Ž 107, 1-3 a 17-22: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2  Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3  které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18  Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20  seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22  ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

 

Kolekta:

Ježíši Kriste, ty jsi náš Pána a bratr.
Tvoje láska je větší než naše srdce.
Ty nás přijímáš.
Osvoboď nás, abychom sami sebe přijímali a mohli se také sklánět k druhým lidem.
Ty nás znáš.
Pomoz nám, abychom i my poznali sami sebe a otevírali se druhým lidem.
Ty nás miluješ.
Daruj nám důvěru vnímat naše temné stránky, aniž bychom upadli do strachu.
Odpusť nám, co nás od tebe, nás od sebe samotných a od druhých lidí dělí a odděluje.
Daruj nám nové společenství s tebou samotným a s námi navzájem.
O to tě prosíme v důvěře ve tvé slitování.

 

Numeri 21, 4-9: Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti 5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ 6  I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7  Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. 8  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9  Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

 

Jan 3, 14-21: Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

 

 

Milí přátelé,
poté, co jsem odmaturoval jsem se nechal od kamaráda přesvědčit na dálkový pochod, který se jmenuje „Trnavská stovka“. Začíná v Bratislavě, úkolem je během nanejvýš 36 hodin projít hřeben Malých Karpat, tedy dojít až do malého městečka Brezová pod Bradlom. Celkově je to nějakých 94 kilometrů a jde se bez přespání. Měl jsem tenkrát dobrou kondici a byl jsem přesvědčen, že pochod s dobrou partou zvládnu. Prvních 30 kilometrů uběhlo jak nic, pak už jsem ale začal cítit únavu a pochopil jsem, že baťoh jsem si nabalil zbytečně těžký. Na čtyřicátém pátém kilometru přišla skutečná krize, protože bylo nutno vyškrabat 400 výškových metrů na Vápennú. A pak už to s mým odhodláním šlo jen z kopce. Skončil jsem po čtrnácti hodinách pochodu na šedesátémšestém kilometru, kdy jsem přes bouřku doběhl k autu, ve kterém mě čekal taťka. Se zimnicí jsem usedl do auta proklínal své rozhodnutí vůbec vyjít na tento dálkový pochod. Potrdilo se, co jsem věděl. Ujít tak dlouhou vzdálenost v jednom kuse není jen otázka fyzické kondice, ten nejtěžší souboj se odehrával někde hluboko v mém vnitru. Fyzické síly k tomu, abych došel bych snad našel, ale dosáhnout cíle pro mě ztratilo smysl. Ale mohl jsem to vyčítat akorát tak sám sobě.

Snad i díky tomuto zážitku má pochopení pro Izraelce v poušti, kteří po dlouhém putování ztrácejí odhodlání. Jejich exodus má sice slavný začátek, ale pak už je to především remcání, jednou je málo slunka, jednou je málo vody, anebo, tak jako dnes, ta mana, kterou je Bůh zázračně sytí, aby neumřeli hlady, už fakt není k jídlu… A tak ano, hřeší, v pravém smyslu slova. Ztrácejí z před očí cíl svého putování, ztrácejí sami sebe a především – ztrácejí důvěru nejen k Mojžíšovi, ale i k samotnému Bohu. „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili?“

Když chceme pochopit remcání Izraelitů, musíme si představit, jaké to je, ztratit pod tíhou únavy a také s tím jak jde čas důvěru v toho, koho následujeme. Být v krizi a dát se přesvědčit o tom, že není komu důvěřovat, nevidět to pověstné světlo na konci tunelu, to je opravdu frustrující. To se člověku nakonec může stát i když není doslova v poušti.

Je Boží reakce na tuto krizi krutá? Řekli bychom, že seslat na vyvolený lid smrtící hady, to jen těžko může obnovit ztracenou důvěru. Jenomže tentokrát Izraelité remcají těsně poté, co vybojují s Boží pomocí v poušti veliké vítězství. Nejen oni jsou frustrovaní a sklamaní.

Ještě podivnější je snad Boží reakce na pokání lidu, na to, jak lidé uznají své chyby a změní své smýšlení. Čekali bychom, že hadi zmizí, ale místo toho akorát přibude ještě jeden, bronzový had na palici, který přináší záchranu těm, kdo na něj pohlédnou. Když už všichni mají z hadů noční můru, musejí se pro svou záchranu podívat na jednoho z nich. Ohrožení nemizí, ale Bůh nabízí záchranu těm, kteří svou pozornost budou soustředit správným směrem. A to bez rozdílu na to, jestli patří k těm, kdo ztratili důvěru, anebo naopak, nerozlišuje se, jestli předtím remcali, ani jestli pak činili pokání. Lid Boží tento krát musí pohlédnout svým největším strachům, tomu co jej nejvíc ohrožuje přímo do očí, má-li být zachráněn, to je jejich jediná šance.

