Marek 10, 17-31: Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 18Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 19Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“ 20On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“ 21Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ 22On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ 24Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! 25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ 26Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ 27Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ 28Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ 29Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. 31Mnozí první budou poslední a poslední první.“
Milí přátelé,
O kom by jste řekli, že je bohatý? A na základě čeho? Na základě jeho jmění, nebo spíš na základě množství jeho přátel? Zkusím příklad. Řekli by jste, že člověk, který koupí obraz za 30 milionů je bohatý?
Neptám se tak úplně náhodně. Možná jste zachytili zprávu o tom, že v aukční síni v Londýně před týdnem prodali obraz street artistu který si říká Banksy. Vydražili jej právě za těch 30 milionu. Je to pěkný obraz, minimalistický, jenom holčička, která drží balón ve tvaru srdce. Když aukční kladívko udeřilo minulou sobotu v Sothebys naposledy, obraz sám „sjel“ ven ze svého rámu až do dvou třetin své výšky a nesjel jenom tak, velkou část obrazu rám rozřezal na pásy, jako skartovačka.
Jak pomíjivé může být bohatství. Peníze jsou ale z větší části společenský konstrukt a umění je někdy prazvláštní. I když to zprvu vypadalo, že obraz hodnotu ztratil, už po pár hodinách bylo jasné, že je to naopak. Stal se z něj originální a nesmírně ceněný kousek. Takový už na světě není.
Proč o tom ale vůbec mluvím? Hlavně proto, abychom si uvědomili, že když Ježíš říká „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství“ tak je hrozně jednoduché vzpomenout si na prvního člověka, o kterém si myslíme, že je bohatý a říct si – no, chudáček, ten do nebe nepůjde. Jenomže, Ježíš nestanovuje žádnou hranici chudoby, nebo hranici bohatství. Tu větu nelze vytrhnout z celého příběhu, jak se to nejednou děje a vytáhnout ji jako eso z rukávu, když se to zrovna hodí.
Na druhou stranu. Evangelista marek nám o těchto slovech opravdu svědčí. Takže je nemůžeme prostě odignorovat a nezabývat se jimi. Možná je tedy fajn podívat se na to, kdo vlastně k takovým slovům Ježíše „vyprovokoval“.
Mladík, kterého obvykle označujeme za bohatého, je jediným člověkem v Markově evangeliu, o kterém evangelista píše, že na něj Ježíš „pohleděl s láskou“. Ostatně, o lásce už Marek píše jenom tři krát, ve dvanácté kapitole, kde Ježíš cituje Levitikus a Deuteronomium, aby vystihl to nejpodstatnější ze zákona. I kdybychom tedy chtěli oponovat tomu, co o sobě tento mladík tvrdí, že zákon dodržuje od své mladosti a dogmaticky zcela správně připomenout, že to přeci není možné, neznamená to, že bychom snad tohoto mladíka mohli vykreslit jako negativní postavu. Ježíš na něj pohleděl s láskou a my se na něj v tomto příběhu nemusíme dívat nijak jinak.
On ale odchází smutný a se svěšenou hlavou. Měl mnoho majetku a Ježíš mu řekl, že ho má prodat a rozdat chudým. Trochu si o to ale řekl, ptal se přeci, co má udělat, aby měl podíl na věčném životě.
Různé řehole, ale i jednotlivci se tu a tam v dějinách po přečtení tohoto příběhu rozhodli, že budou radši chudí. Jenomže, často když řeholní bratři prodávali zboží pod cenu, aby na tom snad nezbohatli, tlačili ceny zboží tak nízko, že běžní obchodníci krachovali, protože lidi vždy raději nakoupili levně od mnichů. Vypadá to, že jsme se poučili, produkty z klášterů jsou dnes o něco dražší, než ty běžné… A když se jednotlivci odstěhovali do pouště, nebo se z nich prostě stali žebraví mnichové, tak byli všem spíš na obtíž, než že by jejich chudoba přinášela do světa sociální spravedlnost…
Jek to tedy je s tím bohatstvím? Vždy se přeci najde někdo, kdo je bohatší, než já, ale typuji, že pro nikoho z nás není problém najít někoho, kdo má toho majetku míň než my sami. I pro nás tedy platí, jdi a rozdej chudým? Zdá se to skoro jako začarovaný kruh.
