Bohoslužby 20. dubna (Boží hod velikonoční)

Host: Joel Ruml

Čtení: J 20,1-16

Text: Ř 6,9-11

Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Bratři a sestry, vůči svému sekulárnímu okolí jsme ti slabší, máme silnou potřebu se bránit. Jednou z obran je přesvědčení, že dlouhodobá přítomnost křesťanství světu pomohla k lepšímu. Jakmile se takový hlas objeví, přijde i reakce opačná. V té vévodí ti jednodušší kritici víry v Boha, kteří mají za to, že by se bez jakéhokoliv náboženství žilo lépe. Pro to mají spoustu argumentů. Nás většinou nenapadá v takové teoretické debatě vlastně nic kloudného kromě toho, že kdyby nebylo křesťanství, tak nejsou tak rozvinuté sociální služby a mezilidská solidarita. Ovšem to podstatnější k přínosu křesťanství souvisí právě s dneškem. Se dnem vzkříšení, jak se jeho přínos pro život pokusil vystihnout apoštol Pavel. Apoštolové se snažili sdělovat lidem, co znamená Boží spása. Čtete-li knihu Skutků, na řadě míst naleznete, že sdělili, že v Synu Božím, ukřižovaném a vzkříšeném přišla k člověku spása (tj. pomoc, záchrana, svoboda). Kdo to slyšel a stal se jejím příjemcem, nechal se pokřtít. Stačilo jen stručně sdělit, že v Kristu se nabízí pomoc, a lidé reagovali. Dnes se s takovým výsledkem sotva dá počítat, člověk se stal totiž sám sobě záchranou.

V oddílu z ep. Římanům apoštol sděluje, co to znamená, když ukřižovaný Ježíš byl vzkříšen. Vzkříšení na naší Zemi v prvé řadě znamená, že smrt nepanuje, což má své další důsledky. Tím oznamuje, že velikonoční událost, jak je barvitě popsaná v evangeliu, má dosah nadčasový, náboženský, a právě tím se nejvíce týká člověka, člověka kterékoli doby, věku i postavení.

Vzkříšení a smrt se dnes nejvíce pojednává materialisticky. Tělesná smrt je nevyhnutelná. Jak je tělo hmotné, tak podléhá procesům hmoty a postupně chřadne a vadne. Až jednou není. Ale tělo v díle, které Bůh ukázal na svém Synu, získává jedno – smrt nad ním už nepanuje!Smrt ho neopanovává. To neznamená, že tělo nezemře, ale že smrt není tím, kdo dále určuje jeho myšlení, jednání, hranice, limity. V tom je pak obrovský rozdíl, o čem kdo mluví. Jestli o zákonité cestě hmoty, kde naše tělo není vlastně ničím jiným, jenom nejdůmyslnější hmotnou formou. Anebo, o tom, čím se necháme nebo nenecháme určovat. My nejsme pouze tělo. Do vcelku křehké hmotné schránky nám byl vložen pozoruhodný obsah, city, fantazie, nápaditost, víra, schopnost snít i probudit netušené schopnosti a síly. Víme-li s apoštoly, že Kristus umřel a byl vzkříšen, ukazuje tím na Boží moc, která prolamuje odkázanost na hmotný vývoj. Kristus byl vzkříšen, smrt jej neopanovává. To zřetelně prokázal v bolestném zápase, nejen v pašijním týdnu. Jeho cesta několikrát měla alternativy, ale určoval kroky podle toho, ne co já, ale co ty chceš (Mt 26,39).

Apoštol však vidí další souvislost. V duchu toho, co napsal výrazněji jinde, když napsal, že zbraní smrti je hřích (1K 15,56). Proto se v další větě objevuje důsledek toho prvního, smrt neopanovává a její nástroj a zbraň -hřích- rovněž ne. Těmito dvěma verši poskytuje otevřený pohled na to, jak se díky Boží účasti dále určuje život. Protože to, co nejprve zjevil Bůh na svém Synu, přinášejícím lidem vysvobození a pomoc, to následně dává i Božímu lidu. To vzápětí autor tohoto listu sděluje každému, kdo z tohoto velikonočního Božího působení čerpá sílu a naději pro sebe.

Máme zde co činit se zřetelným apoštolským vyznáním. Apoštolové jsou svědky toho, že Kristus žije Bohu a smrt tak přišla o svůj vliv. V rámci tohoto pohledu, kdy necítíme chladný dech smrti na svých zádech, lze čelit hříchu. Žít jakoby hříchu nebylo a nebýt otroky svých sklonů a závislostí. Nemusí tak srážet a brzdit to, co se na nás neustále lepí (Žd 12,1). Tváří v tvář vzkříšenému Kristu můžeme obstát. Apoštolovi rozumím tak, že zjevení tohoto velikonočního divu na pozemském jevišti, prolamuje neměnné danosti. Dovoluje, aby si člověk připustil, že jeho život může mít jinou podobu, když nežije smrti ani hříchu, ale žije Bohu. Především proto, že už v předstihu vidí přínos takového žití na Kristu Ježíši. To je vzkaz prvních interpretů velikonočního rána. To je vzkaz nám, našim dětem. Všem, kdo chtějí přijít na kloub tomu, jak Ježíš Kristus pomáhá a vysvobozuje. Protože však ani smrt, ani hřích, nevymizí ze světa hmotné tělesnosti, tento druh vysvobození z jejich vlivu bude vždycky – alespoň pro někoho – žádoucí a potřebný.

