Kázání z bohoslužeb k 30. výročí činnostie Diakonie ČCE Sobotín

Co z toho vlastně mám? Otázka, která se snad každému, kdo pracuje s lidmi, ať už jako prodavač, farář, učitel, nebo pracovník v sociálních službách prožene hlavou. Je potřeba ji rychle zahodit, dřív, než člověk zahlédne náborový billboard Lidlu, na kterém zjistí, že by tam třeba vydělal víc…

To jsou řeči, co? A to se zde slaví třicetiny. Spomínám, na ty své. Těsně po nich začal COVID, umřeli mi tři zuby, seklo mě v zádech. Všechno během pouhých dvou let. Do té doby jsem považoval „rýmičku“ za nejhorší nemoc.

No jo, zase jsem to vzal ze špatného konce, omlouvám se. Tak snad do třetice.

Hodně jsem přemýšlel o tom, jak pojmout bohoslužbu a kázání zvláště. Kulatiny přeci jenom nejsou každý rok. Listoval jsem v Bibli a hledal něco příhodného, taková krásná meditativní činnost, u které člověk čeká, až ho kopne múza, nebo teda, než přijde nějaký osvícený nápad. No a v tom jsem narazil na verš z knihy přísloví o který bych se s Vámi všemi chtěl podělit:

„Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.“ Přísloví 19, 17

Vím, že mnozí z vás, kteří pracují v Diakonii tady v Sobotíně neoznačují sami sebe za „věřící“, nepatříte často formálně do žádné z církví. Neříkám to jako výtku. Přesto nevím, jestli to, co vám chci říct bude znít jako dobrá zpráva. Někomu třeba vůbec, někomu snad alespoň částečně, ale možná se s tím budete umět ztotožnit.

Té krátké staré větě z Bible rozumím takto: Prací v Diakonii, pomocí těm, kdo si sami pomoct nemohou, jsou svým způsobem v nouzi, se z vás možná nestanou věřící, ale stávají se z vás věřitelé. Věřitelé vůči komu, ptáte se? V Bibli čteme, že vůči Hospodinu, jestli vám to jméno nic neříká, netrapte se, on má mnoho jmen a jestli je vám bližší říct: Hlubina bytí, Stvořitel, Bůh, nebo „něco nad námi“, „Něco co nás převyšuje“, klidně si ten verš zopakujte s touto malou obměnou, na tom nic není.

Věřím, že Bůh je větší, než všechny naše představy o něm a všechna jména, která bychom mu mohli dát.

Milí věřitelé, věřím pevně i tomu, že máte dobrého dlužníka. Toho nejlepšího. Dlužníka, který své dluhy splácí. Kdo už někdy dlužníka měl, ten ví, že to není ani zdaleka samozřejmé. Je to vlastně hrozně paradoxní, velká část bible a dokonce i velká část teologie je věnovaná tomu, že lidé se zadlužili, zhřešili vůči Bohu. Druhá poměrně velká část zas tomu, že v Ježíš z Nazareta tyto naše dluhy vzal na sebe.

Dnes ale čteme o tom, že Bůh na sebe bere i dluhy které mají lidé vůči lidem, dluhy, které mají nuzní vůči těm, kteří jim pomáhají. Lidsky řečeno, dnes čteme, že to Bohu není ukradený, když se rozhodneme pomoct někomu, o kom víme, že nám to nikdy nesplatí nejen finančně, ale pravděpodobně ani nijak jinak. Není mu to jedno a tyto dluhy bere sám na sebe. Za každou pomoc nám zní ono Boží „Máš to u mě!“.

Přeji vám proto, když už slavíme, aby vaše pohledávka u Hospodina rostla. Přeji Vám, ať nikdy netrpíte nedostatkem klientů, ale především, ať nikdy netrpíte nedostatkem ochotných pracovníků. Přeji vám, aby Vám Hospodin štědře vynahradil nevděčnost, nepochopení, stres a všechen tlak, finanční i emocionální, který vás v práci provází. Aby vám dal růst, osobně i profesně.

 

Požehnání:

Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu. 

Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás. 

Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí.

Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte 

a aby vás vysvobozoval z pasti. 

Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno. 

Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí. 

Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.

Amen.