Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

  • Čtení: Genesis 2,18-25
  • Text kázání: Římanům 14, 17
  • Šumperk 28. července 2013

Milí přátelé v Kristu, 

kdysi jsem přála jedné paní farářové k jejím 80. narozeninám s těmito slovy: „Všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví.“ Paní farářová poděkovala a s milým úsměvem řekla: „To ale není to nejlepší, co mi můžeš přát. Zdraví není nejdůležitější. Důležitější je láska. Radši mi popřej, abych kolem sebe pořád měla lidi, kteří mě mají rádi, a umíme být spolu. Když budu zdravá, ale sama, bude mi zdraví k ničemu. Ale každá nemoc se líp snáší, když člověk není sám a je s ním někdo, kdo ho má rád.“ – Tenkrát mi to přišlo naivní. Dnes v jejích slovech spatřuji čím dál větší moudrost. Moudrost pramenící z naplno žitého života. Téhle ženě život nepřinesl jen samé dobré a radostné věci. Ona ví, co je nemoc a ztráty. Nicméně při tom všem poznala, že nejlepší věc v životě jsou dobré vztahy s lidmi. Nic by za ně nevyměnila.

A tak si říkám: co je tím mým největším přáním? Co je vaším největším přáním? Co člověk v životě potřebuje ze všeho nejvíc? V čem spočívá to pravé životní štěstí? Do čeho má smysl v životě opravdu investovat – ne peněz, ale času, péče, energie? A kde to štěstí máme hledat?

Tohle všechno mi nějak mi přišlo na mysl, když jsem přemýšlela o Pavlových slovech v listu Římanům: Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

Co je Boží království? Když se mluví o Božím království, jedná se vždy o dvě věci. Jednak o Boží království, které teprve nastane v budoucnosti. Boží království bude zcela nová a jiná skutečnost, nový život v plné Boží blízkosti. Nevíme, kdy bude Boží království ve své plnosti nastoleno. To má v režii sám Bůh. Ale doufáme v něj, vyhlížíme je, těšíme se na ně. Když slavíme Večeři Páně, tak Boží království předjímáme. V naší hostině kolem stolu Páně ochutnáváme kus radosti, společenství, které jednou budeme plnými doušky žít v Božím království.

Boží království je ale taky skutečnost, která už je teď tady. Ježíš na začátku svého působení říká: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.“ (Mk 1,15) S Ježíšem se Boží království už tady projevuje, působí v našem světě, v našich životech. My už teď tady můžeme Boží království spatřovat, zažívat a zakoušet.

Ježíš vyzývá k tomu, aby člověk Boží království hledal. Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost.“ (Mt 6,33) Někdy jsou projevy Božího království nenápadné, skromné, dokonce skryté. Je třeba mít otevřené oči, uši, mysl, srdce, aby si člověk všiml, že ve světě a v životě působí i něco jiného než jen člověk a lidská vůle. Je třeba zvýšit pozornost pro to, že už dnes se projevuje Boží vláda. Hledat ale taky znamená usilovat. Hledejte především Boží království – tedy nehledejte v životě nic moc jiného. Mějte Boží království na prvním místě. Kéž se stane vaším největším přáním. Kéž za životní štěstí máte přítomné Boží království.

No jo, ale na co se při jeho hledání přesně zaměřit? Království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Boží království není v tom, co jíme a pijeme. Není ve věcech, v hmotném majetku. Není v tom, že jsme finančně skvěle zajištěni a navíc pojištěni, že máme spoustu věcí, že se naše tělo má dobře. Boží království není v hmotném blahobytu, v konzumu. Pozor: Pavel neříká, že jídlo, pití, peníze, bohatství jsou špatné. Zlé. Neodsuzuje je. Jen nás varuje před tím, abychom se na ně ve svém životě příliš neupínali. Nezaměřili veškerou svou pozornost na blahobyt, na věci. Stejně totiž nikdy nebudeme mít dost. Pořád budeme vlastně nespokojeni. S jídlem roste neustálá chuť. Někdy mi to přijde jako prokletí. Pořádné otroctví. Takže: v jídle a pití, ve věcech, v majetku Boží království není a tam ho nehledejme.

Boží království je ve spravedlnosti, pokoji, radosti v Duchu svatém. Všechny tři kvality se týkají lidských vztahů. Podívejme se na ně jednotlivě.