Debaty, co by bylo, kdyby nebylo křesťanství, mohou být opravdu dlouhé a třeba i emotivní a vzrušující. Argumentů se může nanést tisíce. Nikdy nebude doargumentováno. Nakonec stejně se k ničemu nedojde, křesťanství tady nesmazatelně je a nezmizí. Je tady proto, aby nezmizel náš svět.

My dnes děláme zkušenost se společností, která je poznamenaná dechem smrti a konečnosti. Proto je tak zoufale spoutaná s přítomností, ve které si chce všechno užít a všechno prožít, protože náš současník se budoucí nejistoty bojí a přítomnou zahlceností před nejistotou utíká. Smrt v zádech tlačí člověka k útěku. Člověk žije a tím, že žije, utíká. Život a útěk jsou jedno, říká filosof Max Picard. Člověk utíká před nebezpečím, tak, jako každý normální živočich. Čím se zdá nebezpečí neporazitelnější, tím zběsilejší útek nastává. Smrt v zádech je nevyhnutelná, té se čelit nedá, přijde a vybírá si. Nebrat smrt na vědomí však lze, především odpovědným využitím času. Odpovědná práce s časem je odpovědným vztahem k životu. Takové nakládání s přítomností však přijde tehdy, jako by smrti nebylo. Život je dar a není dán proto, aby jej člověk vyplnil útěkem. Kdo dnes čte všelijaké studie a publikace ví, že spousta knih se věnuje tomu, jak hospodařit s časem. Jak jej lépe využít, jak jej naplnit, jak ho ušetřit. Kolik věcí dnes děláme pohodlněji a rychleji – s velikonočními přáními už neběháme na poštu, ale odklikáme to u počítače během pár minut, a ještě na stovky adres a směrů. To nemluvím o ušetřeném času v souvislosti s velkým prádlem nebo s rychlostí přepravy z jednoho místa na druhé. Jak to, že onen čas se někde neprojevuje? Vše vypadá tak, že honba za časem je také účelem života, když se pak ušetřený čas nahromadí, bývá zmarněn, třeba prázdným klábosením, ubíjením času u televize, počítačů nebo zbytečné práce.

Není to však to jediné, co je. Existuje i jiná podoba využití času. Vychází z přístupu k životu, který je osvobozený od nutnosti vždy jednat pro zásluhy, kariéru, prospěch a zisk. To poznamenává život obrovského počtu lidí a tím to určuje poměry ve světě. Ale to alternativní hospodaření s časem je podobné tomu, co na naší zemi, v minimální zajištěnosti a beze spěchu a shonu, bez diáře a sluchátek na uších, vykonal Syn Boží. Takový život, život osvobozený k dobrovolnictví, k solidaritě, k všímavosti vůči druhým, k práci pro pravdu, naději, spravedlnost; takový život také existuje. Dokonce si myslím, že nemusí být ani předem deklarováno, jak člověk vyznává Krista, vždyť máme kolem sebe mnoho spíše mlčenlivých svědků Páně. To podstatné je, že člověk ví, že pro určité chvíle nejsou dané modely, ale v nich žít Bohu v Kristu, a nikoli sobě a svým odhadům. A to, i kdyby bylo kdovíjak rušno a krušno. Kdo jedná proto, že chce žít Bohu, dělá tak díky osvobození od vlivu smrti a strachu. Takový žije vzkříšením! Z Velikonoční slavnosti přijímá to podstatné a v souladu s Bohem chrání život a rozvíjí jej. Předpoklad pro to je jediný, a tím je být mrtví hříchu a být živi Bohu v Kristu Ježíše!

Vzkříšení Kristovo, to není kdovíjak divoká nebeská fantazie. To je obraz toho, co se děje s lidským životem, když člověk vidí dosah Božího jednání k prosazení jeho vůle. Toto jednání zbavuje smrt panství nad člověkem, osvobozuje od diktátu hříchu a strachu a rozvíjí život Bohu v Ježíši Kristu. Na té cestě jsme dnes společně, vytrvejme na ní ve všední den, stavme se na odpor všemu, co život otravuje a degraduje. Protože dnešní den je jedinečné Boží potvrzení života a jeho ochrana. Tento život nyní společně spravujme a chraňme.

