jejich službu.
  2. Modleme se za unavené a vyčerpané zdravotníky a učitele, aby Pán Bůh vzbudil i v jejich srdcích a myslích novou naději a posiloval je v jejich důležité službě.
  3. Modlíme se za Boží pomoc pro očkovací kampaň u nás, ale i v zemích třetího světa, prosíme o naši ochotu dělit se o své poznání a své bezpečí i s těmi, pro které je nedostupné.
  4. Modleme se za ty, kteří zneužívají současnou situaci pro svůj osobní prospěch, aby Pán Bůh otevřel jejich oči a dal jim vidět následky jejich sobeckých činů.
  5. Modleme se za děti a mladé lidi, kterým díky současné situaci chybí schopnost zdravého života i motivace k němu, aby jim Pán Bůh dal lásku k sobě samým, aby se dokázali vidét jako Bohem stvoření a milovaní.
  6. Modleme se za rodiny, aby unesly obtíže současného života. Prosíme za samoživitele a samoživitelky, aby v nesnáích dokázali najít pomoc.
  7. Modleme se za naše společenství o dar „nového“ srdce, naplněného radostí z Boha, odvahou i kajícností.

 

Bože, smiluj se nad námi pro své milosrdenství, daruj nám svého Svatého Ducha a posilni naši velkodušnost. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

 

Židům 5, 5-10: Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 6  A na jiném místě říká: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ 7  Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. 8  Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9  tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, 10  když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.

 

 

Požehnání:

Ať vás Boží milosrdenství provází, abyste šli dobrou životní cestou.

Ať vám dává svobodu, abyste se nebáli a ničemu neotročili.

Ať vás přidržuje, abyste byli stálí a pevní.

Ať vás inspiruje, abyste byli pravdiví a věrní.

Ať vám dělá život krásným, abyste přijímali i rozdávali lásku a naději.

Amen.

 

 

Jakub Pavlús, farář sboru