Lukáš 20, 27-38: Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. Jeho manželku si vzal druhý, pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“

Další provokace, léčka, se kterou se Ježíš setkává ze strany zbožných své doby. Že těch léček bylo… Tato přichází těsně poté, co Ježíš doputoval před Velikonocemi do Jeruzaléma a vyhnal prodavače z chrámu a začal v chrámě učit. Není v tom tedy, alespoň v tomto případě zcela „nevinně“, o pozornost i o těžké otázky si sám říká. Nakonec, jestli něco k židovské teologii patřilo a patří, pak je to právě diskuze – diskuze o teologii, o otázkách života a smrti. Diskuze, která se může dnes některým křesťanům zdát za hranou, protože my máme svá pevná dogmatická schémata. A ostatně tato diskuze je také předmětem mnoha židovských anekdot.

A zde právě přicházejí za Ježíšem s otázkou života a smrti. Víte, Ježíš je tázán Saduceji a ti, na rozdíl od Farizejů, a také třeba Ježíše, nevěřili na vzkříšení (duše a těla), nevěřili na život po smrti a to přesto, že v Boha věřili. Víte, Saduceové sami sebe rádi viděli jako strážce zákona a tradic. I tady se Ježíše dotazují na základě Mojžíšova zákona. „Mistře Mojžíš ustanovil“, taková dobová alternativa „Bible nám říká“ nebo „V písmu čteme“… A citují to, čemu říkáme „levirátní zákon“. Ten se stará o to, aby pokud muž umře dřív, než zplodí potomka, pak s vdovou, která po něm zůstane zplodil potomka jeho bratr, nebo nejbližší mužský příbuzný, aby tak bylo zachováno jméno zesnulého, aby ono pokračovalo v tom dítěti.

Proto, že Saduceové nevěří na život po smrti, ani vzkříšení. Věřili v doslovný výklad zákona, který se jenom čte, už se nijak dál nerozvíjí a nedomýšlí. Na rozdíl od Farizeů, kteří se zas snažili domyslet zákon natolik, aby dosahoval každé oblasti lidského života, aby byl dostatečně aplikovatelný. A taky ho aplikovali s přísností a razantností.

Jedni i druzí se s Ježíšem dostávali různě do konfliktů, jedni i druzí se jej snažili nachytat u nějakého omylu, nebo mu položit otázku, po které bude muset uznat svůj omyl.

Když v tom dnešním oddílu přicházejí Saduceové, také jim nejde o to hledat pravdu. Jde především o to, aby shodili farizeje, jejich víru ve vzkříšení a vybírají si k tomu tu nejprimitivnější představu, nejbanálnější příklad který, ještě k tomu vyženou až do úplné krajnosti, když vyfabulují příběh o vdově, které postupně umře 7 manželů – bratrů – tak a teď Ježíši řekni, který ji bude mít za manželku po vzkříšení. Snad všichni? 

Setkáváme se s tím často, že takhle probíhají „diskuze“. Strážci tradic a zákona se často dotazují „kam až to zajde“ když někdo překračuje limity toho, co čtou v zákoně a na co byli zvyklí. V otázce manželství dnes sice sotva vytáhnou praxi levirátního manželství, ale jistě rádi zdůrazní „tradiční rodinu“ a budou taky namítat absurdními příklady vyhnanými do krajnosti, samozřejmě, jak jinak pro záchranu tradic, zákona, důstojnosti lidstva a někteří, možná i spásy člověka.

Podobně i ateisté, když rozporují víru člověka v Boha, vysmívají se nejčastěji těm nejprimitivnějším fundamentálním teologickým nonsensům, jako je třeba kreacionismus, poukazují na pokroky vědy a nové poznání a zcela nepoctivě ignorují teologický pokrok a teologické poznání. Ostatně také reformace byla svého času rozporovaná a vysmívaná.

Jenomže, Ježíš se nenechává vyvést z míry ani touto otázkou. Obdivuji jeho trpělivost a věcnost. Z jeho odpovědi Saduceům bych chtěl vybrat dvě základní tvrzení.

To první je: Všechno bude jinak. Všechno bude jinak a všechno bude jiné, než si myslíte. Po vzkříšení věci nejsou stejné, jako teď v tomto časově i materiálně omezeném životě. Dokonce i ty věci, které teď chápete jako svaté tradice, jako pilíře společnosti a lidstva, to, co vám Mojžíš napsal do zákona, to, co se píše v Bibli, i to ztratí na hodnotě. I pro tyto věci platí – bude to úplně jinak.

Ježíšova odpověď saduceům je mimo jiné jedním z důvodů, dokonce jedním z nejpodstatnějších důvodů, proč reformace zrušila manželství jako svátost – nemá zaslíbení věčnosti. Zbavte se tíhy svých představ, zbavte se svázaností těmito představami, otevřete své srdce možnosti, že v Boží přítomnosti to bude zcela jinak. A modlíte-li se, aby Boží vůle se děla jako v nebi, tak i a zemi, počítejte s tím, že Boží vůle může stavět naše představy a očekávání na hlavu.

A to druhé? Bůh je Bohem živých. Ježíš tím neříká, že není Bohem těch, kdo zemřeli. Vždyť říká – „A že mrtví vstanou naznačil už Mojžíš.“ Ježíš připomíná příběh, kde se Bůh Mojžíšovi představuje a říká – já jsem který jsem. A to Boží jméno je možno přeložit i jsem který jsem byl, byl jsem, který budu. Boží jméno je úzce spojeno s bytím, s existencí s životem. Ježíš nerozvíjí žádné představy o životě po životě. Pouze odkazuje na Boha – stvořitele, na Boha, který je Bohem živých. Na Bohu záleží a na nikom jiném.

A Bůh je bohem živých – je Bohem života. Život je v jeho rukách. Naší nadějí není konkrétní představa o tom, jak to bude po smrti. Naší nadějí je, že smrt nemá poslední slovo v životě člověka, protože v Ježíši Bůh smrt porazil. A naší nadějí je, že po smrti nemají už žádnou váhu lidské koncepty a představy. Protože nevěříme v lidské představy a touhy, ale věříme v Boha, který všechno a všechny stvořil, který naše představy a koncepty převyšuje. Věříme, že v jeho blízkosti jsou napraveny křivdy, že v jeho blízkosti je setřena každá slza z očí a odloženo každé břímě, jakkoliv těžké, které si v tomto životě neseme. Podobně, jako Job, který vyznává: 
“ Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.“ 

Modlitba:

Bože, příteli všech lidí, naše jména jsou vyryta ve tvých dlaních.
Ochraňuj nás ode všeho, co nás ohrožuje
a zbav nás toho, co nás tíží,
abychom tě s radostným srdcem chválili a velebili.
Skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho bratra,
který s tebou a s Duchem svatým žije a působí na věky věků.