Amen

 

Dar na opravu portálu kostela

sumperkportal

V roce 2013 jsme opravili portál našeho kostela. Na opravu jsme obdrželi od města Šumperka veřejnou finanční podporu ve výši 20.000 Kč.

Děkujeme!

Farní sbor ČCE v Šumperku Revoluční 1174/8, 787 01 Šumperk
IČ 47999217

Sborový dopis – Vánoce 2013

Dopis ve formátu PDF: Sborový dopis_Vánoce 2013

VŠIMNOUT SI VÁNOC

Milí přátelé, v jedné stanici metra ve Washingtonu stál jednoho chladného zimního rána v roce 2007 muž s houslemi. Hrál skladby J.S. Bacha a F. Schuberta. Prošla kolem něj spousta lidí. Jeden muž u houslisty zpomalil krok, ale hned šel dál. Jedna žena hodila do houslistova klobouku dolar, ale nezastavila se, aby poslouchala. Jakýsi mladý muž se sice zaposlouchal, ale při pohledu na hodinky zjistil, že strašně spěchá. Rychle odešel. Už to vypadalo, že prvním skutečným posluchačem bude tříletý kluk. Houslista se mu moc líbil a rád by u něj chvíli zůstal. Jeho matka však táhla kluka za ruku pryč. Spěchala. Kluk se ještě párkrát smutně po houslistovi otočil.

<spanPo hodině houslista svůj koncert ukončil. Nastalo ticho. Nikdo netleskal. Za celou tu dobu se do hudby zaposlouchalo asi jen šest lidí. A asi 20 lidí mu hodilo drobné do klobouku.

Ten houslista byl Joshua Bell, jeden z nejlepších hudebníků na světě. Během svého koncertu v metru hrál mimo jiné jednu z nejtěžších hudebních skladeb J.S. Bacha „Chaconne v d-moll“. Jeho housle stály 3,5 milionů dolarů. Před dvěma dny hrál Bell ty samé skladby v naprosto vyprodaném sále v Bostonu. Vstupenky na koncert stály 100 dolarů.

Vystoupení Joshua Belly ve stanici metra uspořádal týdeník „Washington Post“. Šlo o experiment. Novináře zajímalo, jestli lidé dokážou vnímat krásu v úplně všedním dni na úplně obyčejném místě. Chtěli zjistit, jestli umíme ocenit výjimečnost situace i tam, kde bychom to vůbec nečekali. A jestli se v našem nabitém denním programu dokážeme na chvíli ztišit a dopřát si klidu.

Tahle historka mě vede k přemýšlení o Vánocích. Nespěcháme tak moc, že Vánoce úplně přehlédneme? Dokážeme se opravdu zastavit, všimnout si Vánoc a nechat se jimi oslovit? Nemyslím teď na Vánoce komerční, materiální. Ale na vlastní podstatu Vánoc. Na poselství, že se světu narodil Mesiáš, který každému člověku nabízí život v radosti a plnosti. Poselství Vánoc je mimořádné, zároveň však nenápadné, všední, obyčejné. Mesiáš se narodil jako malé dítě, někde ve chlévě v malém městě… A přesto nám všem dává život a dělá jej krásným.

Zkusme v Adventu a o Vánocích nespěchat. Nemusíme všechno perfektně připravit a stihnout. Zkusme si všimnout Vánoc, toho betlémského dítěte. Dovolme mu, aby se narodilo v každém z nás, promluvilo k nám a proměňovalo nás v opravdové lidi.

POZDRAV FARÁŘKY

Milí přátelé, v novém roce tento sbor čeká velká změna. V polovině ledna nastupuji na mateřskou dovolenou. Obvykle v takovém případě bývá sbor administrován některým farářem z okolí. Šumperskému sboru se však naskytla alternativa: vzít si faráře na poloviční úvazek na dobu jednoho roku. V této věci jedná staršovstvo sboru s p. farářem Alešem Wranou z Ostravy. Věřím, že je to výborné řešení. Já budu po dobu mateřské bydlet na faře. Jak jen to bude možné, vrátím se opět do práce. Přeji Vám radostné Vánoce a těším se na setkání s Vámi.

Hana Ducho, farářka

PŘIPRAVUJEME PRO VÁS

Bohoslužby na čtvrtou adventní neděli připravují děti a mládež. Můžete se těšit na vánoční scénky, písně a úvahy našich nejmladších.

Adventní koncert se v našem kostele uskuteční v neděli 22. 12. v 16 hodin. Vystoupí rodina Meislova z Jindřichova Hradce ve složení varhany, violoncello, zpěv a zazní skladby L. Janáčka, B. Martinů, A. Dvořáka, J. Meisla. Výtěžek z koncertu bude věnován středisku Diakonie Sobotín.

Pozor, změna! Podle výsledků ankety, kterou jsme ve sboru provedli v letošním roce, jsme zjistili, že většině lidí by vyhovoval pozdější začátek nedělních bohoslužeb. Od neděle 5. 1. tedy budou nedělní bohoslužby začínat v 9 hodin.

