Bohoslužby 22. 11. 2020

Žalm 95, 3-7: Veliký Bůh je Hospodin přece, veliký Král nad všemi bohy. 4 V jeho rukou jsou základy země, jemu náleží horské vrcholy. 5 Patří mu moře, vždyť učinil je, i souš jeho ruce stvořily! 6 Pojďte a klaňme se, před ním padněme, Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme! 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, o které on sám pečuje.

Kolekta:

Bože mocný a silný,
tvůj Syn nám ukazuje cestu služby
a v něm dostáváme za dědictví
bohatství tvé milosti.
Dej nám moudrost,
abychom poznali co je správné,
a sílu sloužit světu, který jsi stvořil
skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele a Pána,
který žije a vládne s tebou a Duchem svatým
jako jediný Bůh nyní i navěky.

Ezechiel 34, 11-16 a 20-24: Ano, tak praví Panovník Hospodin: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a najdu je. 12 Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce zatoulaly, tak vyhledám své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v onen temný a chmurný den. 13 Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je zpátky do vlasti. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a u všech osad v jejich zemi. 14 Budu je pást na dobrých pastvinách. Na výšinách izraelských hor pro ně bude pastva, tam budou odpočívat na krásných loukách a pást se na vydatných pastvinách v izraelských horách. 15 Své ovce budu pást já sám a nechám je odpočívat, praví Panovník Hospodin. 16 Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím, ale tučnou a silnou zahubím. Budu je pást ve spravedlnosti. Nuže, Panovník Hospodin jim praví: Hle – já sám budu soudit mezi vykrmenými a hubenými ovcemi. 21 Protože se tlačíte boky i rameny a svými rohy trkáte všechny nemohoucí, až jste je odehnali pryč, 22 proto své ovce zachráním, aby už nebyly za kořist. Budu soudit mezi jednotlivými ovcemi. 23 Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást – svého služebníka Davida. On bude jejich pastýřem a bude se o ně starat. 24 Já Hospodin budu jejich Bohem a můj služebník David bude mezi nimi vůdcem. To říkám já Hospodin.

Matouš 25, 31-46: Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. 32 Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33 Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. 34 Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. 35 Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, 36 byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ 37 Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? 38 Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ 40 Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘ 41 Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! 42 Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. 43 Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ 44 Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ 45 Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ 46 Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

 

Přátelé, je poslední neděle v církevním roku a s tou se spojuje tradičně název „Neděle Krista krále všehomíra“. Tradice nás tedy trochu svádí k tomu, abychom uvažovali nad tím, co to znamená, že Kristus je král. No a také k tomu, abychom pouvažovali nad tím, jestli Krista jako krále vnímáme, případně jak jej vůbec vnímáme ve svém životě.

Je to tak i proto, že když v první kapitole Matoušova evangelia oznamuje archanděl narození Ježíše, připomíná Josefovi Izajášovo proroctví: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, což se překládá: Bůh je s námi“. Definuje tím také to, jakým králem je Ježíš. Ježíš je králem, který žije se svým lidem. Ježíš je králem, který je s námi, není proti nám, není nad námi, je s námi, a v něm je s námi Bůh.

Právem můžeme protestovat, že to je ale takové křesťanské klišé a ty se mají vytahovat až během Vánoc, nebo nejlépe vůbec a nám ještě ani nezačal advent. Ano, na první poslech je to klišé, ale myslím, že se v tom dá hledat i mnohem hlubší význam.

Ježíš nejen v dnešním textu, ale celým svým životem zpřesňuje. Uvádí přesnější opis toho, co to znamená, že „Bůh je s námi“. Bůh je s námi, je v blízkosti těch, kteří nejvíc potřebují, aby je někdo podepřel, aby jim někdo byl nablízku a ztotožňuje se s nimi.

Seznam, který tam zazní čtyři krát (takže pokud ho čteme očima, tak už na počtvrté pravděpodobně přeskakujeme jednotlivé skupiny) nemusíme brát jako taxativní seznam který nelze nijak rozšiřovat, slouží nám jako příklad. S kým že se to Ježíš, král všehomíru ztotožňuje? S těmi, kdo trpí hladem či žízní, s cizinci, s těmi, kdo jsou na tom tak bídně, že si ani nemají co dát na sebe, s nemocnými a s vězni. A připojme si k tomu jakoukoli další skupinu lidí, kteří jsou odkázaní na pomoc, kteří strádají a trpí nouzi ať už psychicky, nebo fyzicky. Jakoukoliv menšinu, týrané ženy, lidi, které z domovů vyhnala válka, či přírodní katastrofa… S těmi se Kristus, král ztotožňuje natolik, že cokoliv se jim stane, to si bere osobně.

Ke kompetencím krále ale patří i soud. Když soudí král, který je „s námi“ a není proti svému lidu, je to obvykle proto, aby byla dosažena spravedlnost, ne pro upevnění moci. Proto dnes také slyšíme o Kristu – Králi, který soudí svět.

Obraz soudu je nápadně podobný tomu, který nám představoval Ezechiel v prvním čtení a to nejen v tom, že Ti, kdo jsou souzeni jsou přirovnání k ovcím, které pastýř rozděluje na dvě strany a ony samy ani moc nevědí proč vlastně.

