Vstupní slovo / Žalm 118:
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Izraeli, jen řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
3Dome Áronův, řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
4Ctitelé Hospodina, řekněte:
„Jeho láska trvá navěky!“ (…)
Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
27Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!
Kolekta:
Bože, veliký a nepochopitelný, tvůj Syn, náš Spasitel, se v poslušnosti tvé vůle stal člověkem, ponížil se a vydal se za posměchu na kříž. Dej nám sílu, abychom ho následovali na cestě utrpení a měli účast na jeho vzkříšení. O to tě prosíme skrze něho, tvého Syna Ježíše Krista, který s tebou a Duchem svatým žije a život tvoří na věky věků.
První čtení / Izajáš 50, 4-9:
Panovník Hospodin mi dal jazyk učených,
abych uměl znaveného slovem posílit.
Ráno za ránem mě probouzí,
probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník.
5Panovník Hospodin mi uši otevřel
a já se nevzpouzel,
neodvracel jsem se zpět.
6Nastavil jsem svá záda bijícím
a líce rvoucím za vousy;
tvář jsem si nechránil
před nadávkami a plivanci.
7Panovník Hospodin pomáhá mi,
a proto nedojdu potupy;
tvář jako z křemene proto nastavuji,
nebudu zahanben, to vím.
8Blízko je Ten, který mě hájí.
Kdo mě chce obvinit?
Pojďme se vedle sebe postavit!
Kdo chce proti mně vznášet žaloby?
Ať ke mně přistoupí!
9Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi.
Kdo mě odsoudí?
Hle, všichni se obnosí jako šaty,
od molů budou sežráni!
Evangelium / Marek 11, 1-11:
Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 3 A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ 4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ 6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7 Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! 10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“ 11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.
Ale no tak, Ježíši, co to s Tebou je? Kolikrát si s až nepochopitelnou lehkostí vyvázl z provokací, téměř jistých pastí a léček farizeů, saduceů a zákoníků, a teď uděláš tak fatální chybu?
To jsi snad nevěděl, jak blbá nálada vládne v krajině? Nebo si prostě děláš legraci? Tak málo si vážíš svého života? Jak levná provokace, vejít do Jeruzaléma na „vypůjčeném“ oslátku za provolávání „hosana“ nemalým zástupem… Z toho se jen tak nevyvlečeš! Prý pokoj na nebi, tam možná bude, ale v Jeruzalémě to pokoje jistě nepřidá… Římané krále nemají, pro ně je to politicky nekorektní oslovení a nám krále také nepovolí, to ty dobře víš… a přece se králem necháš provolat.
No… tolik ke skeptickým reakcím na úvod. Jsou to pouze spekulace, samozřejmě. Ale popravdě, nezdá se i vám trochu divné, že ten samý Ježíš, který s lehkostí vyklouzne z několika léček farizeů, který se vždy vytratí, když jej dav chce provolat za krále, nebo když po něm chtějí zázraky, dokonce téměř vždy, když se shromáždí větší dav „příznvců“ najednou záměrně poutá pozornost takhle podivným vjezdem do Jeruzaléma?
Na druhou stranu, když si odmyslíme historické a politické reálie, je na tom leccos sympatického. Nejen to, že Ježíš volí příjezd na nízkonákladovém prostředku, na oslátku, dokonce ani nemá potřebu to oslátko vlastnit. Když bychom to hodně přitáhli za vlasy, mohli bychom mluvit o jakési obdobě „bike shareing-u“. Sympatické je také to, kdo Ježíše vítá. Učedníci, kteří viděli Ježíšovy zázraky. Snad i někteří z těch, které vyléčil, lidé z různých společenských vrstev provolávající „hosana“ nebo česky – spas nás, zachraň nás.
Když ten samý příběh čtme v Lukášově verzi, zaslechneme okrajově i „dobře míněné rady“ farizeů: „Mistře, napomeň své učedníky.“ Jsou to takové polo rady, polo vyhrůžky. Jakoby to byla nedokončená věta: „Mistře, napomeň své učedníky, jinak…“
Exegetové se nemohou shodnout na tom, jestli je dav, který Ježíše složený z jiných lidí, než dav, který později křičí „ukřižuj“. Přítomnost farizeů naznačuje, že se tyto dvě skupiny alespoň částečně překrývají.
Ježíš se každopádně zastrašit nedal. Trochu to před nás klade otázku, jak se zachováme my, když nás někdo chce umlčet vyhrůžkami a také otázku, jak se zachováme, když nás následují davy, nebo když nám naslouchá nějaká skupina lidí. Zažili jste to někdy? Člověka to vždy trochu zaskočí, když na to přijde.
Kdyby Ježíš pouze moralizoval společně se zákoníky, kdyby se mermomocí snažil lidi přimět k tomu, aby dodržovali ustanovení zákona, nikdo by se jej nesnažil umlčet, možná by mu to i přidalo na popularitě. Ježíš ale lidem přináší radost a naději, svobodu a smíření a to zní pro mocné nebezpečně. A tak se jej s tou zvěstí o radosti snaží umlčet, a také jeho učedníky a ty, kteří jej v Jeruzalémě vítají.
Ježíš odmítá možnost, že by radostná zvěst někdy mohla zamlknout. To je pro nás důležité. Nemáme být hluší a slepí vůči lidem kolem nás, právě naopak máme jim naslouchat a třeba také uznat, že někdy tlačíme na pilu i v situacích, kdy to není potřebné. Ale pokud jde o evangelium, o zvěst o radosti, svobodě a smíření, které Kristus přináší a nabízí všem – u ní platí, že nikdy nesmí zamlknout. Když by o ní nemluvili lidé, bude křičet třebas kamení.
Ježíšův absurdní vjezd do Jeruzaléma nemůžeme pochopit, to není nic k pochopení. Ani jeho kříž, jeho obětování se za viny nás – lidí. Je to důkaz jeho lásky, žádný logický tah na pomyslné šachovnici života, žádné populistické. Můžeme pouze, když „přijíždí“ do našeho života zvažovat, jestli se jej budeme snažit umlčet, ignorovat, nebo se z jeho příchodu budeme radovat.
Myslím, že nejlepší způsob, jak se k tomu postavit jsme vlastně četli hned na úvod, v žalmu:
„Ctitelé Hospodina, řekněte:
„Jeho láska trvá navěky!“ (…)
Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
27Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!“
Přímluvná modlitba:
Náš Bože, Tvůj syn, Ježíš se z lásky k lidem stal tím nejponíženějším ze všech.
Prosíme tě dnes, abychom se ani my nepovyšovali jeden nad druhého, ale vždycky pokládali jiné za vyšší od sebe
Prosíme tě za představitele a členy církve ve světě, aby dokazovali Tvou lásku všem lidem.
Prosíme Tě o Ty, kteří pro Tvé evangelium trpí pronásledování, vyhrůžky a posměch, dávej jim odvahu a pokoj.
Prosíme o mír a bezpečí pro všechny národy.
Prosíme tě také o nás sbor, naše společenství, abychom jako Ti, kdo Tě radostně vítají mohli být světlem pro lidi kolem nás.
Poslání / Filipským 2, 5-11:
Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:
6Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
7Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
8Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!
9Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
10aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
11a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.
Požehnání:
Sám Pán pokoje
ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem.
Pán se všemi vámi.
Jakub Pavlús, farář sboru