Výjimkou zůstávají bohoslužby na Nový rok, které začnou v 10 hodin.

V letošním roce proběhl na půdě sboru akreditovaný výcvik s názvem Člověku člověkem. Výcvik byl zaměřen na pomoc lidem zasažených tragickou událostí. Kvůli velkému úspěchu budeme Výcvik opakovat i v roce 2014, od února do května. Neváhejte se přihlásit, jedná se o mimořádnou nabídku. Bližší informace a pozvánku najdete na našich webových stránkách.

VEČEŘE PÁNĚ V DOMÁCNOSTECH

Připomínáme, že je možné vysluhovat večeři Páně v domácnostech u lidí, kteří se ze zdravotních důvodů nedostanou do kostela. Adventní čas je k tomu dobrou příležitostí. Stejně tak jsme ochotni pro Vás zajistit odvoz do kostela a z kostela, pokud nemáte jinou možnost. Neváhejte nás kontaktovat.

HOSPODAŘENÍ

V letošním roce jsme přistoupili k zateplení farního bytu a rekonstrukci dosluhujícího systému ústředního topení, který jedním kotlem vytápěl celou budovu. Nyní bude každé podlaží vytápěno vlastním kotlem s automatickou regulací. Nový systém umožňuje vytápět sál a presbyternu v přízemí pouze v době konání bohoslužeb, biblických hodin, přednášek či jiných aktivit. V ostatním čase budou tyto prostory temperovány. Obdobným způsobem bude vytápěna klubovna a obytná místnost v podkroví. Vytápění farního bytu si budou podle potřeby regulovat sestra farářka s manželem. Úpravy byly provedeny nákladem cca 400 tisíc korun.

Samofinancování

V říjnu jste byli informováni o nové situaci a základních problémech samofinancování církve. Více jak 90% finanční náhrady za majetek zabavený církvím v minulosti náleží církvi římskokatolické. Při jednání státu se zástupci církví došlo k dohodě, v níž se církev římskokatolická vzdala části svého podílu náhrady ve prospěch ostatních církví.

Jak to tedy je? Počínaje rokem 2013 bude stát po dobu 30 let každoročně vyplácet restituční náhrady. Na druhé straně bude vyplácet příspěvek na platy farářů po dobu 20 let avšak od roku 2016 každý rok o 5% méně. Příspěvek na platy farářů skončí k 1. 1. 2032. Od tohoto data dojde k úplnému finančnímu osamostatnění církví.

Jak dál? V současné době probíhá ve staršovstvech sborů intenzivní diskuse nad modely vývoje církve a sborů do budoucna. Zásadní otázka je před každým z nás. Jak se k situaci postavíme? Budeme ochotni každoročně zvýšit částku saláru tak, abychom postupně nahradili snižovaný státní příspěvek vlastní obětavostí? Rozhovory ve sborech budou ukončeny do konce ledna 2014 a jejich závěry budou podkladem pro jednání synodu v květnu 2014, který o reálném řešení a dalším postupu církve rozhodne. V šumperském sboru jednalo o celé záležitosti staršovstvo na mimořádném výjezdním zasedání v listopadu a přiklonilo se k jednomu z možných modelů, navržených Ústředím církve. O samofinancování budeme podrobně informovat členy sboru na Výročním sborovém shromáždění pravděpodobně počátkem března 2014. Prosíme, zúčastněte se.

Jan Doubrava, místokurátor

ZVEME VÁS NA BOHOSLUŽBY A JINÁ SETKÁNÍ O VÁNOCÍCH

1. 12. 1. adventní neděle – Hudební bohoslužby se Scholou od sv. Jana Křtitele, Večeře Páně

8. 12. 2. adventní neděle, Křest, v 8:45 v kostele

15. 12. 3. adventní neděle, v 8:45 v kostele

22. 12. 4. adventní neděle – Vánoční slavnost v 8:45 v kostele, Adventní koncert v 16:00 hodin v kostele

24. 12. Štědrý den – bohoslužby kolem stolu, ve 14:00 v sále fary

25. 12. Boží hod vánoční – bohoslužby s Večeří Páně v 8:45 v kostele, Bohoslužby s Večeří Páně v Rýmařově ve 14:00 v Diakonii

29. 12. 1. neděle po Vánocích, Křest, v 8:45 v kostele

1. 1. Nový rok – bohoslužby s Večeří Páně v 10:00 v sále fary, Bohoslužby s Večeří Páně v Hanušovicích ve 14:00

1. 2. neděle po Vánocích, v 9:00 v sále fary

Máme radost, že společně můžeme slavit Vánoce.

Těšíme se na setkání s Vámi.