Shoduje se také ve smyslu tohoto soudu. Soud má zachránit ty, kteří v důsledku různých nespravedlností, nebo také sobeckosti jiných svých souputníků trpěli a trpí, jsou trvale znevýhodnění, ztracení nebo přehlížení svým okolím. Právě jim přináší záchranu. „Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím, ale tučnou a silnou zahubím. Budu je pást ve spravedlnosti“ čteme u Ezechiela.

Záchrana ale přichází také ke všem těm, kteří si právě takto různě zbídačené bratry a sestry všímali. Kteří jim věnovali pozornost a kteří jim pomohli, když měli možnost pomoct. Vždyť Ježíš říká: „Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě“.

Právem se samozřejmě můžeme ptát: „Chce snad Kristus zavádět nějakou pozitivní diskriminaci?“ A odpovědí je jednoznačné: „Ne!“ Kristovi vždy šlo o záchranu každého člověka. My všichni jsme nakonec někdy byli znevýhodnění, osaměli, zneužití, všichni jsme si někdy sáhli na dno, selhali jsme na mnoho způsobů.  

Farářka Anna Polcková ze sboru slovenské ECAV ve starém městě v Bratislavě to nedávno moc hezky řekla v jednom ze svých kázání: Svým způsobem se všichni tu a tam podobáme těm hladovějícím, žíznivým, cizincům, nahým, nemocným a vězňům. Všem nám v životě něco důležitého chybí.  Jenomže místo toho, abychom se vzájemně přijímali a hledali co nás spojuje, jedni druhé odmítáme. A děláme to tak všude: v rodinách, na pracovišti, v církvi i společnosti. Místo toho, abychom si svou slabost a zranitelnost připustili stále něco předstíráme, na něco si hrajeme. (…) Bojíme se o sebe, bojíme se jedni druhých.“

Člověku v krizi ubližuje nejen krize samotná, ale i nezájem, ignorance okolí, mlčení většiny, klapky na očích. A Ježíš chce svým obrazem posledního soudu, svým podobenstvím povzbudit všechny ty, kteří se rozhodnou jej následovat k tomu, aby právě tuto ignoranci, toto mlčení většiny prolomili, i kdyby je to samotné mělo ohrozit. Sám se toho držel, sám se setkával s lidmi všelijak na hraně, aby jim dal impuls ke změně, aby jim byl nablízku jako ten, kdo nabízí záchranu. A takovým králem zůstává, mimo jiné i proto, aby nás samotné inspiroval k tomu, abychom ho napodobovali.

Napodobovat ho ale nemáme z vypočítavosti, proto, abychom zachránili sami sebe – vždyť v podobenství o soudu ani ti, kdo jsou zachráněni, ani Ti, kdo jsou odsouzeni nevědí, kdy a jak Ježíšovi pomohli, nebo kdy a jak se mu otočili zády.

Berme si Ježíšovu záchranu, vědomí toho, že král všehomíru je nám nablízku brát k srdci natolik, že se pro nás záchrana bližních, prokazování milosrdenství bližním stanou naprosto běžnou součástí našeho života. A stejně tak i vědomí o tom, že v Ježíši je Bůh nablízku i nám samotným. Pak se nebudeme muset bát o sebe, a nebudeme se muset bát ani nikoho jiného z lidí. A bez strachu ze sebe a s lidí, motivováni Božím milosrdenstvím, Jeho blízkostí a láskou můžeme být důležitým impulsem pro svět. Impulsem pro změnu k lepšímu.

Amen.

Přímluvy:

Prosíme tě, Náš Pane za církev, aby poznávala Tvoji vůli a svým životem ti dělala čest a stále se Ti líbila.

Prosíme také za ty, kteří vedou tuto zemi, aby v ní uplatňovali právo a spravedlnost a aby se tak naše země stávala místem bezpečí a důstojnosti života.

Prosíme za všechny, kdo trpí, za ty kdo prožívají bolest, i za ty kdo mají strach. Prosíme za všechny osamělé, zvláště za ty, kdo jsou sami ve chvíli své smrti. Prosíme za všechny, kdo se ztratili ze společenství tvého lidu a jsou jako ovce bez pastýře.

Prosíme za sebe, abychom uměli následovat Tebe, svého krále, který žil jako služebník, jehož bohatstvím byla víra a láska k lidem a jehož moc byla získána úplným vydáním sebe sama na kříži.

Ježíši, pamatuj na nás až přijdeš do svého království. (O jeho příchod tě společně prosíme slovy, která jsi nás ty sám naučil:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,

posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.

 

Efezským 1, 17-23: 17 Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. 18 Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými 19 a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. 20 Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, 21 vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím. 22 Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“[2] a jako hlavu všeho jej dal církvi, 23 která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech.

Amen.

Požehnání:

Ať vás provází Boží pravda a milosrdenství v dobrém i zlém

a ať vám svítí na cestu, když před vámi bude tma. 

 

Jakub Pavlús, farář sboru

Zvukový záznam: https://soundcloud.com/user-890503246/bohosluzby-22-11-2020-sumperk