Ježíš v evangeliu dnes říká, že musí být vyvýšen stejně jako tento had v poušti. Tedy, že on sám se má stát lidem, všem bez rozdílu prostředkem záchrany. Proč? Protože „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Jaký je to svět, který Bůh miloval (a miluje)? Co o něm můžeme říct? Právem si snad můžeme myslet, že každý z nás by o něm zřejmě řekl něco jiného, každý z nás by svět definoval jinak, v závislosti na tom, v jaké životní situaci se nacházíme, jaké jsou naše zkušenosti se světem. Je to jako v tom známém vtipu: Optimista věří, že žijeme v nejlepším možném světě, pesimista se bojí, že to tak doopravdy je. A opravdu, svět, který Bůh stvořil a miluje jej má zkrátka hodné plusů i mínusů.

Jak jej tedy Bůh zachraňuje? Tím, že odstraní všechny mínusy? Naopak. Zachraňuje nás tím, že nám v Ježíšovi ukazuje pravdu, pravdu o nás samotných, pravdu o světě, ve kterém žijeme, pravdu o našich bližních. Pravdu, že nikdo z nás nesplňuje Boží ideál, že nikdo z nás tak celkem nezapadá do tabulek a přesto jsme milovaní, přijatí. V Ježíšovi, který je vyvýšen na kříž, kde nese trest na lidské hříchy vidíme obojí: hluboké selhání lidstva, které podle Božího zákona zasluhuje smrt, ale také Boží lásku, která chápe lidské nedostatky, ve které se Bůh stává člověkem a v které nad zákonem vítězí milosrdenství. Přesto, že nás obraz ukřižovaného může děsit stejně, jako obraz hada mohl děsit lid v poušti, platí, že jedině tak že se podíváme důsledkům svých selhání do očí nám může dát šanci na nový život.

Bůh má zkrátka své vlastní způsoby, jak obnovit důvěru mezi ním a jeho lidem, jak obnovit i naši důvěru v něj. Mohou se nám zdát podivné, je to nakonec tak, jak jsme slyšeli před týdnem ve slovech poslán: „my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost“. Důvěra ovšem může přijít až tam, kde obě strany vyloží na stůl všechny své „karty“. Tedy, kde na stůl vyloží své karty Bůh i my lidé. „Kdo však činí pravdu, přichází k světlu“ čteme z evangelia. Bůh svůj vztah s lidmi nechce zakládat na nějakých populistických hrách. Nechejme se v postní době znovu pozvat k tomuto důvěrnému vztahu, k životu ve světle Boží lásky k světu a všem, kdo ve světě žijí.

Amen

 

Přímluvy:

Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul. Svěřme milujícímu Bohu všechny, kdo potřebují jeho pomoc:

  1. Prosíme za církev, aby konala všechny své skutky v Bohu, v Jeho světle.
  2. Prosíme o zastavení pandemie covidu, a prosíme za všechny nemocné a ty, kdo o ně pečují.
  3. Prosíme za o Boží pomoc pro obyvatele Barmy a zastavení násilí ze strany vedení státu.
  4. Prosíme za ekonomy a politiky, kteří mohou ovlivnit vývoj ekonomiky v následujícím období.
  5. Prosíme za děti demotivované současnou situací, učitele, kteří je musí učit jen na dálku a rodiče, kteří často nesou břímě domácí výuky na svých ramenou.
  6. Prosíme za oběti pandemie covidu a zvláště za ty, kteří se na smrt nemůžou připravit.
  7. Prosíme o dar radosti z Boha a o dar naděje i přes nároky současné situace.

Bože, děkujeme ti za tvoji nesmírnou lásku. Vyslyš naše prosby, vždyť tvá milost je dar a bez ní nemůžeme být spaseni. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

Efezským 2, 1-10:

I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2  v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3  I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. 4  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5  probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6  Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7  aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8  Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10  Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

  

Požehnání:

Ať ti Hospodin žehná a chrání tě.

Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.

Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

 

Jakub Pavlús, farář sboru