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Šumperku

Revoluční 8; 787 01 Šumperk; tel: 583 213 710; 737 681 009

email: sumperk@evangnet.cz;

bankovní spojení: 1900348349/0800

Nepatrná moc a vítězství

Druhá adventní neděle, Šumperk, 8. prosince 2013

První čtení: Iz 63,15-16.64, 1-3

Kázání: Zjevení 3,7-8.10-13

Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel…Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

Milí přátelé v Kristu,

Ačkoli máš nepatrnou moc… tak tě za ni musím pochválit. – Vyřizuje Kristus skrze Jana křesťanům ve Fialdelfii. Jsou zde chváleni za nepatrnou moc.

Není to zvláštní pochvala? Lidi bývají chváleni spíš za věci patrné, zjevné. Chválíme a býváme chváleni za dobré výsledky, za efektivitu, úspěchy, za podanou ruku a dobrou radu. Pochvalu dostane někdo, kdo má moc a umí ji dobře využít. Nemusíme o moci mluvit vždy jen v negativním slova smyslu. Moc je zneužívaná a nabývá zrůdné podoby, to víme. Ale moc je také velmi důležitá a potřebná. Když dobrý člověk použije moc k dobrým věcem – co víc si můžeme přát? Nebo když využijeme svou moc, tedy schopnosti, potenciál k něčemu užitečnému, k dobrému boji, k dobrým skutkům – to je chvályhodné.

Ačkoli máš nepatrnou moc. Ačkoli nemáš skoro žádnou moc. Ačkoli jsi vlastně úplně bezmocný… Moc křesťanů ve Filadelfii se opravdu rovnala spíš bezmoci. Žili v pohanském prostředí. Vládla zde tvrdá ruka státních úředníků, kteří stíhali každého, kdo se klaněl Bohu a vyznával Krista a neklaněl se římskému císaři, který ztělesňoval božstvo. Filadelfští křesťané byli pronásledováni pro svou víru. Oni neměli žádnou moc. Neměli moc zvěstovat a šířit evangelium, přivádět k víře další lidi a křtít je. Neměli moc založit dům pro sirotky nebo nemocnici. Neměli moc si vybojovat respekt ve společnosti, být státem aspoň tolerovaní. Neměli ani moc finanční. Tuto oblast stíhala častá zemětřesení, takže sbor byl asi velmi chudý. Vždyť neměli ani moc se veřejně scházet, sdílet svou víru s ostatními. Možná byli rádi, když se ve dvou třech mohli společně tajně pomodlit. A to ještě s obavou, jestli právě dnes nepřijdou na řadu a nebudou popraveni.

A přesto tuhle jejich z lidského pohledu bezmoc Ježíš nazývá mocí. Nepatrnou. Ale přesto mocí! Pro Ježíše je tato nepatrná moc rozhodující a chvályhodná. Dokonce bych řekla, že je to gró jejich sboru. To, co dělá sbor sborem. Křesťana křesťanem.

V čem spočívá ona nepatrná moc? „Zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel, vytrval jsi.“ Moc je v tom, že se člověk nepustí Krista, i v momentě, kdy by to pro něj zrovna bylo pohodlnější a výhodnější. Že se nepustí Krista, i když mu jde o život. Moc je v tom, když se člověk drží Kristova slova a nenechá se přesvědčit slovy jinými, která zaručují rychlá řešení na složité problémy. Nenechá se oklamat, ukecat. Moc je v tom klanět se Bohu a neklanět se a tedy nesloužit římskému císaři, státní moci, nepřejít k nějakému „trendy“ náboženství. Moc je v tom nezmatkovat v době zkoušek a trápení a nehledat spásu jinde než u Krista. Moc je prostě v tom být s Kristem v životě i ve smrti. V bezpečí i nebezpečí. Ve štěstí i v neštěstí.

Zní zvláštně, ale ona je to opravdu moc. Důvěřovat Bohu, Kristu za všech okolností, není vůbec jednoduché.

Napadá mě k tomu výpověď věřícího člověka, který měl rakovinu. V jednom adventním kalendáři byl otištěn úryvek z jeho deníku. Svěřil se v něm, že pro něj na celé nemoci byla nejtěžší neustálá důvěra, naděje, optimismus. A ze všeho nejtěžší, když je měl navíc projevit před lidmi. Nejdřív jsem se zarazila, proč je v adventním kalendáři výpověď o pochybnostech a těžkostech víry a ne svědectví někoho, kdo měl neustálou víru i při rakovině. Určitě by to víc povzbudilo. Pak mi ale došlo, že toto svědectví o zápase víry a naděje je velmi upřímné a lidské. A taky musel mít velkou odvahu jej zveřejnit.

Víra a naděje nejsou 24 hodin denně ve všech lidských situacích pevné, ve střehu, v pohotovosti. Dost možná je to s nimi spíš tak trochu „nahoru dolu“. Ani pro Ježíše nebylo jednoduché vždy důvěřovat Bohu. Sám bojoval s pochybnostmi a únavou, když šel na smrt. I on měl své „dole“ ve víře. Přece se pak ale Bohu plně odevzdal. Možná v tom byla ta největší důvěra. V naprosté odevzdanosti Bohu. Byl s Bohem doslova „do posledního dechu“.

