Bohoslužby 25. 12. 2020

Otče plný slitování,

tvé Slovo se stalo tělem a přineslo nám tvé světlo.

Pomoz nám, abychom toto světlo,

které září v našich srdcích, předávali dál.

O to prosíme tebe,

Otce našeho Pána Ježíše Krista,

který s tebou a s Duchem svatým

žije a život tvoří navěky.

 

Izajáš 9, 2-6: Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist.  Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.  Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.  Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“  Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

Luk 2, 1-14: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2  Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3  Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4  Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5  aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6  Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7  I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8  A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10  Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14  “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

 

Přátelé,

v tom dnešním evangeliu se hodně cestuje. Ovšem, nejde o žádné cesty na Vánoční dovolené. Josef s Marií jsou na cestě do judského Betlému, protože císař chce vědět, kolika lidem že to v impériu vládne. Pastýři drží noční hlídky u svého stáda a v tom se před nimi zjeví anděl, který tam přicestoval kdoví odkud, aby jim zvěstoval, že se narodil spasitel. A pak je tam ještě jedna cesta, je tam jen tak mezi řádky, při povrchním čtení bychom si ji snad ani nevšimli. Totiž cesta Ježíše, spasitele na ten náš svět, mezi nás, lidi. Lukáš ji do svého příběhu schovává.

Všechno kolem ní uchvacuje naši pozornost. Zjevení anděla Marii, Alžbětin a Zachariášův chvalozpěv, Mariin chvalozpěv a ano i ta dlouhá cesta do Betléma, zjevení anděla pastýřům a zpěvy nebeských chórů, tři mágové kteří přijdou kdesi z východu…

A někde mezi tím Ježíš, jeho narození je mezi všemi těmi mystickými zážitky až nudně samozřejmé. „Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“

Jistě, u Lukáše ještě Ježíš dostane dostatek prostoru pro to, aby sám nejen mluvil ale i prokázal, že to jeho narození je pro svět důležitý „game changer“, zlomovým bodem v historii.

Ale kde se tu vzal a proč? To se v prvních dvou kapitolách ztrácí.

Když v neděli umřel Sváťa Karásek, byl to pro mě impulz k tomu, abych si znovu projížděl jeho písničky. Jedna, kterou mám moc rád se jmenuje Havaj. A na youtube je i se Sváťovým vysvětlujícím komentářem. Totiž, že ji složil proto, aby kamarádům popsal, jak to bude v Božím království, že to Boží království, to je vlastně takový Boží Havaj. Protože Boží království už dnes nikoho moc neláká, ale zato Havaj, to je jiná…

Proč to říkám? Uvažuji, kam chodí lidé z Havaje na dovolenou (když už tak velká část světa chce na Havaj). A představuji si, co by takového člověka z Havaje přimělo k tomu, aby se dobrovolně vybral třeba do Karviné. Zvědavost? Možná. Omyl? Taky dost možné. Záchrana baníků uvízlých v dole? Taky možné.

Ono totiž, když se narodí Ježíš, je v té krátké větě zamlčena ta dlouhá cesta. Cesta z Božího království, cesta z Havaje do… Judského Betléma a pak také do Nazareta, odkud podle názoru obyvatelů okolních měst nepochází vlastně nic dobrého. Cesta z Havaje do Karviné nebo do Bruntálu. Divná cesta z ráje, kde Ježíšovi nic nechybí mezi lidi, kde se furt musí s někým hádat, někoho zachraňovat, vysvětlovat své motivy trpět hladem a nepohodlím a nepochopením.

A my se právem můžeme každým rokem o Vánocích prát: Proč? Proč Boží syn podnikl tuto podivnou cestu? Pro odpověď musíme číst v evangeliích dál. Anebo se také naopak můžeme podívat zpět na prorocké texty. Jedno z těch proroctví jse slyšeli z prvního čtení u Izajáše: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ 

Anebo snad výstižněji, můžeme se podívat k Izajášovi do sedmé kapitoly, kde čteme: „I řekl Izajáš: ´Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi je Bůh).“

Na jeden z motivů toho, proč by mohl někdo z Havaje cestovat do Karviné, či Bruntálu jsme totiž zapoměli: Může tam mít třeba rodinu, či blízkého přítele, může tam cestovat proto, že ho tam přivádí láska, touha být někomu nablízku.

A v tom já vidím to Boží „proto“ Boží odpověď na naše dotazy proč se Boží syn stal člověkem. „Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi je Bůh)“. To není to známé děsivé „Gott mit uns“ či ve slovenské variaci „Za Boha a za národ“. To je vyjádření víry v to, že ve všech radostech i ve všech strastech, ve všem dobrém i ve všech hrůzách nám Bůh chce být nablízku. Víry a naděje v to, že když se Boží syn stal člověkem a přicestoval z toho Božího Havaje do našeho světa, pak spolu s ním můžeme i my tady prožívat alespoň něco z havajské atmosféry, atmosféry Božího království. A taky víry a naděje, že tato cesta je možná obou směrně, že jednou i my pocestujeme za ním na ten Boží Havaj, do Božího království, že horlivost Hospodina zástupů to učiní.

 

Titovi 2, 1-14: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem 12  a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku 13  a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. 14  On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

 

Jakub Pavlús, farář sboru