Žalm 111, 1-3: Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění. 2 Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. 3 Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
Kolekta:
Bože, v blízkosti tvého Syna ztrácí zlo svou sílu – nemocní jsou uzdravováni a mnohým se zvěstuje evangelium. Dej, abychom dokázali tvé slovo uchovávat a šířit s důvěrou, že ono samotné je tím nejlepším lékem uzdravujícím k životu věčnému. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha sv. žije a kraluje na věky věků.
Deuteronomium 18, 15-20: Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat 16 zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“ 17 Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. 18 Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. 19 Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. 20 Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“
Marek 1, 21-28: Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. 22 I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. 23 V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: 24 „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ 25 Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ 26 Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. 27 Všichni užasli a jeden druhého se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“ 28 A pověst o něm se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině.
Pokračujeme vlastně přesně tam, kde jsme minulý týden skončili. Ježíš povolal své první učedníky se kterými se vydal na cestu Galilejí, podél Galilejského jezera – to je to, které si místní pletli s mořem. Nově se ale dozvídáme i to, kam že se to vlastně vydali. Jdou do Kafarnaum.
Pokud jsme si minule řekli, že se o Galileji obecně dá říct, že to byl vlastně dost slušný zapadákov, musíme při Kafarnaum konstatovat, že toto město je výjimkou. Je to sice malé město, ale leží na důležité obchodní stezce Via Maris. A navíc leží i na hranicích území Heroda Antipase a Heroda Filipa. Tito dva pánové se neměli moc rádi a tedy, můžeme říct že pro Ježíše, který převzal zvěst Jana Křtitele, provokativní zvěst za kterou byl Jan uvězněn, je to skvělé strategické místo už jen proto, že vždycky mohl utéct „za hranice“ kdyby jednoho z Herodů naštval.
Musím ale říct, že si nemyslím, že to byl záměr sám o sobě. Ježíš se nakonec nechtěl skrývat. Právě naopak. Jeho záměr byl zcela jiný. Nevím, jestli chtěl být viděn, ale jsem si celkem jist, že chtěl být slyšen, že měl co říct.
Evangelista nám Ježíšovy priority celkem jasně ukazuje, když řekne že po příchodu do Kafarnaum, hned v první možnou sobotu Ježíš zamířil do synagogy aby tam UČIL. To je důležité. Ježíš se nevyčleňuje z komunity, ani z té náboženské komunity a hned jak je to možné, vyučuje v Synagoze. Ježíšovým záměrem je, aby tam vyučoval. Vím, že se opakuji, ale je to dnes opravdu důležité.
Ježíš tedy učí, coby hostující rabín. Učí tak, že lidé žasnou. To slovo žasnout (exeplésonto), může nést pozitivní i negativní náboj. Lidé kteří byli v synagoze žasli, tedy, tak néjak je to zvedalo ze židle, některé radostí a některé možná i rozhořčením, nespokojeností. Víme ale díky tomu, že Ježíš svým učením zaujal, vzbudil pozornost. Proč? Protože učil jako ten, kdo má autoritu. A patrně to jeho učení nebylo bezkonfliktní. Nevíme, co konkrétně učil tu sobotu v synagoze. A jak rádi bychom věděli, viďte? Můžeme ale jen typovat.
Třeba jen rozvinul to, o čem mluvil předtím když chodil kolem jezera. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Tedy, změňte svůj postoj k životu a věřte tomu, že Bůh to s vámi myslí dobře. Ono nakonec, už jen to může být pro někoho dobrá zpráva a pro někoho provokace. Jak jako změnte svůj postoj k životu? Jakože chce Ježíš snad říct, že něco dělám(e) špatně? Trochu drzej, nebo ne?
Nicméně, ať už Ježíš učil co učil na scéně se ukáže člověk posedlý nečistým duchem. Slovní spojení „nečistý duch“ které používá Marek, najdete v evangeliích ještě ve variaci, kdy se mluví o „démonu“. Křesťané dnes obvykle říkají, že to, co v evangelijích označujeme buďto jako nečistého ducha, nebo jako démona, bychom dnes asi označili za duševní nemoc. To ovšem tak úplně nevystihuje Markovo chápání. Více by snad odpovídalo, kdybychom mluvili o nějaké posedlosti. Proč?
Vždyť uvažte sami. Čím může být člověk posedlý? Strachem, žárlivostí, antisemitismem, nenávistí, konspiracemi, vlastním úspěchem, mocí… Dalo by se pokračovat. Ale když o někom řekneme, že je něčím posedlý, vyjadřujeme tím, že ta věc, kterou je posedlý jako by napůl jednala za něj. Jakoby mu to přerostlo přes hlavu. Takové to: „Je to fajn člověk, hlavně se s ním ale nepouštěj do debaty čipování“. Celou tu škálu od fanatismu, přes nepřiměřené nadšení až po skutečné duševní poruchy Marek zahrnuje pod ty „nečisté duchy“.
Zkrátka a dobře, Ježíš v té synagoze narazí na člověka, který je něčím posedlý, kterému něco nedobrého přerostlo přes hlavu. Ale, už jen styl jakým Ježíš s nečistým duchem komunikuje naznačuje, že exorcismy nejsou to, proč přišel do synagogy. To krátké: „Zmlkni a vyjdi z něho“ dostatečně naznačuje, že Ježíš přišel především vyučovat a ne se hádat s „nečistými duchy“ kteří mají tendenci strhávat na sebe pozornost svého okolí. Ale ano, u Marka ještě mnohokrát poté čteme, jak ježíš vyhání zlé duchy. Takže ano, také jednoznačný boj s fanatismem, s tím co lidem přerůstá přes hlavu, s tím pod čím jsou lidé sami chudáci, to k Ježíšovu působení patří a patří to také k působení církve ve světě.
Otázkou je jak to Ježíš dělá. Klasický exorcismus byl už za jeho dob docela zpochybňován ve vzdělanějších kruzích. A Ježíš opravdu tuto aktivitu nijak nevyhledával, protože pŕišel vyučovat.
Jenomže Ježíšovo učení bylo a je natolik osvobozující, natolik inspirující že provokovalo a provokuje všechny ty, kdo chtěli lidi držet v šachu. Dostojevskij to krásné vystihl slovy Velkého inkvizitora, který ve vězení Ježíšovi říká: „Člověk není schopný žít ve svobodě, kterou ty nabízíš.“
1 Kor 8,2-3: Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. 3 Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.
Jakub Pavlús, farář sboru