Těm, kteří zachovávají Kristovo slovo a drží se víry, slibuje Kristus otevřené dveře: Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.“ Otevřené dveře, to jsou dveře do nebe, k Bohu, do plné Boží blízkosti. Kam se dostaneme po smrti, na konci tohoto času. Od těch dveří má klíč pouze Kristus a pouze on taky rozhoduje, kdo do dveří vstoupí a kdo ne. Vstup do dveří nezaručují dobré skutky, bezchybný život, ani pokání nad vlastními hříchy. Ale pouze všední víra v Krista. Důvěra a odevzdanost Kristu v životě i ve smrti. Kdo bude do posledního dechu s Bohem, s Kristem, tomu se otevírají dveře do nebe.

Jan ve svém dopise mluví také o vítězství. To je snad v téhle situaci Filadelfských ještě zvláštnější paradox než pochvala za nepatrnou moc. Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí.“ Z lidského pohledu Filadelfští prohrávají, spousta z nich jde na popravu, nemají ve společnosti žádná práva ani zastání. Z Božího pohledu ale zvítězí, když v tom všem svém utrpení budou s Bohem, s Kristem. Pro Boha vítězí ten, kdo v utrpení a prohře důvěřuje Kristu. Padne mu odevzdaně do náruče, tak jako padl do Boží náruče Kristus. Taková víra otevírá dveře do nebe. Z  lidí takové víry chce Kristus stavět svou církev tady ve světě.

My nepatříme jenom zemi. Neurčuje nás pouze to, co se tady děje. O našem životě nerozhodují druzí lidé, pozemské instituce, soudy a vlády. O našem životě rozhoduje taky a především nebe, sám Bůh. Tohle vědomí, tento pohled nám umožňuje víra. Pro Boha je důležité naše nastavení srdce a mysli. A je pro něj důležitý náš život, jestli jej žijeme pravdivě a zodpovědně. V Boží, v Kristově, blízkosti. A vůbec jakoby při tom nebylo důležité, jestli objektivně – v očích druhých lidí, tohoto světa – máme nějakou moc. Jakoby nebylo důležité, zda jsme v životě úspěšní, zdraví a krásní, zda vyhráváme různé boje, zda jsou za námi vidět dobré výsledky.

Pro Boha jsme důležití sami o sobě. Proto, že jsme. A proto, že, víme, že jsme jeho.

Pane, kéž by ty dveře do nebe byly jednou otevřeny i nám. Prosíme, posiluj naši víru v těžkých chvílích. Dávej nám poznat, že jsi s námi. Amen  

Sborový dopis – podzim 2013 – samofinancování

Sborový dopis ve formátu PDF: Sborový dopis_Samofinancování_2013

Milí bratři a milé sestry,

srdečně Vás zdravíme jménem staršovstva šumperského sboru. Dostává se Vám do rukou mimořádný sborový dopis týkající se otázky církevních restitucí a tzv. samofinancování sborů naší církve. Toto téma se řeší již delší dobu v médiích, na zasedáních Českobratrské církve evangelické, uvnitř všech církví v České republice i na poli ekumeny. Rádi bychom Vám v tomto dopise vysvětlili, o co vlastně jde. Jaké změny nás křesťany v České republice čekají a jaké změny čekají náš šumperský sbor. Prosíme, věnujte tomuto dopisu pozornost.

Proč vůbec sbor?

Proč chodit do kostela? Nestačí věřit sám pro sebe? Na co se scházet s ostatními? – To jsou časté námitky k existenci sboru. Víra v Boha je samozřejmě osobní, niterná věc. To hlavní s Pánem Bohem se odehrává „uvnitř“. Nikdo druhý nám do srdce nevidí a nikdo nedokáže nahlédnout, jaká naše víra je.

Přesto není dobré, aby byl člověk ve víře a na víru sám. Potřebujeme být ve víře někým (nejčastěji farářem) doprovázeni, posilováni, někdy vyvedeni z omylu, ve kterém se třeba ocitneme.

Stejně tak potřebujeme k víře druhé lidi. Proč? Abychom se mohli sdílet, vzájemně se povzbuzovat, myslet na sebe, přát si dobré věci, být si vzájemně pomocí.

Sbor je skupina lidí – lidí velmi různorodých co se týče názorů, vzdělání, původu, společenského postavení, projevů zbožnosti, duchovních potřeb. Každý jsme úplně jiný. Věříme, že přes všechny rozdíly, které mezi námi jsou, jsme jednotní v Kristu. Kristus nás učí toleranci a respektování se navzájem.

Sbor je tedy mimořádným společenstvím, které je otevřeno pro všechny. Člověk tak na nic v životě nemusí být sám, má svou duchovní rodinu, své zázemí.