Možná je dobré vrátit se na jeho samotný začátek. Vzpomeňte, že Ježíš odpovídá na dotaz mladíka, který chce vědět, co má dělat, aby měl podíl na věčném životě. A Ježíš na něj pohlédne s láskou, protože se konečně našel někdo, kdo pochopil, proč Ježíš přišel na zem. Někdo, kdo nepřišel proto, aby se farizejsky a fundamentalisticky hádal o výklad zákona, o to, jestli se mají umývat ruce před jídlem, jestli se to smí, uzdravovat v sobotu a mluvit se Samařany…
A my vlastně nevíme, co se s tím mladíkem pak stalo. V danou chvíli odešel zklamaný. Ježíš po něm chce nemožné, aby se vzdal svého jmění v prospěch chudých. Ale popravdě – kdo z nás by to udělal. Děsíme se už myšlenky, žebychom měli platit 5% salár na chod církve a moc nechybí k tomu, abychom organizovali defenestraci, když nám to čas od času někdo z UCK připomene. No a já sám čestné přiznávám, že bezdomovcům, kteří často zvoní peníze nedávám, jedině jídlo, když o něj náhodou mají zájem… Také bychom možná odešli zklamaní.
I Ježíšovi učedníci „se zhrozili“ po těchto Ježíšových slovech. Snad až na Petra, který pohotově připomíná, že oni přece opustili všecko a šli za Ježíšem. Jenomže, dle mého, míjí pointu stejně, jako ten bohatý mladík.
Totiž, ne že by snad bylo zlé, že učedníci všechno opustili. I Ježíš přeci Petra ujišťuje, že tím získal mnohem víc.
Pokud ale jde o spasení, o podíl na věčném životě, pak platí především: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha“. Protože u Boha je to možné když jde o bohaté stejně dobře, jako když jde o chudé. I když se to někdy špatně poslouchá a nejenom křesťanům. Před dvěma týdny jsem kázal v Dvakačovicích u Pardubic. Na závěr jsme zpívali 485 – Král věčný nás požehnej. V Druhé větě se zpívá – a všecko nám dobré dej, chudým i bohatým. Bývalý kurátor mi po skončení bohoslužby říkal, že v padesátých letech jim církevní tajemník tuto první sloku nedovolil zpívat, protože odkdy jsou při moci komunisté, tak přeci nejsou žádní chudí a bohatí, všichni přeci mají stejně… Mohli bychom se tvářit, že tajemník měl pravdu, mohli bychom mu oponovat, že se společným vlastnictvím už přeci dávno přišla církev… Jenomže pravdou je, že mezi námi vždy budou chudí i bohatí.
Ten příběh z evangelia má otevřený konec. Nevíme, jak to s mladíkem dopadlo, jestli se někdy za Ježíšem vrátil, jak naložil s majetkem… Možná tedy není na škodu nechat otevřený konec i našim úvahám o tom, zda jsme, nebo nejsme bohatí, a co s tím.
Třeba se v životě každého z nás čas od času objeví vyhrocená situace, ve které se budeme muset rozhodnout, jestli budeme následovat Ježíše, nebo upřednostníme majetek a společenské postavení. Třeba i my budeme jednou stát před dilemou, jestli se zastat chudých a slabších, nebo být zticha a neprovokovat blízké, nebo hůř nadřízené. Víra pak už nebude jenom teorií a Ježíšovy slova už nebudou pomyslným „esem“ v rukávu.
Když ale v takové situaci jsme, je dobré vzpomenout si třeba i na slova proroka Ámose, které jsme slyšeli v prvním čtení: „Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.(…) Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte spravedlnost“
Hlavně ale, nevycházejme ani dnes z kostela se zvěšenou hlavou, vždyť u Boha není nic nemožné.
Amen.
Jakub Pavlús, farář sboru