Spravedlnost je v bibli chápána jako správné jednání vůči člověku. Správné je takové, které je v souladu s Boží vůlí. Tedy láskyplné. Milosrdné. V Kristu nám Bůh dává poznat, že s námi jedná spravedlivě – láskyplně. Proto máme spravedlivě jednat i my s druhými lidmi. Spravedlnost je pravým opakem jakékoli manipulace, urážek, ponižování, dělání naschválů…. Spravedlnost se projevuje jako soucit, ohleduplnost, velkorysost, solidarita, snášenlivost…

Dále tu je pokoj. Pokoj je vnitřní stav duše. Stav smíření, vyrovnanosti se sebou sama i s druhými lidmi, s nějakou situací. Pokoj v duši vzniká tehdy, když člověk přijme odpuštění a nechá ho v sobě naplno rozeznít. Odpuštění od Boha nebo od člověka, kterému ublížil. Pokoj v duši vzniká tehdy, když odpustím já někomu, kdo mi ublížil. Když od sebe pustím (od-pustit) vztek a pocity křivdy.

A do třetice radost. To je taky vnitřní stav duše. Radost nemusí být vždycky smích od ucha k uchu, jásání a poskakování. Tichá vnitřní radost je možná někdy silnější, dlouhodobější, trvalejší. Radost má blízko k bezstarostnosti, kdy nejsme zatíženi myšlenkami na to jak „zvládnout život“. Radost je něco jako lehkost života. Takováto radost se v nás rozhostí, když si uvědomíme (prožijeme), že nepatříme jen sami sobě. Že všechno v životě nemusíme zvládnout sami, svými silami. Radost pramení z poznání, že patříme Bohu, že jsme Bohem přijati, že nás Bůh má rád a neklade nám ve své lásce žádné podmínky. Vnitřní radost se rozhostí v okamžiku, kdy vím, že Bůh je se mnou, v dobrých i zlých časech. Podobně radost zažíváme, když nás dokáže přijmout někdo z lidí, když nás dokáže mít rád takové, jací jsme. A je radost, když takhle umíme milovat a přijímat druhé lidi my sami.

Boží království není v jídle a pití, je v dobrých vztazích, ve kterých se snažíme jednat tak, jak s námi jedná Bůh. My jsme stvořeni pro vztahy. Není dobré, aby byl člověk sám – slyšeli jsme v prvním čtení. Člověk byl stvořen jako muž a žena – jako dvojice, jako společenství. Adam sám o sobě není úplným člověkem. Něco mu chybí.  Žebro. Kost, kus těla, něco uvnitř, něco, co drží člověka pohromadě. Z žebra je stvořena Eva, žena. Je stvořena právě z toho, co Adamovi chybí. Je stvořena z kousku jeho těla, aby spolu tvořili jedno tělo. Je stvořena z kusu jeho boku, aby mu stála po boku. Adamovi něco chybí a Eva je zase je jakýmsi přebytkem. Adam strádá, Eva dává. Teprve spolu se stávají jedním úplným tělem. Člověkem. Každý z nás – muž či žena – jsme Adamem, kterému něco chybí. Každému z nás chybí něco uvnitř, něco podstatného, je v nás prázdné místo. Stejně tak jsme každý – muž či žena – Evou. Tím, co přebývá, co se vydává, co tu je pro druhého. Člověk ze své podstaty ke svému životu potřebuje druhého člověka. Člověka ale taky ze své podstaty tady je pro druhého člověka, dává se mu, stojí mu po boku. Člověk je stvořen k tomu, aby nebyl sám, ale žil ve vztazích, ve společenství.

Království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. – Z Ducha svatého, to je potřeba zdůraznit! Spravedlnost, pokoj a radost získáváme v Kristu. Díky duchu svatému tomu věříme, nebo tomu aspoň chceme věřit, toužíme, tušíme. Spravedlnost, pokoj a radost nejsou z nás. Dostáváme je darem, stejně jako víru. A nezávisí jenom na nás, jak v nich budeme dobří. Pečovat o vztahy je obrovská dřina. Ale Duch svatý je na naší straně. Nechme jej v nás působit a denně proměňovat pro Boží království.

Přeji vám všechno nejlepší, hlavně Boží království.

Pane, díky, že nás zveš do Božího království, že smíme být v životě šťastni. Prosíme, pomoz nám rozpoznat, na čem v životě opravdu záleží. Pomoz nám žít dobré vztahy s lidmi. Pomoz nám jednat s druhými spravedlivě, pomoz nám odpouštět a radovat se. Amen