Co sbor nabízí?

Centrem sborového života jsou nedělní bohoslužby, při kterých se zvěstuje evangelium, radostná zpráva. Při bohoslužbách je člověk pozván k Boží lásce, která je tu pro všechny. Bohoslužby jsou děním, kde člověk může načerpat novou sílu a radost do života, kde může být posilněn ve víře, naději a lásce.

Dále se setkáváme k biblickým hodinám (vzdělávání v oblasti Bible), pořádáme koncerty, besedy s hosty. Hojně se věnujeme práci s dětmi a mládeží. Finančně přispíváme na charitativní a humanitární činnosti.

Jsme rádi, když k bohoslužbám i jiným setkáním přijde někdo nový. Největší radostí pro nás je, když někdo nový uvěří v Boha a přijme křest.

Sbor je místo, kam člověk dochází. Ale současně odkud vychází směrem k druhým lidem ve svém okolí. Uvědomujeme si, že nesmíme být jako sbor zavřeni sami do sebe, starat se o svůj vnitřní duchovní růst. Máme se starat o druhé lidi, být solidární s potřebnými, s lidmi trpícími, nemocnými. Jsme sborem pro druhé, pro svět.

O akcích a dění ve sboru Vás pravidelně informujeme ve vánočních a velikonočních sborových dopisech nebo výroční zprávě. Také můžete sledovat naše internetové stránky http://www.sumperk.evangnet.cz.

Co všechno vlastně dělá farář?

Farář je člověk, který vystudoval evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, absolvoval roční praxi (vikariát) a byl řádně ordinován do služby církve. Kromě teologických znalostí má různá obdarování a schopnosti.

Do sboru je farář povolán v prvé řadě k vedení pravidelných nedělních bohoslužeb. Dále připravuje a vede biblické hodiny pro dospělé. Pracuje s dětmi a mladými lidmi. Připravuje ke křtu.

Důležitou náplní práce faráře jsou pastorační rozhovory, rozhovory s lidmi v těžkých životních situacích, doprovázení v nemoci nebo umírání.

Farář ČCE vede pohřby a smuteční rozloučení. A to nejen pro členy sboru, ale i pro lidi mimo sbor, lidi nevěřící. Stejně tak vykonává i svatby.

Je důležitým reprezentantem sboru při jednání s veřejností, s vedením města, stará se o dobré vztahy s městem.

Farář ve sboru nepracuje samozřejmě sám. Chod sboru „nevisí“ na faráři. Farář vede sbor spolu se staršovstvem, pracují jako tým, nesou společnou zodpovědnost za dění ve sboru, hledají stále nové formy práce. Farář spolupracuje s řadou dobrovolníků, kteří jsou ochotni se na sborovém životě aktivně podílet a bez nichž by se sbor v žádném případě neobešel.

Restituce, odluka církve od státu a samofinancování

Ke dni 1. 1. 2013 vešel v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi č. 428/2012 Sb. Z tohoto zákona vyplývá, že každý sbor, který vlastnil majetek a byl mu zabaven za minulého režimu, může žádat o jeho vydání. Šumperskému sboru žádný majetek zabaven nebyl, toto téma se nás tedy nijak netýká.

Současně ovšem skončila platnost jiného zákona 218/1949 Sb, který platil přes 60 let. Tento zákon zajišťoval, že faráři a kazatelé byli placeni státem jakožto jeho zaměstnanci. Tento způsob financování končí. Církev bude tzv. odloučena od státu, bude finančně na státu nezávislá. Na odluku církve od státu se naše církev připravuje od 90. let minulého století. Proto byl zřízen i tzv. Personální fond, do kterého každoročně musí každý sbor v naší církvi přispívat. Letošní částka činila 78 500 Kč. Z tohoto fondu se pak farářům doplácí určitá část k jejich platu.

Letošním rokem přecházíme na nový způsob financování – samofinancování.

Jak bude vypadat přechod k samofinancování?

V letech 2013 a 2014 se nemusí nic měnit na stávajícím způsobu financování platů kazatelů. Umožňuje to ustanovení zákona, které ponechává stávající státní dotaci pro první tři roky od počátku platnosti zákona v nezměněné výši. Tuto dobu je však nutné co nejlépe využít pro přípravu dalšího postupu. Synodní rada rozhodla, že nejméně pro rok 2013 zůstávají v platnosti platové třídy podle vládního nařízení č. 132/2009 Sb. V průběhu tohoto roku bude platová komise a poradní odbor ekonomický pracovat na novém stanovení platů tak, aby synod v té věci mohl přijmout příslušná usnesení.

