Milí bratři a sestry,

Je po setmění, večeře je snězená, ve většině rodin jsou dárky rozbaleny a my se scházíme v kostele, abychom opět poslouchali texty z bible, zpívali Vánoční písně, setkali se, byli chvíli spolu předtím, než se vrátíme do toho svého domácího komfortu.

Moc jsem se na to dnešní setkání těšil, protože tyto bohoslužby až večer po setmění mám rád, mají svou vlastní takovou jinou atmosféru.

Ale musím se přiznat, že pokud něco od mala nemám rád, tak je to tma. Jako malý jsem se tmy bál kvůli bubákům pod postelí, teď se spíš bojím, že si vymknu kotník, nebo se praštím do hlavy, když si ve sklepě zapomenu zasvítit. Nějak mi nevyhovují ty krátké dny a dlouhé noci.

Ale Vánoce nám připomínají, že na svět přišlo světlo, které žádná tma nepohltila.

Letošek je krásný v tom, že zároveň na naše Vánoce vychází i osmidenní židovský svátek světel (chanuka). Společně se trochu kryjí se slunovratem. K oslavě slunovratu máme jedni i druzí připojeny příběhy. Židé o znovuzískání Chrámu a o tom, jak světla ve svícnu hořela osm dní z jednodenní dávky oleje, než se připravil olej nový. Křesťané o narození toho, který je Světlem světa ve skromných pozemských podmínkách. To světlo svítilo ve tmě a tma je nepohltila.  (Jan 1,5)

Buddhisté mají (nezávisle na slunovratu, Vánocích a Chanuce) historku o králi, který zanechal kralování, stal se mnichem Dharmakarou, a je to Amitabha – Neomezené světlo a Amitājus – Neomezený život.

Říkám to proto, že mi nevadí jenom ta fyzická tma, které je teď vlastně víc, než světla (nebýt pouličního osvětlení), ale i ta společenská potemnělost, to tmářství, kterému mnozí podléhají, které nejeden podporuje. Často teď slyším lidi, kteří se vlastně mají dobře spílat, jak je na tom světě těžko, jak je doba zlá, jak už bude jen hůř.

Ale zároveň potkávám i lidi, kteří se mají opravdu špatně, kteří ztratili nečekaně blízké, kteří se octli ve finančních nesnázích, nebo je, či jejich blízké dohnala nemoc, se kterou si nevědí rady. Ti si paradoxně tolik nestěžují, nemrhají na to svou energii, místo toho radši často hledají i ty nejdrobnější náznaky světla, které svítí ve tmách.

Třeba to máte stejně, třeba máte někoho takového v okolí, nebo sami se v něčem vidíte. Nechci nikomu nic vyčítat, je teď kolem nás hodně výzev a hodně stresu.

A tak já osobně hledám ve světě světlo, to fyzické, abych si nenatloukl ve tmě hlavu, ale i to duchovní světlo, to společenské světlo, abych si nenatloukl na duši.

A víte co. Zdá se mi, že je ho dost. Naše diakonie v Sobotíně vysbírala letos o 150 dárků v krabicích od bot víc, než jaká byla poptávka. Včera jsem byl u zavíračky stánku děti dětem u radnice, který letos vysbíral za adventní období přes 450 000 českých korun pro potřebné. V Lidlu u pokladny mě jeden pán pustil před sebe, když viděl, že mám výrazně menší nákup než on. Jistě by se dalo pokračovat i dál, mnohem menšími, ale pro někoho snad významnějšími počiny.

V tomto beru Vánoce a Advent jako čas výjimečné pozitivní společenské deviace. Kéž by nás to inspirovalo, kéž by nám to vydrželo, ta touha pomáhat, nežít jen pro sebe, ideálně na cely život.

O Vánocích si připomínáme, že Bůh je světlo, které sviti ve tmách, světlo, které žádná temnota a žádný tmáři nepohltí. To světlo svítí i pro nás.

Jestli máte pocit, že vás přemáhá temnota, pak jsou i pro Vás Vánoce pozvání ke světlu, které žádná tma nepohltí, k naději, kterou žádné tmářství nepřemůže.

No a my, když se jim necháme inspirovat, jsme tím, jak pomáháme, jak nemyslíme jen sami na sebe taky každý takovým

světlem v tmách. Protože té tmy je v okolí vždycky dost, lidé v ní často tápou, často si kvůli ní nevidí na špičku nosu, některým, co si budeme povídat, vyhovuje, protože skryje všechno to, co není ideální. Někdo nemá dost síly na to, aby z ní našel cestu ven, někdo je tmou naprosto přemožen.

Proto je dobře, že se stále dají najít lidé kteří se nechají inspirovat, kteří se rozhodnou, byť jen na chvíli být světlem.

A proto vám, sice na závěr, ale v neposlední řadě chci popřát ať máme neustále dostatek vnitřního světla. Ať nás živé Světlo posílí, abychom něco podnikli pro ty, kdo tápou ve tmách. Ať v tomto světle nacházíme povzbudivé slovo pro ty, kteří jej potřebují, ať v něm nacházíme svobodu od strachu o sebe a dá nám odvahu vyjít vstříc potřebným nejen o Vánocích.

Jakub Pavlús

Otče plný slitování,
tvé Slovo se stalo tělem
a přineslo nám tvé světlo.
Pomoz nám, abychom toto světlo,
které září v našich srdcích, předávali dál.
O to prosíme tebe, Otce našeho Pána Ježíše Krista,
který s tebou a s Duchem svatým žije a život tvoří navěky.
Amen.