Během nejbližších tří let musí ČCE realizovat nový způsob financování platů kazatelů, který bude funkční a stabilní v době klesající dotace i v době úplného samofinancování. K tomu byly dosud učiněny následující kroky jako například součinnost synodní rady a jednotlivých sborových staršovstev při zodpovídání otázek týkajících se hospodářské soběstačnosti a obětavosti každého farního sboru v dlouhodobé perspektivě. Synodní rada na základě usnesení synodu pracuje na vytvoření modelu, který by umožnil odhad dlouhodobého vývoje církevních financí v závislosti na parametrech majetkového narovnání, obětavosti církve, personálním vývoji v ČCE a dalších důležitých parametrech.

Počínaje rokem 2013 bude naše církev po dobu třiceti let dostávat jako kompenzaci za škody způsobené komunistickým režimem částku 75.553.100,- Kč/rok s inflačním navýšením. Podle Řádu o hospodaření církve (čl. 22) jsou všechny platby podle zákona součástí Personálního fondu. O způsobu nakládání s touto kompenzací bude rozhodovat synod ČCE. Základní představou je, že tyto prostředky a výnosy z jejich uložení budou sloužit jako doplňkový zdroj financování v době, kdy bude církev hospodařit zcela bez státních dotací.

<span“>Při zvládání nových podmínek bude záležet především na tom, jak se každý člen církve a každý sbor k nové situaci postaví. Nelze očekávat, že vše se bude odvíjet pouze od rozhodování správních orgánů. Nicméně si uvědomujeme, že jsou kroky, kterými je třeba celý proces začít.

Co z toho plyne

Zásadní otázkou do (nedalekého) budoucna je, z čeho bude náš sbor hradit svůj chod, zejména plat faráře. Dnes jsou na tento účel odváděn každoročně příspěvek do personálního fondu 77.000,- Kč, což bude částka, která na straně výdajů odpadne. Na druhou stranu na straně výdajů přibyde částka minimálně dvanácti měsíčních platů faráře v hrubé mzdě, což je dnes cca 200.000,- Kč.

Mít nebo nemít vlastního faráře?

S novým způsobem samofinancování řada současných sborů zanikne. Ne každý sbor bude mít dost prostředků k zaplacení vlastního faráře. Některé sbory se budou slučovat se sbory okolními a budou mít jednoho faráře společně. Šumperský sbor by chtěl i do budoucna mít svého vlastního faráře na plný úvazek. I když to bude velice náročné, je naším velkým přáním faráře mít. Stojí nám to za to. Věříme, že samofinancování faráře i správu sboru s pomocí Boží zvládneme. Neobejde se to však bez zvýšené finanční obětavosti každého z nás.

Jak se k této situaci může postavit každý z nás?

Jsme moc rádi, že jste členem, členkou šumperského sboru. I když se třeba neúčastníte sborového života pravidelně, do sboru patříte a můžete se vždy na nás obrátit. Jsme tu pro Vás. Také jsme moc vděčni za to, že podle svých možností finančně přispíváte na chod sboru. Budeme velice rádi, když přijdete mezi nás. Současně Vás chceme poprosit, abyste i nadále sbor finančně podporovali.

Jaký je stav financí v šumperském sboru?

Abychom porozuměli příjmům i výdajům našeho sboru a s tím spojené nutnosti řešit sborové finance, níže jsou uvedena číslo pro celý předchozí rok.

Počáteční stav pokladny k 1. 1. 2012 62.891 Kč

Počáteční stav běž. účtu k 1. 1. 2012 73.105 Kč

Počáteční stav spořicího účtu k 1. 1. 2012 620.547 Kč

(prostředky kazatelské stanice Rýmařov)

Celkem 756.544 Kč

Sborové příjmy za rok 2012 – největší položky:

Salár:* 225.200 Kč

Sborové sbírky: 134.538 Kč

Dary členů sboru: 15.497 Kč

Dary nečlenů: 17.000 Kč

Příjmy celkem: 463.223 Kč

Sborové výdaje za rok 2012:

Seniorátní repartice: 9.204 Kč

Celocírkevní repartice: 18.501 Kč

Odvod do personálního fondu: 77.000 Kč

Opravy na faře: 51.567 Kč

Spotřeba energie: 207.604 Kč

Cestovné, pošta, telefon: 37.756 Kč

Knihy, časopisy: 18.920 Kč

Pojištění budovy: 7.215 Kč

Výdaje celkem: 580.957 Kč

Rozdíl:** -117.727 Kč

Za staršovstvo Šumperského sboru: Hana Ducho a Jakub Jirgl

Farní sbor ČCE v Šumperku

Revoluční 1174/8

787 01 Šumperk

Mobil: 737 681 009

Web: http://www.sumperk.evangnet.cz

Email: sumperk@evangnet.cz

BÚ: 1900348349/0800

*Většina členů sboru platí salár zpravidla jednou ročně kolem Vánoc. Pro efektivnější plánování sborových financí by bylo vhodnější platit salár pravidelně každý měsíc.

**Tento rozdíl byl vykryt ze spořicího účtu.